Počítačový maniak – část první

Zdravím, nadšenci i nenadšenci!

Jak slíbeno, budu se zabývat tématem poměrně důležitým – přiblížením softwaru a hardwaru. Snad se dozvíte vše, co je potřeba, pokud byste měli i po přečtení jakékoliv otázky, napište je prosím do komentářů, kde na ně mohu přímo odpovědět.

Začněme hardwarem. Na začátek Murphyho zákon, který by měl přiblížit nováčkům, co to hardware je.

Hardware je to, do čeho můžeš kopnout, když nefunguje software.
– Murphyho zákony, zdroj: http://citaty.net/murphyho-zakony/?q=27599

V minulém díle jsem vypsal, co hardware je, aniž bych do detailů vyjmenované komponenty popsal. Tak tedy

základová deska

  • procesor – vykonává kód, je to integrovaný obvod (=složený z mnoha jednoduchých), “rychlost” procesoru je základem pro rychlost vykonávání úkonů, další zajímavá hesla k dohledání – CPU, GPU, DSP – některé ze složek nezbytných pro tvoření procesoru, každá z nich má nějakou funkci (zpracování zvuků, provádění grafických úkonů, zpracování signálů, kódu…)
  • operační paměť (RAM) – random access memory – jak napovídá název, uchovává dočasné soubory z běžících aplikací, aby je mohl počítač zpracovávat rychleji, rychlost závislá na velikosti připojených (a nainstalovaných) RAM deskách a rychlosti čtení, stejně tak jako na množství zbývajícího místa na nich. Dnes se doporučuje pro vytížeější počítače od 4 do 8 GB (gigabity)
  • sběrnice – připojuje následující moduly k počítači a umožňuje jejich napojení, ovládání a fungování
    • zvuková karta – obsahuje čip na analýzu a transkripci analogové X digitální složky hudby do výstupu
    • grafická karta – vytváří grafický výstup pro monitor, zpracovává data od CPU do “viditelné” formy
    • síťová karta – slouží ke komunikaci zařízení s ostatními napojené na síť, zpracovává přijaté informace a odesílá výchozí informace na servery nebo jinak přes síť dále
  • pevný disk (SSD*/HDD) – pomocí magnetického záznamu* uchovává data natrvalo v počítači (narozdíl od RAM, která je průběžně maže, aby uvolnila místo dalším). Soubory jsou dostupné vždy, mohou však podléhat zašifrování či skrytí, i po odstranění mohou zbýt skryté složky či soubory
  • elektrický zdroj – výstup do zásuvky…

Dále jsem zmiňoval a nevysvětlil

  • monitor – vykresluje zpracovaná data do viditelné podoby, bliká rychlostí kolem 60 Hz (60x za vteřinu)
  • klávesnice – kontroluje stisknutí klávesy, přijaté “příkazy” posílá do počítače, který vykoná danou funkci – záleží mnohokrát i na používané aplikaci, jak si příkaz přebere, ale k tomu detailně až později
  • myš – snímá pohyby pomocí laseru či… kolečka… a pohyby vysílá do počítače, který provede úkon, závisející na počtu zmáčknutých kláves a rychlosti a směru pohybu
  • reproduktory – zvuk ze zvukové karty hrají nahlas

Výměna hardwaru je poměrně jednoduchá, většinou se však přesvědčte, že je počítač, se kterým operujete, vypojený z elektřiny. Výměna či kalibrace procesoru ani sběrnice nejsou jednoduché jako ostatní, doporučuje se říct si o pomoc zkušenějšímu člověku, aby se předešlo poškození ostatních komponentů a aby se zaručil správný výstup akce. Vyměnit RAM paměť není těžké, RAM stačí zapojit do slotu, který je na to určen (různé počítače mají různé sloty různých tvarů a velikostí), výměna disku je delikátní operace, doporučuje se zálohovat data na externí (vnější) disk, kdyby došlo k mechanickému poškození čtecích nebo zapisovacích zařízení na disku, které by vedlo ke ztrátě dat.

Výměny monitoru, klávesnice, myši i reproduktorů, na druhou stranu, mohou vyžadovat zapnutý počítač, který většinou automaticky nainstaluje ovladače nových zařízení, aby mohla správně fungovat. Například instalace nové klávesnice před napsáním hesla do počítače a tedy zpřístupnění dat a odemknutí softwaru nemusí vždy vyjít, což by mohlo vést k dočasnému znepřístupnění dat (neměli byste klávesnici, kterou můžete zadat heslo, tudíž by byla data nedosažitelná). U monitoru a reproduktorů na tom moc nesejde.

Software, na druhou stranu, je i bez detailů trochu složitější na vysvětlení, pokusím se o to tedy velmi laicky.

Software jsou programy, které něco dělají. Jak bylo řečeno minule, software se dá dělit na dvě skupiny

  • systémový
    • operační systém – základní software zavedený do systému, operující a zpracovávající všechny úkony, uděluje priority a systémové zdroje, vytváří stabilní prostředí pro aplikace dalších druhů – výroba softwaru je mnohokrát komplexnější, než obyčejných programů, jelikož operační systém pomáhá ostatnímu softwaru pracovat, jak má, ale on sám to musí umět už od začátku bez pomoci dalších – skládá se z pomocných nástrojů a jádra
    • firmware – software umožňující “komunikaci” a práci hardwaru se software
  • aplikační – desítky účelů – programy všeho druhu – hry, prohlížeče, antiviry, viry, pomocné programy, ovládací panely, vývojové nástroje, grafické editory, textové editory, kompilátory, debugerry a mnoho dalších – je možné je instalovat a spravovat (většinou) dle libosti, některé z nich mohou zasahovat do systémového softwaru, na ty pozor

