Ars poetica 2016

Ars poetica 2016

„Básníci se scházejí v lese,“ takto byl v tisku zmíněn již třináctý ročník Ars poetiky. Ars poetika je literárně výtvarný „tábor“ pro dospělé (i jejich děti), kteří mají o tato témata zájem. Nachází se v sokolském tábořišti Ježkov u Zábřezí – poblíž Dvora Králové nad Labem. (Organizaci nevšedního tábora obětavě zajišťují manželé Burdovi.)

Zdejší den začíná referátem lektorů o zvoleném českém autorovi. Lektoři popisují svůj dojem z jeho celoroční četby, přibližují posluchačům život básníka a jeho styl psaní tak, aby se posluchači vžili do této osobnosti. Odpolední program bývá vyhrazen obvykle výtvarným aktivitám, které jsou inspirované básníkem – kupříkladu u Filipa Topola jsme si podle jeho kreseb z prózy Mně 13 nakreslili tužkou malý a jednoduchý obrázek (nějakou vzpomínku či pro nás charakteristickou chvíli). Den obvykle končívá hostem večera – nějakou osobností současné kultury, která přibližuje svou tvorbu a komentuje ji (jedním z takových hostů byl například můj otec Vratislav Färber). Večer lze sedět u ohně, zpívat písničky s doprovodem kytary (na kterou nápaditě hraje básník Jaromír Typlt). Tento rok mě nejvíce zaujal Filip Topol (1965–2013) – český zpěvák, pianista, textař ve skupině Psí vojáci. Referát se zaměřil na jeho texty. Topol mě oslovil zejména svým obrovským nadšením pro hudbu.

Na konci Ars poetiky bývá slavnost světel – zakončení celého „tábora“ formou večerního setkání, kde kromě zapalování velké vatry a sdělování dojmů z aktuálního ročníku probíhají překvapivá představení lektorů a jednotlivých skupin (výtvarně zaměřená skupina, hudební skupina, divadelní skupina). Ars poetica je vhodná i pro lidi, kteří hledají cestu k literatuře a umění, dozví se zde dost z obou oblastí. Letošní ročník hodnotím kladně – zase jsem se dostala blíž k literatuře a k literární komunitě. To je na tom právě to úžasné. Seznámíte se s lidmi, kteří mají za sebou tolik úspěchů, i s lidmi, kteří jsou teprve na začátku cesty. Také se člověk sblíží s novými básníky i tématy, se kterými by se v běžném životě nesetkal. Například já bych se nikdy nedozvěděla, jaké básně psal Oldřich Wenzl – ani, kdo to byl. Ars Poetika mi toho dala ve všech směrech opravdu hodně, a proto to byl jeden z nejlepších.

Ester Färberová, redaktor
Ester Färberová, redaktor