ROZHOVOR: Ivo Medek Kopaninský; LSD na zakázku StB

Prolog

Vraťme se do poúnorového Československa. Ve chvíli, kdy Klement Gottwald již má absolutní moc nad celým Československem. Do chvíle, kdy „vládní transformace“ je již dokonaná. Do chvíle, kdy se Československo uzavřelo západnímu světu a západním hodnotám. Do chvíle, kdy Gottwald zahájil své vlastní politické čistky (přesně ve stínu Stalinových monstrprocesů v SSSR). Nastolený komunistický režim čelí dilematu. Držet se své ideologie nebo upevnit svoji moc?  Vraťme se do Československa 50. let a 60. let.

Jak je možné, že komunistický režim i přesto, že veřejně vystupoval rázně proti požívání drog za jakýchkoliv podmínek, potají rozjížděl a financoval výzkumy psychotropních látek? Jak je možné, že na sklonku 60. let jsme exportovali do zahraničí drogu lysergamid tedy pod zkratkou známém jako LSD ve velkém? A to i do spojených států? Jak je možné, že na žebříčku výzkumu a vývoje nových drog v 60. letech, se Československo usadilo na druhém místě? Nebyl festival Woodstock silně poznamenaný právě exportem drog z Československa?

Podařilo se nám získat unikátní svědectví pražského surrealisty, který se mezi prvními účastnil pokusů s LSD.

Rozhovor je dostupný v audio formátu. Zvuková stopa je dostupná pod rozhovorem.

Rozhovor

Aby naši čtenáři věděli, o koho jde…Mohl byste nám říct něco o sobě?

Jsem výtvarník a živím se restaurováním. Protože volnou tvorbou se v Česku uživit nelze. Restauruji historické zbraně. Teď tu momentálně nic není, a proto jsem vás ani nezval domů.

Historické zbraně? Takže z období druhé světové války?

Ne, to nejsou historický zbraně. Historický zbraně podle zákona končí rokem 1872, kdy začla fabricky (sériově) vyráběná munice. Mám mistrovskou licenci, takže smím do zámeckých, státních sbírek. Takže jsem dělal Konopiště, Křivoklát, Kynžvart, Hlubokou a desítky dalších.

Takže to končí v 19. století. A kdy to začíná? Nebo mluvíme jen o střelných zbraních nebo i…

Mluvíme i o chladnejch, ale palný zbraně jsou omezený tímhletím. Samozřejmě ne vždycky se to dodržuje, protože kdy jsou nějaké, nádherné, novější kulovnice, dejme tomu z roku 1920 nebo tak, a jsou v majetku státu, tedy na státním hradě, tak by byla prasečina je nechat zrezivět.

Ty jsi taky říkal, že jsi výtvarník. Co tvoříš? Čím se zabýváš?

Naposled jsem si ilustroval knihu, kterou jsem napsal.

A kterou knížku?

Máte ji doma ne? Dětskou běsídku. Dětská běsídka jsou patafyzické pohádky a patafyzický jsou proto, že patafyzika důsledně používá vědu. Takže, když měla Raspunzilla vlasy dvacet loktů dlouhých, přepočítáme, že je to dvanáct metrů, z toho už víme, že teda věž, ve který byla arestovaná, musela mít čtyři patra. Dále lze domyslet to, že když tam nebyl žádný vchod a čarodějnice za ní lítala oknem, takže to bylo taky jediný místo, kudy mohla vylejvat nočník. Takže když tam za ní potom lez ten amant po těch copech, tak mu ty nožky v brnění pěkně klouzaly.

Ilustroval si taky nějaký dětský knížky?

Ne. Kdysi jsem dělal pro televizi podklady na animovaný filmy, ale to už je strašně dávno.

Pamatujete si, na jaký typ filmů jste dělal ty návrhy? Nějaké tituly? Jeden nebo dva?

Ano. Byl to velkofilm „Péče o nohy“. Pro zdravoťáky. Pak různý bezpečnostní filmy pro výzkumnej ústav bezpečnosti práce. No a samozřejmě jsem se snažil z toho dělat grotesky, aby se na to lidi dívali.

Na internetu je tvůj životopis. Psalo se tam, že někdo o tobě natočil několik dokumentů. Nebo si minimálně alespoň ve třech aktivně účinkoval. Které to byly?

No, byl tu jeden dokument. Ten se ale netýkal mě ale LSD. Ale jestli myslíš dokument jako medailon, tak je ještě černobílej restaurátor. Ten je ještě ze 70. let. Pak byl ještě jeden dokument, ale na ten jsem už zapomněl, protože se na to nekoukám.

Ještě bych se vrátil k tvé výtvarné činnosti. Ty si nedávno, nebo teda už je to trochu díl, měl výstavu v Písku, na které jsem byl i já, byly tam hlavně obrazy, koláže a instalace.

V písku byly objekty, obrazy, smíšená technika a akryly, velkoplošný koláže, železný plastiky… Poslední výstavu jsem měl v Český Lípě. Ta byla loni na podzim. Respektive do Silvestra loňskýho roku. Ty si nebyl na tom Střížkově, když jsem dělal tu funebráckou výstavu?

Na Střížkově jsem nebyl, ale byl jsem na výstavě na Senovážném náměstí.

Tam byl jenom kousek toho funerálu. Tam šlo spíš o to „proti bolševikům“.

Jaký je váš hlavní styl, který používáte? Jaký motiv?

Černej humor.

Hledáš motivy, jak z doby husitství, tak i z komunistické éry. Inspiruješ se i novodobějšími tématy?

Jako myslíš, jestli mě současný panáci štvou stejně, jako ti předtím?

Jo.

Štvou mě stejně, jako ty předtím. Ale nemá cenu se s nima zabývat. Příliš rychle se střídaj.

Je můj sen, až získám billboard se současným prezidentem, osázet ho sukama, jako takový neštovice, a budu to prezentovat, jako příšerné následky obcování se stromy.

Já bych se vrátil k tomu dokumentu s LSD. Rád bych se k tomuto tématu více upnul.

No tak o ten film mám větší zásluhu, než se při jeho promítání zdálo, protože původně to měla být střídačka asi šesti výtvarníků, (byl tam i nedávno zesnulej Boris Hybner), kde na střídačku chtěl režisér posadit zaprvé někoho, kdo si to pochvaluje a za druhé někoho, komu to nedalo nic, pokládá to za zbytečný. A teprve když točil u mě, což měla být poslední scéna, tak ode mě se teprve dozvěděl, že ty výzkumy financovalo StB. Protože jsme potom museli dělat testy, podle kterých se mělo, od toho požití, změřit jak klesá vnímavost a chtěli to mít jako takovou sviňárnu na výslechy. Tak se potom ten režisér za tím rozjel, vyhrabal tam tím pádem ten krásnej dokument, jak tam jsou ty zfetovaní lampasáci a nejsou schopný ani srolovat mapu. Vyhrabal tam vlastně ty čísla o tom, že jsme to zřejmě chrlili do Ameriky ve velkém. Takže slavnej festival Woodstock na tom vlastně celej jel.

A jaká teda byla tvoje zkušenost s LSD?

V podstatě žádná. Chvilkama vidíš…Vnímáš barevnějc. Abys tomu rozuměl…To ti dali to LSD a zavřeli tě do nemocniční cimry, kde nebylo v podstatě nic. Byla tam postel. Na stěně Van Goghova reprodukce mostu v Arles. Za postelí taková ta rohož, jak se dává, aby pacienti nezaprasili zeď. Ta rohož byla z zaschlý slámy, propletená takovýma umělohmotnějma páskama v takových vyblitejch barvách ndráckejch, a v nepravidelných intervalech, jak se ti zostří to barevný vidění, tak ta sláma žnula. Asi jako rozpálená litina. Nezměnila odstín, ale zkrátka to z ní sálalo.

Bylo to i cítit nebo to bylo jenom vidět?

Jenom vidět. Já to teda jenom viděl. A pokud jsem teda něco cítil, tak jsem to nezaregistroval, protože jsem byl v kazajce.

Jak ses k tomu LSD dostal? V dokumentu jsi říkal, že jsi byl součásti pražské surrealistické skupiny.

To jsem byl, členem. V tý skupině byl, ale taky doktor Šváb, o kterém se v tom dokumentu vůbec nemluvilo, ačkoliv to celý spískal.

Doktor Šváb byl kdo?

