Balení kufrů a cesta za americkým snem

Nechce se mi vůbec věřit, že jsem ještě před dvěma měsíci běhal přes ulici do obchodu „k Číňanům“. Mají totiž ve svém obchodu všechno možné i nemožné. Věděl jsem, co chci, takže jsem se nezdržoval. Podle dlouhého seznamu jsem si vybral ponožky (pět párů), trika (pět párů), zubní pastu (třikrát)… Když jsem měl už plnou igelitku, tak jsem s ní běžel rychle domů ji vysypat. Jako křeček. Všechno, co jsem nakoupil a pak i našel ve skříních, jsem postupně skládal na gauči na hromady a hromádky.

Na jedné hromádce byly dlouhé kalhoty (3x), krátké kalhoty (5x) – to byla pěkně velká hloupost. Již první týden jsem totiž musel „přezbrojit“, a místo krátkých kalhot, na které byla již zima, jsem si musel obléknout dlouhé kalhoty. Na další hromádce jsem měl učebnice. Učebnice matematiky, fyziky, chemie – učebnici biologie jsem nesehnal – a k tomu velkou „přílohu“, kterou tvořily sešity a sešítky, tužky, pera, gumy, pravítka a drobné věci, co jsem stejně postupně ztratil již první týden po příletu. Měl jsem jediný cíl. Všechny věci skládat na jednotlivé hromádky, pomalu, pomalounku, abych nic nezapomněl.
Bylo mi jasné, že ve městě Minneapolis, nebo raději v St. Paul, kde nyní bydlím, což jsou dvě města srostlá jak siamská dvojčata, nebo náš Frýdek a Místek, je kontinentální klima. U nás říkáme, že: „…to je zima jak na Sibiři“. U Velkých jezer, nacházejících se na hranici s Kanadou, se asi říká „… to je zima jak v St.Paul…“. Jednoduše řečeno, je tu kontinentální klima – v létě „Sahara“, v zimě „Sibiř“. Prostě teplotní extrémy.
Dále jsem si musel na jednu hromadu naložit podzimní kabát, zimní bundu, 4 zimní čepice, 2 páry rukavic, 5 párů bot. Je, ale zajímavé, že již po měsíci jsem zjistil, že jsem toho hodně poztrácel. Z čepic mi zbyla jen jedna, z bot čtvery, z rukavic už žádná, a to ani levá a ani pravá, natož pár. Zimní bundu si hlídám, protože bych tu zmrznul. Kam se poděly ty boty ale skutečně nechápu. Nepíšu tyto poznámky, abych se pochlubil, že tu nechodím nahý, ale abych nabudil vaší představivost.

Když se daly všechny hromady a hromádky vedle sebe, vznikla veliká hromada. A hlavně hromada těžká. Jo a abyste mne malinko litovali – za ty dva měsíce příprav na odlet k Velkým jezerům jsem už ani nespal, nervozitou jsem si začal kousat nehty a možná i koktat. Hromady nakonec byly prakticky čtyři. Čtyři velké hromady. Ty všechny hadry, boty, pomůcky, počítač, léky, papíry, a já nevím co všechno ještě, se muselo podle „Přepravních podmínek KLM“, letecké společnosti, s kterou jsem letěl do Amsterdamu, a pak do St. Paul, vejít jen do JEDNOHO zavazadla. Ta přitom nesmí vážit víc než 23 kilo. Asi nemá cenu psát, jak jsem obelstil „Přepravní podmínky KLM“. To vám poradím, až se sem všichni příští rok vypravíte studovat. Jak to dopadlo? Nakonec jsem měl kufr o váze přesně 22,5 kg, počítač, který jsem měl přes rameno, a dvě „taštičky na palubu“ v rukách, jejíž hmotnost se blížila hmotnosti menších „černých děr“. Nakonec jsem odletěl a hlavně přiletěli do St.Paul. Byl jsem rád, že mám cestu za sebou. Stále jsem přemýšlel kolik věcí jsem ještě zapomněl, co budu muset ještě dokoupit. A to byl teprve začátek všech dobrodružství, kterých mě určitě čeká hodně a hodně. Netušil jsem, že tak brzy. Že mě na letišti v St.Paul nebude nikdo čekat, že hned první týden zaspím o 2 hodiny, což se rovná katastrofě. Člověk se probudí, koukne z okna a venku je světla jako v pravé poledne. Člověk poslouchá a slyší hlas maminky, co říká: „Pospěšte si, do školy, je málo času!“ (dětem škola začíná v osm). Člověk se podívá na hodiny na telefonu a má pocit, že je lepší se přetvařovat, že náhle onemocněl nemocí šílených krav, slintavkou, kulhavkou, prostě meteority se proženou v hlavě… mozková příhoda a horečka v jednom. A co teprve ve škole. Tam synek z daleké Evropy, vychovaný v klidu a míru v blízkosti Náměstí míru, prožije tolik dobrodružství. Nemohl jsem třeba tušit, že budu ve škole potřebovat mapu a kompas, abych nalezl svojí třídu. Ale o tom příště. Prostě chaos, zmatek.

David Landa, redaktor
David Landa, redaktor
Označeno