ZZ – Zemanův zákon

Svoboda slova ohrožena

Všechny nedůležité zákony, které se v uplynulých letech řešily, nejsou zřejmě nic proti aktuálnímu návrhu na doplnění zákona o některých přestupcích. Nejde tu jen o další nepotřebný a nesmyslný zákon, nýbrž o pokus o omezování základních lidských svobod, jako je svoboda slova a projevu.  

O situaci se píše a mluví v mnoha médiích, různí lidé na ni mají různé názory, zkrátka budí rozruch. Aby se to dalo lépe pochopit, pokusme se v tom nejdříve trochu zorientovat.

Pár faktů

pos4eda4b_ondracek
Zdeněk Ondráček

Hlavním navrhovatelem je Zdeněk Ondráček za stranu KSČM a dále pak 63 dalších poslanců. Tito poslanci až na dva nestraníky zastupují strany KSČM, ANO, ČSSD a Úsvit. Z těch známějších jsou to např. Stanislav Huml (ČSSD), Marek Černoch (Úsvit), Jaroslav Foldyna (ČSSD), Vojtěch Filip (předseda KSČM) a Bohuslav Chalupa (ANO).

Doplněk k zákonu má zabránit slovním excesům na adresu prezidenta, hanebným a veřejným urážkám a znevažování a rušení při výkonu pravomoci.

V návrhu se odkazuje na Nizozemsko, kde obdobný zákon mají a letos v létě odsoudili ke třiceti dnům vězení člověka, jenž napsal hanobivý článek o tamní královské rodině. My však krále nemáme, k čemuž více později…

Potenciálnímu „pachateli“ obdobného činu podle české (a aspoň prozatím naštěstí rovněž jen potenciální) varianty tohoto zákona hrozí odnětí svobody až na jeden rok, v „lepším“ případě pak pokuta nebo propadnutí majetku.

Verbální trestné činy

Řečený doplněk ke stávajícímu zákonu má zabránit veřejným urážkám. Co ale znamená „veřejným“? Do jaké míry „veřejným“? V návrhu není ani jedna z těchto otázek zodpovězena. „Veřejné“ může znamenat, že budu urážky vyřvávat z megafonu po ulicích, ale i že urážku napíšu na Facebook.

Také pojem rušení výkonu pravomoci lze vyložit mnoha způsoby. Oba výrazy mají společné jedno – mohou znamenat všechno a nic a přizpůsobit si jejich výklad k obrazu svému není nic těžkého.

Návrh spadá do kategorie trestných činů. Návrh zákona definuje nový trestný čin, který spadá do kategorie tzv. verbálních trestných činů. K těm patří např. vyhrožování smrtí nebo jinou tělesnou i netělesnou újmou, vydírání a podněcování nenávisti, tedy jednání tak zavrženíhodné a především nebezpečné, že jeho trestnost se rozumí jaksi sama sebou. Představuje však urážka prezidenta stejné nebezpečí jako např. podněcování k rasové nenávisti? Je vydírání srovnatelně zavrženíhodný počin jako hospodská hláška císařpán je vůl?

usvejkanacisare
“Na císaře pána serou mouchy”

POJISTKA PŘED URÁŽKAMI TEHDY VS. DNES aneb když pojistka vypadne

Starověk i středověk byly na zákony tohoto ražení poměrně bohaté, což si můžeme vysvětlovat křehkostí a nezajištěností moci těch, kdo ji tehdy měli v rukou. Ti tuto moc navíc měli svěřenou „z Boží milosti“, v Evropě korunoval světského vladaře papež, coby Boží prostředník. Dnes nám to připadá jako fráze, ale tehdy se to bralo velice vážně, takže urážka vůči panovníkovi byla potažmo i urážkou vůči Bohu.

Prezidenti, včetně toho našeho současného, se mohou jevit různě, ale jako pozemští zástupci „nejvyššího“ jen sotva. Proto také zákon, jako je ten, jejž navrhuje poslanec Ondráček, přetrvávají v právních systémech demokratických zemí spíše už jako historický přežitek. Občas si toho, že se do dnešní doby už moc nehodí, někdo všimne a dá podnět k jejich zrušení, jak to učinil Václav Havel, který část zákona vyškrtl s tím, že takovou ochranu nepotřebuje.

Mimo to se nabízí hned několik dalších otázek, jen tak namátkou: Potřebují dnešní etablované elity ochranu tohoto typu i dnes, v jiných dobách? Jsou opravdu tito lidé tak útlocitní, že jim pouhá nadávka způsobí psychickou újmu? Musí se s nimi z titulu jejich úřadu zacházet jemněji než s ostatními lidmi, kteří se takové ochrany ani nedožadují? Je vhodné chovat je ve větší úctě než jiné lidi, třeba i vlastní rodiče?

U poslední z nich se na chviličku zastavím. Zásadu o úctě k matce a otci najdeme už v Desateru. Skutečně je žádoucí, aby urážka prezidenta, jehož většina z nás vidí leda tak v televizi, byla trestána (nesrovnatelně) přísněji než urážení vlastních rodičů, které nejenže vidíme denně, ale kteří nás nadto minimálně osmnáct let živí a šatí, a především upřímně milují? Co myslíte, miluje vás pan prezident?

Návrh zákona je vizitkou i pro samotného současného prezidenta (který se mezitím dal slyšet, že kdyby tento v parlamentu prošel, vetovat ho nebude). Chce si snad pojistit, že mu vedle vajec, rajčat a dalších zemědělských produktů nepoškodí fasádu ani munice, jíž jsou nabita slova?

ZÁVĚREM

Ačkoli díky značnému společenskému rozhořčení zákon nejspíš nevstoupí v platnost (zatím to aspoň tak vypadá), není vyloučeno, že někoho zase brzy napadne něco podobného. A představa společnosti, v níž si denně budeme muset hlídat každé slovíčko, je neúnosná.

V návrhu se uvádí, že zákon má mít výchovný charakter. S pokusy vychovávat společnost však máme v této zemi bohaté zkušenosti. Vzpomeňme si na ně a nesklouzněme zpět tam, kde jsme už (ne)jednou byli. Je čas dát najevo svůj názor i jinde než na internetových diskusích. Proč? Protože pravda vítězí. Prohrávala už dlouho a teď je načase, aby vyhrála.