Újezdní básně: vol. 1

\

Víš, jak se dívá bojující v kleci,

když stírá krev si ze slepených řas?

Jako tvůj milenec a řekl bych, že přeci

má menší šanci na zlomený vaz.

Víš, jak zazáří v noci stromořadí,

od světel aut jedoucích odněkud?

Jako má představa a řekl bych, že zradí

A zmizí do tmy ve tvém daleku.

\

Můj lodivode,

jsme tu tři

a každý s nocí v rozepři –

jsme tvoje posádka

Odvez nás tam,

kde koleje

v květinách končí tam,

kde pole je,

to z rudých máků.