Zeman – zástěrka dění?

Loutka Zeman a hadrová panenka Praha

V posledních několika letech se z Pražského hradu ozývají čím dále více rozporuplné názory na široké spektrum celosvětových událostí. Prezidentský úřad reprezentovaný v době nynější Milošem Zemanem chrlí jedno prohlášení za druhým a testuje, kam až může zajít. Zjišťuje, že žádný reálný a citelný odpor neexistuje. Pole působnosti je volné. Žádné sankce nebyly uvedeny v platnost. Humanistickému a nenásilnému přístupu se směje a myslí si o něm, jak v širokém kontextu dění tyto protesty nemohou nikterak, mimo Prahu nebo větší města, nastalou situaci změnit. Leda tak k lepšímu a to tím, že tyto nenásilné protesty vyburcují (díky propracované a lživé medializaci hradu) v ostatních obyvatelích ČR a v mimoměstských obyvatelích, kteří nejsou u zdroje, skrývanou averzi vůči měšťanům a ačkoliv politické situaci nerozumí, tak se jen ze zášti k „těm Pražákům a těm Brňákům“ vydají k volbám a budou představovat protipól uvědomělé české společnosti. Jen tak z trucu.

Jsem náhodou koupil Mladou frontu

V současnosti začínají, hlavně v okolí, ve kterém se pohybujeme, vyvěrat na povrch teze, že se kolem dnešního prezidentského postu snáší až chorobně veliká mediální pozornost. Ať se nám to líbí nebo ne, ať prezident spíše rozděluje společnost, než se ji pokouší sjednotit (po 60 letech soustavného nabádání nedůvěry ke svému bližnímu v době komunismu) přes nastavení jasných společných měřítek založených na cti a mravech, tak musíme ale respektovat, že coby jako prezident reprezentuje naší zemi. Tím pádem kolem sebe MUSÍ strhávat mediální pozornost. To, co je ale závadné na celé věci (kromě prezidentových názorů, které nemá smysl komentovat, jak vysvětlím), je postoj novinářů z předních medií. To, jak nadbíhají na každé jeho slovo. Zaujatě psané články, které spíše využívají tok zdrojů, který teče výhradně z hradu, než-li se snažit o zachování nestrannosti (podle novinářského etického kodexu) a pokusu o zachycení svědectví z obou dvou stran konfliktu.

Teď je především řeč o mediích, které od roku 2013 vlastní jeden z ústředních politiků na české scéně. Řeč o mediích, které vlastní jeden z Zemanových (byť zdánlivě pasivních) podporovatelů (pozn. redakce: pokud ne jeden z jeho kumpánů). Řeč je především o společnosti MAFRA. Ve chvíli, kdy odkoupil Andrej Babiš (LINK) společnost MAFRA (tedy celostátně nejčtenější noviny, jako MF, Lidové noviny či deník Metro, jak na internetu, tak i v každodenním životě) se rozmohla napříč všemi redakcemi vlna nevole a rezignací. Ti, co zůstali a věřili v to, že vše bude tak jako předtím, se spletli. Tito lidé koneckonců výsledně věnovali své příběhy v podobě rozhovoru časopisu Reflex a Respekt. Ano, výrokům z hradu se věnuje až přespřílišná pozornost. Je ale doopravdy jediným účelem těchto mírně prozemanovských článků, tlumočených přes hlavní zpravodajské média, „zasvěcení“ (jak to nazývá prezident) obyvatelů z vesnic do obecné politiky hradu? Většina lidí (v dnešní mediálně uspěchané společnosti) nedokáže oddělit z dění to, co je nejdůležitější. Tak se upínají na zpravodajství v domnění, že je nestranné a že výběr podstatných zpráv provedou za ně.