Nebezpečí softwaru

Software má moc nad počítačem. Uživatel má moc nad softwarem. Alespoň v mezích, kam uživatel dohlédne… a věřte mi, počítač má desítky temných zákoutí, kam mnoho z nás nevidí, kde se dějí věci, které by spoustu lidí vyděsily, například kolik informací je odesíláno a mizí v dáli. Software ovlivňuje nejen uživatelské prostředí (prostředí, ve kterém se uživatel pohybuje – aplikace, programy, pro zkušenější i kód a vývoj aplikací), ale i z velké části hardware. Software umí hardware zabezpečit, nebo mu přikázat, aby se smazal. Umí se do něj zapsat, ale i schovat. Spousta aplikací nechává po sobě při odinstalaci drobné částečky v registrech (k výrazu se hned dostanu a pokusím se jej vysvětlit), které tam mohou zůstat a tajně operovat i po odinstalaci původního programu. Stejně tak umí software zapomenout šifrovací heslo k disku a ztratit vaše data, poškodit systémové složky a vyžadovat reinstalaci či uvedení do továrního nastavení (a znovu smazat vaše data) a nebo nahlásit chybný sektor při čtení disku a disk pro jistotu smazat celý. Co tím chci říct je, abyste si zálohovali svá data. Před 3 týdny se mi nešťastně sešlo mnoho událostí, se kterými jsem nemohl nic předem dělat, a přišel jsem o 2 roky veškeré práce, kterou jsem měl na počítači, kvůli chybě v zabezpečovacím programu. V některých případech nelze data zachránit, proto je vždy, VŽDY doporučeno dělat si zálohy důležitých věcí. Pokud jste pečlivý, záloha zálohy neuškodí.

Poslední věc, kterou dnes představím a pokusím se osvětlit, jsou registry, přesněji registry procesoru.

Registry mají mnoho využití, spoustu typů a není jednoduché je pochopit, natož vysvětlit. Každá akce v počítači může ukládat data na disk. Z disku se poté data čtou a zpracovávají při dalším použití. U registrů je to trošku jiné – registry jsou zapsané v mikroprocesorech, jsou tedy mnohem rychleji čitelné a umožňují rychlejší chod mnoha aplikací. Jelikož jsou při čtení dat na vrchní příčce prioritního žebříčku, čtou se první a počítač je zpracovává nejrychleji – to vede spoustu programů k tomu, aby do nich ukládaly svá data, která potom zrychlují činnost daného programu. Kdybych zde zabředl hlouběji do používání bitů, rozložení paměti a funkcí architektur systémů, mohl bych s trochou přípravy dlouho psát o číslech, o 32 bitových a 64 bitových programech, o 86x a především v rámci registrů o jejich alokaci a bitovém rozpoložení. Jelikož tomu upřímně ani já úplně nerozumím, nebudu do toho sahat hlouběji, alespoň ne nyní. Teď se pouze pokusím roztřídit registry podle funkce –

  • uživatelsky přístupné – registry, které je možné číst, upravovat  a zpracovávat dle libosti pro zkušenějšího uživatele – znalost ovládání registrů se může hodit při zkoumání akcí, co všechno program dělá a ovlivňovat to. Jde o nejčastější třídění registrů v rámci programu
  • datové – uchovávají proměnné ve formě “integer” (více snad v některé z budoucích kapitol o programování)
  • podmínkové – ověřují, zda akce, kterou se nějaká aplikace snaží vykonat, může být počítačem vykonána (srovnává priority, vytížení, povolení…)
  • vektorové – používají se především ve speciálních počítačích určených pro výpočty a složitější technické nebo počítací zadání

Registry jsou zkrátka části paměti, které jsou využívány ke zlepšení výkonnosti programů. Zajímavost: chcete – li se hrabat ve svých vlastních registrech (doporučuji jen si prohlížet, nedoporučuji upravovat ani mazat, může způsobit potíže, za které nenesu zodpovědnost) zmáčkněte na své klávesnici Win+R a do nově otevřeného okna napište “regedit”, dále povolte administrátorský přístup a nyní máte přístup k uživatelsky přístupným registrům. Při problematice některých problémů je možné, že zastaralé registry brání aplikaci v updatu či správném fungování a na odborné pomoci vám občas mohou doporučit nějaké registry smazat, abyste chybu či poškození opravili. Čiňte tak obezřetně, zálohovat nebo obnovovat registry je téměř nemožné.

 

To je pro první kapitolu Počítačového maniaka vše, doufám, že jste se něco nového dozvěděli, pokud máte otázky, nebo si myslíte, že jste našli v článku nějakou nesrovnalost, prosím, obraťte se na mně v komentářích. Děkuji, za váš čas, těším se na další díl, ve kterém se budu zabývat zajímavými programy a user-friendly prostředím.

IMG_20160504_122154
Adam B. technik

*opraveno

 

 

 

 

 

 

2 komentáře na „Počítačový maniak – část první“

    1. Zdravím! Děkuji za dotaz i za upozornění, že nic jako SSSD neexistuje 🙂 Správně je SSD. Ve zkratce to znamená Solid State Disc.
      Na rozdíl od magnetického (HDD – Hard Disc Drive) je znatelně rychlejší, především díky emulaci (napodobení) paměti pevného disku a přístupu RAM. Díky tomu má velkou kapacitu i lepší rychlost čtení. Mají také nižší spotřebu a nastartují se téměř ihned. Je odolnější vůči vystavení magnetům, na druhou stranu je trochu dražší.
      Vím, že je to opravdu neprofesionální, ale zde je odkaz k Wiki, kde je porovnání SSD a HDD velmi kvalitní a přehledné. https://en.wikipedia.org/wiki/Solid-state_drive
      Obecně je SSD lepší, dražší ale výhodnější.

Komentáře jsou uzavřeny.