Bo Hai: Myslí jako Češi, mluví jako Češi

Studenti FAMU vyprodukovali další krátkometrážní dokumentární film. Snímek Dužana Duonga a Jana Syručeka, který vyšel roku 2017 pod jménem Bo Hai – tedy “Táta Hai” referuje o postavení vietnamské rodiny v generacemi odlišně přijímaném českém prostředí.

V zátiší

Ve svitu migrantské krize se část české společnosti obrnila vůči „odlišným“ minoritám a současně začala sama sebe litovat, že nemá v dnešní přebujelé Evropě právo na sebevyjádření. Než ovšem spočine bříško našich prstů na Capslocku, kde začne bázlivá pouť líbivé fráze „Nejsem rasista, ale…“, podívejme se trochu kriticky na náš zájem vůči stávajícím menšinám v České Republice.

Pod záštitou vznešených ideálů garantovaných ústavou se tyčí tolerance národnostních menšin, etnik a náboženských skupin. Pod slůvko tolerance patrně nespadá soužití či respekt. Neboť v bizarních žebříčcích menšinové oblíbenosti, ve kterých zvítězili ŘekovéVietnamci a Židy, vítězí více než konkrétní příhody s konkrétními lidmi nejasné nálepky, generalizující definitivy a historická stigmata.

Postupně se české menšiny potkávají s naprostým nezájmem, jenž čiší z nepochopení cizí kultury. Bez potencionálního rozvoje zbývají dvě možnosti – uzavřít se do soběstačné komunity, nebo se okolí přizpůsobit a odhodit starousedlé zvyky. Tímto dilematem se zabývá film Bo Hai, dílo debutujícího režiséra Dužana Duonga, které poukazuje, že hranice dvou rozlišných světů nemusí tvořit zdi a ghetta ale i čas a generace.

Bo Hai vyšel za podpory České Televize, FAMU, Hl. m. Prahy a fanoušků z HitHitu

Bez společného jazyka

Otec se narodil ve Vietnamu. Byl zde vychován. Tady vyrostl. Dostal povolení k vycestování do ČSSR za prací. Po revoluci si otevřel večerku, pomocí ní zaopatřuje příbuzné ve Vietnamu. Jeho nejbližší příbuzenstvo žije v Česku též. S manželkou pracuje v rodinném podniku. Synové své dětství prožili u chův a u kamarádů na chatách. Své rodiče vídávali jen k večeru krátce před spaním. Se školou přišlo odlišně založené vzdělávání a jinak stanovený žebříček hodnot. Postupem času se začne propast napříč jedním jídelním stolem čím dál více rozšiřovat, synové umí lépe česky než vietnamsky, semknutost jedné rodiny najednou není klíčová, řeč často vázne.

„Myslím si, že u nás doma máme takový malý problém, já s bráchou jsme Češi“

Dužan Duong

Děj filmu je sice fiktivní, zato střípky konkrétních scén a rysy postav jsou založeny na jednotlivých vzpomínkách z rutiny prodavačů z večerky a autentických situacích ze života.

Jsou to Češi. Ale i Vietnamci

Generační rozdíly, které jsou příčinnou nedorozumění, postihnou v dlouhodobějším výhledu generaci přistěhovalců 80. let. Očekávat od mladší generace, že se bude o své rodiče starat s takovou vehemencí jakou prokázali jejich předci, je v těchto podmínkách minimálně sporné. Na druhou stranu, vybírat dceře partnera podle vietnamských zvyků – tj. podle kontroly horoskopu, data narození, je problematické úplně stejně.

Z filmu

„Museli jsme do toho tátu dlouho přemlouvat“, řekl Viet Anh Duong, bratr režiséra a herec v hlavní roli, pro Aktualne.cz. Oba se ale nakonec shodli, že natáčení filmu, ačkoli trvalo jen 9 dní, pro ně znamenalo víc. Kromě odbourání dlouhých chvílí u společných večeří přineslo natáčení něco nového, porozumění stylu života té druhé generace. A o tom měl film koneckonců být. O úctě.