Věda mimo nás… věda v nás

Přemýšlím jaké si vybrat zajímavé téma své seminární práce. Práce nesmí být banální, ale ani moc vědecká. Takovou seminárku bych asi nezvládl, a hlavně, nemám peníze na rozbory, na měření, na přístroje a vlastně ani na jízdenky na vlak nebo autobus. Nemůže být časově náročná, protože musím stihnout ještě tolik věcí, a život je tak krátký. A už vůbec nemám na to, abych se srovnával s chebskou gymnazistkou Hoang Anh Nguen (1), které ve třídě říkají Aničko, která získala letos cenu „Učené společnosti za výjimečné vědecké aktivity v přírodovědeckých nebo humanitních oborech“ za matematickou práci „Dirichletův princip“. Byla to sláva. Cenu dostala ve Velké aule Karolina v Praze. Je pravda, že nepotřebovala nejen peníze na měření a ani jízdenky na vlak či autobus. Ale potřebovala hlavu. Tu však nemám.
Co kdybych napsal práci o tom, jak se mění cena kofoly v čase a v prostoru. To by bylo jednoduché. Vezmu si tablet a budu chodit po Praze od krámku ke krámku a vždy jen „odpíchnu“ datum a souřadnici krámku, a zapíši cenu kofoly za litr. A pak, pak data vložím třeba do programu Surfer a sestrojím cenovou mapu Prahy. Bude to krásné, přehledné a zajímavé. Bude to efektní, jednoduché. Mohu připsat i nějaké údaje o prodejci. Zda jde o trpělivého Vietnamce, neosobní supermarket, či Žabku, stále měnící své majitele. Dopíši třeba i vzdálenost od hlavní ulice, od centra a tak dále. A když tato zjištění zopakuji třeba pětkrát, dostanu i časové grafy. To bude bomba. A ano, a ještě doplním kurz EUR, a budu mít další parametr. To ale bude nezajímavé, navíc nechci být ekonom a ani obchodní manažer.
Udělám to jinak. Loni a i letos jsem jel do Slavkovského lesa na Karlovarsku, kde se rozjela ve velkém bitva proti invazním druhům. Hlavně proti netykavce, křídlatce a bolševníku. Pomáhal jsem našemu kamarádovi. To bylo super. Lítal jsem po polích a do svého tabletu jsem zaznamenával kam se ty mršky schovaly a kde se rozmnožily nebo kde utláčejí jiné kytičky a rostlinky. Ano, to bude zajímavá seminárka. To bude vynikající seminárka. To bude super seminárka. Byl jsem však zmražen v rozletu. To prý nejde, protože byla podepsána nějaká dohoda, že se nesmí nic z průzkumu publikovat. Tak tedy nebudu. Už to mám. Už mám téma své seminární práce. Vždyť jsme v Mariánkách všechny ty výsledky o bolševníku stepilém zpracovávali. Když mne kamarád nepotřeboval a nebo jsem měl volný čas, tak jsem si řekl: když už jsem tady a nemám co dělat, schválně se pokusím vyhledat všechny minerální prameny a vývěry v Mariánských Lázních. Slunce svítilo a já jsem běhal, protože mně to chytlo. Byly to opravdu krásné zážitky hledat a poznávat nové výcěry, které jsem v žádném průvodci nenašel. Už jsem na invazní rostliny zapomněl. Myslel jsem na mnou objevené prameny, které nebyly zaznamenány, a zatím co se kamarád trápil nad rozdílným souřadnicovým systémem, do kterého jsem mu omylem zaznamenal polohy těch skutečně ztepilých bolševníků, který byl právě v Mariánkách poprvé v XVIII.století vysázen panem Skalníkem jako okrasná rostlina, vrhl jsem se na ještě větší dobrodružství. Najdu všechny prameny a napíši o tom seminárku, napíši Průvodce minerálními prameny a přitom zajdu i na židovský hřbitov, kde je pochován německý Theodor Lessing, kterého zavraždili Henleinovci v roce 1933. Vlastně věda ani není mimo nás, je všude kolem nás a dokonce i v nás. Sláva, mám dobré téma seminárky.

FOTOGALERIE:

David Landa, redaktor
David Landa, redaktor