Brexit: Co bude s Británií

Dne 23. června 2016 rozhodli občané Spojeného Království, poměrem 52% ku 48% že nechtějí nadále být členy Evropské Unie. Účast byla jedna z největších v historii – volilo okolo 70% občanů. Zdá se, že jde o jedno z největších rozhodnutí v britské moderní historii, a skoro určitě největší v 21. století. A s výsledkem přicházejí otázky ohledně budoucnosti Spojeného Království. Budou se studenti za dvacet let učit o Spojeném Království Anglie a Walesu?

Skotská první ministrině Nicola Sturgeon dnes ve svém proslovu prohlásila, že vzhledem k tomu že Skotsko z 63% hlasovalo pro setrvání v unii bude de facto z unie ‚vytáhnuto‘ je na místě druhé referendum o setrvání Skotska ve Velké Británii a vypadá to, že výsledek by byl celkem jednoznačný – dnes vydaný průzkum veřejného mínění naznačuje, že pro nezávislost Skotska by v tuto chvíli hlasovalo asi okolo 60% občanů

Další kapitola je Severní Irsko, které taky převážně hlasovalo proti vystoupení (i když rozdíl je menší – proti vystoupení hlasovalo asi 55% občanů), a kde už se také projednává návrh referenda o připojení Severního Irska k Irské republice.

Pokud se tedy nic nezmění, vypadá to že se Británie bude muset znovu po necelých 100 letech začít přejmenovávat. Současný premiér Spojeného Království David Cameron sice přirovnával odchod z EU vyskočení z letadla, ale dokud Británie oficiálně nevystoupí, čemuž by muselo předcházet aplikování článku 50 lisabonské dohody, tak není nic jasné. Vítězství stoupenců Brexitu bych přirovnal k vykopnutí nouzových dveří v letadle, ale ještě ne definitivnímu vyskočení. Dave v sobotním proslovu v Downing Street řekl že do letošního října rezignuje. Bude tedy na novém přesedovi vlády, který bude zvolen konzervativní stranou, aby zajistil odchod z EU. A vypadá to, že situace která bude v nadcházejících měsících velmi turbulentní, může dospět k předčasným volbám.

I v opoziční straně labouristů se dějí velké nepokoje – většina labouristických členů parlamentu je pro zvolení nového předsedy a už buďto rezignovala nebo byla propuštěna skoro polovina jeho ‚stínové vlády‘, nemluvě o ‚hlasování o nedůvěře‘ předsedovi strany které bylo vyhlášeno Margaret Hodgeovou a Ann Coffeyovou a shrnuje situaci v opoziční straně.

Je také zajímavé se podívat se na věk voličů podle BBC volilo 75% osob od 18 do 24 let pro setrvání v unii, zatím co lidé ve věku 65 let a více volilo z 60% odchod z EU.  Je proto poněkud paradoxní, že v referendu vyhrála strana která bude žít a potýkat se s problémy které žití v Británii přinese o dosti méně než strana druhá. Mnoho mladých Britů ve věku 16 a 17 let se cítí ukřivděně kvůli tomu, že lidé kterým je 90 a více a budoucnost Británie je jim často (soudě z výsledku referenda) lhostejná mají větší volební právo než 16 a 17 letí Britové, tedy generace lidí která se bude muset s problémy, které s odchodem z EU souvisí, potýkat.

Vzhledem k tomu že průzkumy veřejného mínění ve Skotsku ukazují, co ukazují, situace jak v opoziční labouristické straně tak v konzervativní straně je taková, jako je, mladých lidí volilo pro setrvání v EU tolik, co volilo a volení o vystoupení z EU dopadlo tak, jak dopadlo by, dle mého názoru, bylo jakékoli předvídání situace na ‚tom ostrůvku na severo-západě Evropy‘ za půl roku pravděpodobně nepravdivé. A tak zbývá jen doufat, že se Britové nakonec umoudří a celou situaci vyřeší. Pokud tedy za 10 let vůbec Británie, tak jak ji známe dnes, bude existovat…

Alfie Wills, redaktor
Alfie Wills, redaktor