kachna Zeman

Největší slabinou takzvané “pražské kavárny” lze spatřit v neschopnosti rozdělení toho, co je banalita, se kterou se snaží prezident akorát provokovat a ztrhnou pozornost, a toho, co je markantní záležitostí, za kterou je potřeba doopravdy stát. Největším problémem, který vidím na straně odpůrců Zemanovy rétoriky je skutečnost, že tito lidé šli VŽDY tvrdě proti čemukoliv, co vyšlo z hradu. To je z jedné strany pochopitelné. Proti člověku, který nepřestává rozdělovat už zadost rozdělený národ, ignoruje resoluce, ke kterým se ČR zavázala dodržovat a podtrhává vztahy s našimi spojenci, je nutné zakročit. Na druhou stranu je nutné myslet takticky. Je nutné rozeznat situace, které prezident doslova naschvál vyvolává, aby získal pozornost od situací, které budou mít přímý dopad na bytí v našem státě. Ustavičné kritizování všeho, co vyjde z hradu, staví prezidenta do lehké pozice, kdy může (a i tak činí) říct “No ona ta kavárna zase šílí. Jí není nic recht”. Z tohoto se se stala již univerzální věta odpovědí na téma ” protest či demonstrace” mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka (i když ten opojený zkušenostmi z haló novin přidává i slovo ‘fašizující’). Krom tohoto je nutné si povšimnout, že tyto “kachny” vyletí z hradu přesně ve chvílích, kdy se finálně projednávají kontroverzní zákony, vyplavou na povrch podvody a důkazy o korupci. Pro ty, kteří nevěří jen ať si zrekapitulují, kdy se podepisoval zákon o elektronické evidenci tržeb (odpovědí je po návštěvě čínského prezidenta, kolem které se – díky taktice hradu “za zavřenými dveřmi” –  ztrhl takový humbuk. Nikdo nyní ale neví, jak se vlastně Andreji Babišovi tento zákon, se kterým to původně vypadalo bledě a šance na schválení byly malé, podařilo prosadit). Pak tu máme kauzu kolem čapího hnízda a pochybení PČR ve věci vlajky na FAMU, které již nyní pomalu zastírá “CZECHIA”. Nepřipomíná nám toto chování “zastírání průšvihů, ne li lidověji průserů, zdánlivě zajímavějšími tématy” něco, co zde již jednou v Čechách bylo?

Czechia

Czechia v tomto případě zaujímá pozici přesně té banality (která tvoří zástěrku), přes kterou je nutné se přenést, protože v širokém životadění “Czechia” nemůže obhájit významnou roli. To, že nás to přiblíží zase o kus na východ není sporu. Je ale potřeba si povšimnout toho mystifikačního “možná”, který při každém prohlášení o změně jména všichni používají. Toho “možná”, které zaručuje, že se kolem celé této záležitosti budeme plahočit déle. Toho ” možná”, které bude postupně odhalováno. Nakonec to s “CZECHIÍ” dopadne tak, že se vlastně nic průlomového konat nebude, ale všeobecný zmatek bude úspěšně zaset.

Ono se to samo

Dalším aspektem, proč se zatím tak daří našim reprezentantům bezproblémově rozbourávat směr, kterým se v 90. letech ČR vydala, je neuvědomělost (pozn. red. či v horším případě nedbalost a laxnost. V to ale pořád odmítám uvěřit) svých občanů. Uspořádaná akce na “počest” příjezdu čínského prezidenta je názornou ukázkou. Akce byla svolána na základě respektování a obhajování lidských práv v Tibetu – tedy spíše v Číně. Ve chvíli, kdy ale PČR zvolí represivní metody v přímém rozporu s právě onou deklarací lidských práv, kdy začne uplatňovat nelegální postupy v rozporu s ústavou (viz. vlajka Tibetu na pražské FAMU) a to vše v hlavním městě svého vlastního státu, tak se protestující najednou od svého přesvědčení odvrátí? Proč? Strach a nebo spíše naivní touha, že se to přece nemůže vrátit do minulých kolejí? Nemáme tak trochu za ty tisíciletí už zakódované, abychom se velkým problémům vyhýbali a nebo se je ani nepokoušeli spatřit?

Jakub Kuthan, šéfredaktor
Jakub Kuthan, šéfredaktor

Autor: Jakub Kuthan

Jakub Kuthan je student oktávy LŠ. V redakci školního časopisu je od jejího vzniku, tři roky byl šéfredaktorem Jew's News, nyní se stáhl do ústraní. Zabývá se editorskými pracemi a příležitostním přispíváním.

2 komentáře na „Zeman – zástěrka dění?“

  1. Je vidět, že byl někdo na agitačním školení Pražského kavárenského lumpenproletariátu.(týká se článku Loutka Zeman a hadrová panenka Praha)

    1. Je vidět, že stepní trollové mají očička všude. Dočkáme se i odhalení sídla onoho agitpropu?

Komentáře jsou uzavřeny.