Kniha Ester z pohledu Hamana

Tak tady visím, houpám se zprava doleva, skoro vesele. Ani už pomalu nevím, proč tu jsem… A jo vlastně, za to může ten Žid. To lýko škrábe. Nudím se. Blbej Žid. Kdysi jsem byl nejmocnější člověk v Šušanu, mocnější než sám král. Jezdil jsem na koni, nosil honosné oblečení a měl velký dům. Všichni se mi klaněli, když jsem projížděl… No, normální život bohatého člověka, do té doby, než jsem jednou jel ke králi. Jako vždy se mi všichni klaněli… Až na jednoho Žida; stál tam jak solný sloup, drze koukal a ruce měl překřížené. Anebo měl jen revma… Aha, to jsem nedomyslel… teď se cítím špatně. Zkrátka tam stál, civěl na mě a odmítal se poklonit. To vám řeknu, to mi zkazilo celej den. Jak se to vlastně jmenoval? Mor, Mor… to je jedno. Dorazil jsem ke králi. Dal jsem mu víno darem a on se ihned zhulákal. Rozhodl se, že nám ukáže svoji nahou ženu. Proti tomu jsem neprotestoval. Jenže Vašti se urazila a odešla z paláce. Když král vystřízlivěl, zjistil, že Vašti zmizela, tak se král rozhodl, že se zase zhuláká. Po několika dalších rundách a hromadě orgií se rozhodl, že potřebuje novou královnu a pověřil mě, abych mu ji našel. Napsal jsem inzerát a rozeslal po Šušanu: „Hledá se dívka do králova harému. Cena podle dohody. Zn. spěchá.“K mému překvapení se dostavilo přesně 350 žen a jedna transka. Když jsem šel s průvodem žen a transky městem, zase jsem viděl toho Žida. Zase se neklaněl. Už mě to začalo fakt štvát. Hele, může mě z tý šibenice už někdo sundat? Ne? Haló! Nu dobrá… Kde jsem to vlastně byl? Jo! Král si vybral jednu, Ester se jmenovala. Byl velmi spokojen a povýšil mě na svého nejvyššího pobočníka. To jsem to ale chytrý hoch. Při jedné audienci si král všiml, že se mu nějaký člověk neklaní. On. Žid jeden. Zeptal jsem se ho: „Žide, proč se neklaníš?“ A ten Žid řekl, že se klaní jen svému bohu. To mě pořádně dopálilo. Tu mě jednou král povolal a zeptal se, co bych dělal s člověkem, který mu zachránil život. Byl jsem si naprosto jistý, že tím myslí mě a bláhově jsem řekl: „Posadil bych ho na nejlepšího oře, nasadil královský šat a korunu a nechal bych ho provést celým Šušanem.“ Král řekl: „Nechť se stane.“ Radostí jsem byl bez sebe. „Děkuju moc, králi.“ – „Já vím, je to velká pocta vést koně tomu, kdo zachránil králi život.“ – „Děkuju, děku… moment, co?“ Ukázalo se, že jsem připravil past, která byla určená pro mě. A koho jsem doprovázel? Toho Žida! Větší potupu jsem nikdy nezažil. Na druhou stranu jsem během té dokonalé procházky přišel na geniální nápad… Zabiju toho Žida. Ne, zabiju je všechny! Musí mi to ale projít u krále. Počkal jsem, až bude zase zhulákanej a navrhl, aby vydal dekret, který uzákoní vraždění Židů. Ožral se a podepsal to. Ale nevěděl jsem, kdy to celý udělat. Rozhodl jsem se, že si zahraju svou oblíbenou hru. Kostky! Při kostkách jsem se rozhodl, že masakr proběhne 13. adaru. Ach jo, už se na tý oprátce nudím. Každopádně královna mě pozvala na oběd. Byl jsem velmi potěšen, že na mě někdo myslí. Jenže ejhle. Ester byla nakonec Židovka, ožrala si myslel, že chci zabít královnu, no a teď jsem tady.

Je tu někdo? Sundejte mě z toho provazu!

Jakub Kuthan, šéfredaktor
Označeno