První a poslední pocity z Austrálie a Oceánie

Vzhledem k tomu, že jsem se v Dubnu tohoto roku nacházel v Austrálii a Novém Zélandu, rozhodl jsem se, že udělám přehled věcí, které mě zaskočily, překvapily, zaujaly během mého pobytu v Austrálii a na Novém Zélandu.

První věc, která mě zaskočila, když jsem vstoupil do vestibulu na letišti a jel metrem k hotelu v Sydney, byla, poněkud paradoxně, právě podoba tohoto města jiným ‚západním‘ velkoměstům. I přes poněkud zvláštní propojenost podzemní dopravy a sítě vlaků a rasové rozmanitosti obyvatelstva nebylo v Sydney nic, co by mě, po 11 letech života v České republice, nějak zaskočilo. Samozřejmě, slavná Sydneyovská opera, taktéž slavný most přes přístav v Sydney a rozmanitost fauny a flory, jak v Austrálii, tak na Novém Zélandu by byla v Evropě k nepohledání, avšak celkově, kdybych přesunul Británii do geografické polohy Austrálie, přidal historii, ve které budovali stát bývalí zločinci, a výsledkem by pravděpodobně byla dnešní Austrálie.

ZEMĚ KLOKANŮ, AUSTRALSKÉHO FOTBALU A OBROVSKÝCH POUŠTÍ

Vzhledem k tomu, že v Austrálii jsem byl jen týden a pobýval převážně v městech, tak jsem neviděl žádnou ´typickou´ australskou krajinu – cestou z Sydney do Hamiltonu, města asi 100 mil na sever od Sydney, byl z okna vidět převážně jen buš, a za celý svůj pobyt v této zemi jsem neviděl jediného klokana. Popis této země bude tedy převážně zaměřen na obyvatele této země a věci s nimi související.

DEN V SYDNEY

Po rychlém zpestření smyslů v hotelu ´Holiday Inn´ po 20 hodinovém letu z Londýna letadlem Boeing 777 společnosti ´British Airways´ jsme se vydali na procházku skrz Sydney, během které jsme zastihli Austrálii v nejvyšší společenské aktivitě – během víkendu. Ten je znamením pro všechny možné kulturní akce, především v parcích. Hrají se hry, griluje se a celkově se užívá života.

Zašli jsme také k slavnému opernímu domu (mě osobně originální architektura připomíná hluboké talíře poskládané v myčce nádobí) a mostu přes přístav, tedy největším turistickým atrakcím Sydney. Po prohlédnutí těchto majestátních staveb jsme se vydali do centra města, které působí dojmem centra opravdového velkoměsta – mrakodrapy na každém rohu, jako v každé vyspělé zemi mezinárodní vlivy, které se projevují například obrovským třípatrovým obchodem společnosti Apple nebe McDonaldem na každé druhé ulici. Jedna z největších věcí, která mě na tomto velkoměstě překvapila byl Asijský vliv. Stewart Hay, člověk se kterým jsem cestoval, poznamenal, že když v zemi byl před 26 lety v roce 1990, byl vliv Asijské kultury a vůbec výskyt osob typicky Asijského etnika mnohem menší.

KYTIČKA SEM, KYTIČKA TAM A KLOKANI

Během procházky v Sydney jsme prošli i slavnou botanickou zahradou. To, co mě zaskočilo nejvíce, byla velikost rostlin. Kapradí, které by mi v České republice vyrostlo maximálně do výšky pasu, měřilo v této zahradě více než 10 metrů. A po tom, co jsme prošli celou zahradou na břehu ´Bottany Bay´, už jsem se nedivil, že biologové, kteří cestovali s kapitánem Cookem, když zde v roce 1770 přistál, byli v šoku nad pestrostí vegetace. Co se zvířat týče, rozšířeni v takové míře, jako v ČR, holubi byli mně neznámí ptáci, kteří, soudě podle jejich dlouhého zobáku, pojídají ze země nějaká semínka. Toto kuriózní zvíře přehlíželi Australané bez jakéhokoliv náznaku překvapení – asi jako když by Čech uviděl na chodníku v Praze holuba.

ZEMĚ KIWI, RAGBY A PÁNA PRSTENŮ

Po příletu do Aucklandu, na severním ostrovu Nového Zélandu mě ihned zaskočila jedna věc – vliv původní kultury, v tomto případě kultury kmenů Maori, byl mnohem větší než v Austrálii, kde jsem za celý svůj pobyt nezahlédl jediného původního obyvatele Austrálie a ani jsem nezahlédl náznak toho, že by tu před britskou kolonizací vůbec někdo jiný žil. Naopak na Novém Zélandu hned při vstupu do vestibulu letiště jsem zahlédl plakát člena Novozélandských aerolinií a nad ním bublina, ve které nám Maorštinou říkal dobrý den – tedy Kia Ora. Po cestě do hotelu, ve kterém jsme přespávali ( kde jsem ztratil ponožku), jsem žádný větší rozdíl mezi Austrálii a Novým Zélandem nespatřil – snad kromě teploty, která byla na Novém Zélandu mnohem nižší – zhruba 20 stupňů.

FOTOGALERIE:

Alfie Wills, redaktor
Alfie Wills, redaktor