Doktor Šváb Malostranský. Šváb byl vnuk Švába Malostranského, kdysi žertéře a propagátora filmu – němého teda samozřejmě ještě tenkrát – hrál dixieland. Měli kvartet, říkalo se jim Jazzoví doktoři. Dokonce s nima u Supraphonu vyšla i deska – Jazzoví doktoři a Beryl Bryden, což byla nějaká baba, nejspíš komunistka, když jí sem pustili, která jim do rytmu prstama mlátila na valchu. A tenhleten dotyčnej, když zjistil, že se tohle dělá, tak nabídl tu skupinu s odůvodněním, že surrealisti vždycky zaznamenávali lidské sny, takže jsou v tom nejlíp zběhlí. Jenže když jsem se potom dostal k dokumentaci, tak jsem zjistil, že zdaleka zajímavější vidění měli letci. Oni dělali různý skupiny obyvatelstva, takže vzali civilní letce, který trávěj hodiny v povětří. A ti měli mnohem zajímavější vize.

Předemnou samá modrá obloha a z ní visí obrovkské hrozny oroseného vína. Když jsem si to pak probral, tak jsem došel k záveru, že jsou poznamenaný tím, jak jsou v luftě. Nemaj horizont. My chodíme po zemi a furt vidíme horizont. Vždycky vidíš horizont. Z letadla ne. Z letadla je to, tak daleko, že tam zkrátka už nedohlídneš. Ale horizont není. Takže to je trochu takový malinký vychýlení proti metabolismu. Všechno, o čem mluvili, bylo na obloze a měli to vždycky před nima. Před tím čumákem toho letadla.

Jak ses dozvěděl, že ten program financuje StB?

Právě od toho Švába.

A bylo to až po revoluci?

Ne. To bylo hluboko před. Tak před 68.

Takže ještě před pražským jarem. Měl Šváb nějaké konexe s StB, že o tomto programu věděl?

Ne, ale když si StB něco objedná od státního výzkumného psychiatrického ústavu, tak se to těžko utají. Respektive, když najednou všechny věci, který byly zakázaný a byly nedostupný, dostávali po kilech tak…

Faktem je, že jsem po tom pokusu ještě byl ve vinárně. Totiž takhle. Já jsem po tom prášku neměl mít hlad. Já ho měl a pořád jsem otravoval, že chci žrát. Tak vedoucí pokusu, která tam vypadala jako největší smažka, dr. Sobotkiewiczová, šáhla do kabelky a poslala nějakého polocvoka, aby mi přinesl něco z hospody v Bohnicích k žrádlu. No a cvok si uvědomí, že je hájenej, že je cvok, a všechny ty prachy prochlastá. Žádný zavináče ani uzle nepřinesl, tak jsem kňučel hlady dál. Nakonec předčasně ukončila ten pokus a odjeli jsme do vinárny u lišky bystroušky. Zatímco čekáme na biftek tak povídám: „Tak si paní doktorku představte, že teďka vidím tenhle plamen od týhle svíčky úplně spektrálně.“ a ona se zelenala, protože čekala, že z toho vznikne nějakej skandál.

Protože den předtím předčasně takhle pustila malíře Stejskala, kterej si stěžoval, že to už nemůže v Bohnicích vydržet. No, a protože ho pustili nějak před půlnocí a protože nic nejezdilo, tak šel z Bohnic do Kobylis. A tam když čekal na nějakou šílenou noční tramvaj, tak si všiml, že tam je stanice veřejný bezpečnosti a nad vchodem do služebny taková prosklená cedule s nápisem „VB“, ale taky, že tam poblíž opravují chodník, takže tam bylo dost dlažebních kostek. Teď si uvědomil, že je vlastně do rána hájenej, protože podepsali reverzi, že za něj ručej, tak aby se zabavil, než přijede tramvaj, tak začal prohazovat ty kostky tou cedulí. Když policajti začali vybíhat ven, tak metal ty šutry po nich. Takže z toho byl docela obstojnej průser pro výzkumák. Takže ona měla hrůzu, že bych něco podobnýho vyvedl já taky.

Od člověka, který nikdy nepoužil LSD se musím zeptat. Jak dlouho trvají ty efekty?

To je daný dispozicí. Záleží na dávkování. Já to neužívám. Abych si vzal podle toho filmu lopatku a šel překopávat bohnickej park…Na to se můžu vykašlat. Navíc jak říkám. Kdo má fantazii, tak ten to nepotřebuje.

Proč si tedy přijal tu nabídku na spoluúčasti na programu ohledně LSD?

V podstatě to byla skupinová povinnost. Když jsme byli osloveni, akceptováni tak… Navíc jsem byl samozřejmě zvědavej. Jestli to zvládnu nebo ne.

Tak to znamená, že jste nebyl nijak přemlouván?

