Barrandovské terasy: ztraceno mezi magistrálami

Barrandovské terasy: druhé Hradčany Prahy

Terasy nechal ve 30. letech dvacátého století vybudovat otec bývalého prezidenta České republiky Václava Havla, Václav M. Havel. Plány teras připravil architekt Max Urban (proslulý svojí urbanisticky utopickou koncepcí „Ideální Velké Prahy“). Max Urban vytvořil svůj plán pro terasy po návratu ze San Francisca, kde ho zaujal restaurační pavilon Cliff House umístěný na skále nad Tichým oceánem. Barrandovské terasy měly tvořit ikonu města, stejně tak jako Pražský hrad na Hradčanech. To se povedlo.

V celém komplexu Barrandovských teras byly k vidění stavby jako proslulý bar Trilobit, hlavní restaurační budova (dnes nepochybně tvoří ikonu Barrandovských teras) a kromě terasovitých míst k posazení se slunečníky také bazén pod kopcem. K terasám zajížděla i tramvaj linky 5 do Hlubočep. Z Hlubočep vedla vydlážděná cesta až k hlavnímu vchodu teras. Terasy byly slavnostně otevřeny 4. října 1929 a otevření se zúčastnilo okolo 50 000 návštěvníků (pozn. red. což je zhruba o 49 985 lidí víc, než při prvním dni rozdávání lítačky(pozn. kor. lol)). Barrandovské terasy měly původně plnit funkci drahého rekreačního a odpočinkového místa pro Pražany a cizince, mnohem častěji zde ale spíše pořádala česká smetánka (herci, zpěvačky, politici, rádioví hlasatelé a další) své bohatě honosné oslavy. K tanci hrál orchestr R. A. Dvorského. V módě byl tehdy ale i swing a charleston. Za protektorátu se zde konalo nespočet říšských akcí, na kterých se nejednou objevily osobnosti jako Konstantin von Neurath (říšský protektor), Reinhard Heydrich (zastupující říšský protektor) a Heinrich Himmler.

Takřka výhradně se jednalo o německou armádu a české milenky okupačních vojáků. Tato klientela nepřinášela skoro žádný hmatatelný zisk a v opilosti často ničila vybavení areálu.  Po válce a po únorovém komunistickém puči roku 1948 došlo k znárodnění teras. To vedlo k začátku konce Barrandovských teras. Nejdříve byl zavřen bazén se skokanskou věží pod Barrandovskou skálou.

Betonový klandr včetně kovového zábradlí bazénu byl odvezen. Postupem času byla zavřena i hlavní restaurační budova Barrandovských teras, jejíž interiér se během komunismu dramaticky změnil. Objekt nebyl od první republiky nikterak opravován ani udržován a tak se na konci 80. let celý komplex stal vybydleným. V roce 1982 byl tedy zavřen i bar Trilobit. Zavření baru zapříčinila i skutečnost, že byl vybudován Barrandovský most (tehdy most Antonína Zápotockého). Na Barrandovský most se napojovala s obou stran Barrandovského kopce několika proudová obousměrná silnice. Znepříjemněná cesta k terasám a ztráta klidného místa s rozhledem na Prahu přesvědčila lidi, aby si našli nové shromaždiště. Jak ale vypadají terasy dnes?

V současnosti

Roku 1992 dostali v restituci bratři Ivan a Václav Havlovi.

Od roku 1993 je areál Barrandovských teras památkovou zónou. V říjnu 2001 shořel zchátralý Trilobit bar, ve kterém v té době podle policie živořila skupinka bezdomovců.

Roku 2003 vložila Dagmar Havlová svůj podíl do společnosti Barrandovské terasy a.s. Téhož roku prodala svůj majoritní podíl společnosti nejmenovanému kupci.

Barrandov1928 035k 83
Vizualizace projektu

Plány na obnovu

Roku 2012 získala společnost Barrandovské terasy a.s. povolení ke stavbě. Článek na iDNES.cz říká, že stavba ihned začala.  Je ale jen při zbloudilém pohledu jasné, že žádné opravy dodnes nezačaly. Nakonec se ale ukázalo, že v polovině března 2012 se pouze v celém areálu kácely stromy a keře, které zarostly příjezdovou cestu k terasám. Keře a stromy už stačily vesele dorůst.

„Začali jsme se stavebními pracemi, které máme povoleny. Jde to ale velmi pozvolna.“

Jaromír Hrdlička

Plány na obnovu teras byly vždy ošemetné. V poslední dekádě let se plány několikrát drasticky změnily. Původně se počítalo s tím, že se opraví slavná restaurace a navíc, aby projekt byl lépe finančně návratný, se měl postavit i hotel s kongresovým sálem a rozlehlým parkovištěm. Nakonec se i tato vize oprav ocitla v ohrožení.

„Jediná totální jistota je teď restaurace, která bude vypadat, tak jako ve 40. letech. Tedy sice ne jak vypadala v roce 1929, ale rozhodně ne tak, jak ji změnil komunista“ 

Jaromír Hrdlička
trilobit-bar2
Trilobit bar před vyhořením

Bar Trilobit vyhořel, znovu stavět se už nebude.

Abychom pochopili strategické umístění Trilobit baru, musíme si uvědomit, že za doby první republiky se v místech dnešní Strakonické ulice, nacházelo minimálně deset tenisových, volejbalových a basketbalových hřišť. Trilobit bar.

V nočním podniku Trilobit bar vyhrávala od 19:00 každý den živá hudba pod taktovkou R. A. Dvorského. V baru proudila zábava (bez jakéhokoliv přehánění) od rána do rána. Bar byl prakticky stále otevřen.

Mnozí hosté zůstávali v baru až do snídaně. To zapříčinilo to, že „Francouzská restaurace“ a „Trilobit bar“ byly otevřeny celoročně. Terasa samotná a plovárna pod skalou byly jen sezónní záležitostí. Trilobit bar a restaurační budova (Francouzská restaurace) byly vybaveny jedinečným funkcionalistickým nábytkem architekty Hany Kučerové. Bar v roce 2001 vyhořel. V plánech na opravu se nepočítá s jeho znovuobnovením.

Barrandov1928 035k 73
genius loci Barrandovských teras

A co se zbytkem areálu?

Od roku 1994, kdy se zavřela Francouzská restaurace, to jde s areálem z kopce. Měsíc po zavření restaurace byl ukraden nábytek Kučerové. Během zbytku roku se podařilo vandalům rozbít veškerá okna zasklené restaurace. Roku 2001 trilobit bar vyhořel. Bazén se skokanským můstkem pod skálou zarostl plevelem, z plovárny se stala džungle. S opravou bazénu s plovárnou se nepočítá v žádných plánech na renovaci teras.

Autor: Jakub Kuthan

Jakub Kuthan je student oktávy LŠ. V redakci školního časopisu je od jejího vzniku, tři roky byl šéfredaktorem Jew's News, nyní se stáhl do ústraní. Zabývá se editorskými pracemi a příležitostním přispíváním.

Jeden komentář u “Barrandovské terasy: ztraceno mezi magistrálami”

Komentáře jsou uzavřeny.