Šlechtění „dokonalého člověka“ – čistě novodobý problém?

Často si myslíme, že se z chyb předchozích generací poučíme a nebudeme je opakovat. Teď se ale ukazuje, že to neplatí vždy. „Islámský stát“ si začal počínat podobně jako aktéři nacistické akce Lebensborn. Skutečně je to akce novodobá, s níž přišli nacisté, anebo nás podobné věci provázejí už několik tisíc let?

Na území tzv. Islámského státu (dále jen IS) se momentálně nachází cca 31 tisíc těhotných žen. Mnohé z nich jsou součástí velkého projektu, jehož cílem je vyrobit další džihádistické bojovníky. Každá žena na území IS by měla porodit (i proti své vůli) dítě s neznámým, náhodně vybraným otcem – na dítě poté nemá v podstatě žádné právo, stejně jako ve válečné akci Lebensborn. Vše plyne z vůle „státu“ (uvědomme si, že IS vlastně není státem po právní stránce; a komu to není jasné, autor mu to za jedno kafe kdekoli a kdykoli milerád objasní). Podobné akce probíhaly už v dobách starověkého Řecka; všude šlo vlastně o totéž: šlechtit člověka jako pšenici.

Lebensborn – pramen života

Toto elitní (nebo spíše elitářské?) zařízení založil vůdce gestapa a SS, říšský ministr vnitra Heinrich Himmler. Ano, ten, jenž organizoval hromadné vyvražďování Židů. „Opravdu mám v úmyslu vzít, uloupit či ukrást německou krev z celého světa,“ prohlásil.

Celá akce se zakládala na rození rasově vyhovujících dětí rasově vyhovujícími matkami (a otci). Neboli: žena byla zneužívána jako stroj na plození dětí, přičemž (stejně jako v případě IS) častokrát neznala jejich otce a dítě jí bylo odejmuto již po porodu. Otcové těchto dětí se vybírali převážně mezi vojáky. Dlužno dodat, že děti byly často kradeny i přímo z rodin a později posílány na převýchovu.

Ženy se však mnohdy do tohoto podniku hlásily dobrovolně, a to hned z několika důvodů. Například proto, že otcem jejich dítěte nebyl jejich manžel. Nehledě k tomu, že ve válečné době se v těchto zařízeních bylo možné dočkat lepšího jídla, zdravotní péče či většího bezpečí.

Lebensborn měl svého času centrálu v  mnichovské vile, již nacisté zabavili nositeli Nobelovy ceny za literaturu Thomasi Mannovi.

Tato organizace byla spíše anonymní, aby se předešlo ostudě a rozpakům. Diskrétnost se tu však krutě nevyplatila. Děti narozené v rámci Lebensbornu se totiž později dlouho nemohly dopátrat svých rodičů, což jednomu na duševní pohodě a zdraví moc nepřidá. Lebensborn měl nadto dosti špatnou pověst už za nacismu a spousta lidí odmítala přiznat, že s ním měla co činit.djeca-srama-gdje-su-danas-djeca-iz-projekta-lebensborn-504x335-20130729-20130727113123-a2412f928b54bf4c9009301258788349

Navzdory tomu měl tento program marginální význam, jelikož se v něm (podle některých dostupných údajů) narodilo pouze okolo pěti až osmi tisíc dětí. Mělo to sice malý vliv na armádu, ale když si představíte těch osm tisíc rozpadlých rodin, smutných dětí a ještě smutnějších matek… Ale mezi Lebensbornem a tím, co provádí IS, není velký rozdíl. V Lebensbornu byla žena aspoň pod lékařským dohledem, zatímco v IS se vědecké (ani pavědecké) metody neuplatňují.

Šlechtím, šlechtíš, šlechtíme – včera, dnes a snad ne i zítra

Jak už jsem uvedla na začátku – podobné akce jako Lebensborn vznikaly už dávno před narozením Adolfa Hitlera. Eugenikou se zabýval např. už Platón. A co je to eugenika?

Je to sociologicko–filosofický směr, který má vést k vytvoření nejlepšího, „nejvyšlechtěnějšího“ fondu člověka.

Uvádí se, že existují dva typy eugeniky – pozitivní a negativní. Pod tou pozitivní se skrývá přání „vyšlechtit“ co nejvyspělejšího člověka. Tou negativní se myslí snaha vyvraždit jedince neodpovídající parametrům (nebo jim dokonce ani neumožnit, aby se narodili, resp. měli potomky). Jenže není známo, kdo by měl tyto parametry udávat.

Eugenika se samozřejmě „proslavila“ nejvíce za druhé světové války, kdy se rozhodovalo o rasovosti jednotlivých lidí, horlivě se měřily lebky, nosy, barva očí se sledovala s lupou v ruce a pravý árijec se poznal podle blond vlasů a modrých očí.

Rasismus byl dobovou myšlenkou, kterou jsme (snad) opustili až po pádu hitlerovského Německa.

Je ovšem namístě dodat, že Darwin za to nemůže. V jeho knihách sice občas najdeme výroky, které si může ten, kdo chce, interpretovat po svém, ale musíme mít na paměti, že mezi Darwinem a darwinismem je obdobný rozdíl jako mezi Husem a husity – čili velký.

crop-820180-is-detiMALÉ POROVNÁNÍ

Obě akce jsou si velmi podobné – v obou jde o rozšíření řad válečníků a zneužívání žen. Obojí se podobá spartánské výchově, tedy té, která se uplatňovala v antickém řeckém městském státu Sparta; tam děti žily s matkou pouze do sedmi let, neustále byly bity a trpěly špatnými životními podmínkami (hlad, zima, tělesné tresty, život bez rodiny…). V každém případě, ať už jde o výchovu spartánskou, Lebensborn či akci právě probíhající v IS, dítě bylo zplozeno vlastně jen proto, aby mohlo posléze zemřít na bojišti.

Názor autora

Předně nesouhlasím s veškerou eugenikou a rasismem. Jednak považuji za hloupost třídit lidi podle toho, jak vypadají – není důležitější, co mám v hlavě, než co mám na hlavě? Mimoto jako věřící zastávám názor, že před B-hem jsme si všichni rovni.

A za druhé odmítám sympatizovat s „Islámským státem“ a jeho praktikami, neboť ten, kdo je schopen dát dítěti do ruky samopal a třeba je i zabít, ten, kdo dokáže někoho ukamenovat (což je v několika pasážích Koránu výslovně přikázáno – a neříkejte mi, že si je „jen špatně vykládám“, číst umím a přemýšlet rovněž); a hlavně ten, kdo je ochoten při sebevražedném útoku zabít sám sebe a další nevinné lidi, není hoden jakékoli sympatie, účasti, soucitu ani pochopení.

Určitě mi někdo řekne, že se mám snažit porozumět duši takových jedinců. Ale já nejsem ochotna chápat duši vraha, tím se opravdu nemíním zdržovat, mám důležitější věci na práci.

2
Albertina Čížková, redaktor