Já tomu nefandím, ale to neznamená, že to nezkusím. Rád jsem chtěl zjistit, jak to vlastně funguje. Tam právě vyhodnotili, že mám silné kontrolní bloky. My jsme totiž pořád museli psát takovej arch. Nalinkovanej s okínky. Furt jsme museli psát obráceně pětky. Zrcadlově obracené pětky. Ona je totiž nepřirozená. Když píšeš pětku, tak ti to vlastně jde proti srsti. Když jí píšeš normálně, tak je nepřirozená. Protože všechny číslovky píšeš tak, abys nerozmazával inkoust. Protože máš od dětství zafixovaný, že si na tu pětku musíš dávat majsla, tak ve chvílích, kdy jí máš psát zrdcalově – tedy přirozeným způsobem – tak se furt snažíš psát jí normálně. No a oni pak ty archy vybírali a počítali kolikrát si se splet. No otrava až na půdu. Sedíš ve cvokhausu, máš hlad a pořád píšeš pozpátku pětku.

Je ještě něco co nezaznělo v dokumentu, ale mělo by? Něco co bys teď mohl prostřednictvím nás říct?

Já jsem se vlastně o těch věcech dozvěděl, krom teda toho mého zážitku, až z toho dokumentu. Copak se dostanu do fabriky, kde se to LSD vyrábí?

To je pravda. Neměl bys nějaké osobnější zážitky s LSD?

Mně se to totiž plete, protože oni na nás dělali pokusy dvakrát.

Jednou s LSD a podruhý s nějakýma pilulema, bůhví co to bylo za svinstvo, o kterých nám řekli, že byly vyvíjený pro piloty, aby neztráceli pozornost. To tě prozměnu zavřeli do naprosto zatemnělé komory. Samozřejmě tam měli to průhledové okno, o kterém si nevěděl. Naládovali tě tím a měl si neustále hovořit. Nepřetržitě. Tak to začlo tak, že jsem si začal stěžovat, že slibovali, že bude naprostá tma, ale žárovky ještě pořád doutnaly. Teď jenom bokem. To jsem si do té doby neuvědomil. To, že žárovka skutečně ještě chvíli po té, co ji zhasneš, chvilinku matně svítí. Pak těm dalším nešťastníkům, kteří byli po mně, cpali ještě nějaký vatový brejle, aby neviděli naprosto nic. No a zase. Neměl bejt hlad a já jsem slyšel, jak rumplujou cvoci za zdí, jak jdou do kantýny s ešusama a už jsem zase prskal, že mám hlad.

To jste byl pod vlivem „nějaké té věci, co vám podali“?

Ne. Ten hlad jsem měl přirozeně.

Všechno se dělo v Bohnicích?

Ano.

Následovalo po těchto pokusech ještě něco? Že by se Vás třeba z ústavu pořád ještě vyptávali? Nebo nějací známí?

Nemám potuchy, co se komu poté dělo. Znal jsem se s Borisem Hybnerem, kterej si tak strašně pochvaloval, jak mu to úplně změnilo život. Ale jestli mu to úplně změnilo život, tak akorát k horšímu, protože jako mladej byl naprosto vynikající pantomimista, mnohem lepší než celej Polívka, ale Polívka je známej a Hybner ani zas tolik ne. Určitě bych to nedoporučoval, jako stimulátor pro lepší výkony nebo pro „rozvoj“ fantazie.

Tak něco na závěr?

Na závěr? Tak závěry snad až při kremaci ne?

Zrovna tuhle jsem koukal na krabičku, kde bylo napsaný „nenechte Vaše děti vdechovat Váš kouř“ neb jsem si to vystříh a už se těším, jak budu kreslit, jak jde vdova s dětma, všichni chrchlaj, kdyžto se na ně z krematoria z komína valí hustá oblaka dýmu.

Rozhovor je dostupný v audio formátu


  


 FOTOGALERIE: IVA MEDKA KOPANINSKÉHO TVORBA

Atur Efrati, zástupce šéfredaktora
Atur Efrati, zástupce šéfredaktora
Jakub Kuthan, šéfredaktor
Jakub Kuthan, šéfredaktor

Eli Loukota, redaktor bulváris
Eli Loukota, sekretářka

1 thought on “ROZHOVOR: Ivo Medek Kopaninský; LSD na zakázku StB

  1. Super! Jen tak dál

      -  

Komentáře jsou uzavřeny.

%d blogerům se to líbí: