Dalajláma u Hradu

„Není Vás slyšet!“

Dnes, 17. října 2016, navštívil Českou republiku tibetský dalajláma. Pódium bylo provizorně vytvořeno na nádvoří Salmovského paláce. Z Hradu totiž vyšel zákaz postavit pódium na Hradčanském náměstí. Na Hradčanském náměstí byste se jen marně snažili dostat přes Pražský Hrad. Kvůli nově zavedeným kontrolám u vstupů se cesta přes hrad rovnala 45 minutám ztraceného času.

Dalajláma na Slovensku

„Buddhismus je pro mě filozofie o tom, jak bychom měli žít. Smyslem života je pomoc druhým, obětování pro druhé. Ten, kdo dbá o vlastní štěstí, bývá často nešťastný a nejšťastnější jsou ti, kteří dbají o štěstí druhých“ – prezident Kiska

Byť slovenský prezident Kiska přes hradního mluvčího ještě před setkáním s duchovním vůdcem ujistil čínského velvyslance, že schůzka nezpochybňuje postoj Slovenska k politice Číny, čínská ambasáda v Bratislavě pronesla, že dalajlamovým hlavním záměrem je prostřednictvím schůzek a postranních intrik s politiky zvyšovat vliv v zájmu „tibetské nezávislosti“.

Funkce se mění, zodpovědnost zůstává

3059861_dalajlama
Dalajláma za mřížemi (fotka převzata z E15.cz)

Jednou z mnoha tezí, které při akci zazněly, byla i dalajlámova odpověď na výrok Martina Bursíka, který se týkal prezidentovy neochoty vyslance Tibetu přijmout. Jak tomu u dalajlámových výroků obvykle bývá, odpověděl zajímavou „historkou“ ze svého života. Řekl, že byť se své funkce oficiálního představitele tibetské exilové vlády už před mnoha lety vzdal, zodpovědnost s ní spřahlá stále zůstává. Dále poznamenal, že obrovská tíha víry do jeho osoby vložená je jeho celoživotní břímě, jehož se nikdy nezbaví a ani se ho zbavit nechce. Reflektoval tím (pro někoho možná nevědomky, pro někoho zcela cíleně) současnou nejen politickou situaci ve světě, kdy drtivá většina společnosti není schopna zodpovědnost převzít ani za sebe potažmo za lidi kolem sebe.

Mao Ce-Tung

„Víra je jako jed, opium“ – Mao Ce-Tung k Jeho Svatosti Tändzinovi Gjamccho

Řeč dalajlámy byla doslova protkaná osobními příběhy a intimními historkami. Mnozí z nás by o těchto věcech nebyli schopni mluvit ani před vlastními rodiči natožpak před širším obecenstvem. Otevřenost dalajlámy mě do jisté míry ohromila, do jisté míry znepokojila. Je lidskou přirozeností napodobovat chování jedinců okolo sebe (jak jinak by se batolata něčemu novému přiučila). Otevřenost dalajlámy, připomínající situaci, jako kdyby každého z lidí na náměstí znal již od útlého věku, ve mně tedy rozjitřila pocit blahosklonnosti a instinktivně jsem měl nutkání se uprostřed Hradčanského náměstí otevřít i já. K tomu na(ne)štěstí nedošlo, protože akce skončila dříve, než jsem očekával. Jednou z oněch zmíněných osobních příběhů je dalajlámův vztah s čínským prezidentem Mao Ce-Tungem. Krom Maových slov, které padly na Hradčanském náměstí a vyvolaly prudký ohlas „Víra je jako jed, opium“, dalajláma vzpomínal na první rozpravy s Maem.

Vzpomínal především na rozpravu s Maem, kdy řešili: Mao se ptá: „…a máte vy (míněno Tibet) vlastně nějakou vlastní vlajku krom té rudé?“ Dalajláma váhavě odpovídá, protože ví, že se na Tibeťany nahlíží jako na separatisty: „Ano, máme“. Nato k dalajlámově překvapení Mao odvětil: „To je dobře. Tak ji používejte“.

Jakub Kuthan, šéfredaktor
Jakub Kuthan, šéfredaktor
%d blogerům se to líbí: