Újezdní básně: vol. 2

\

Vlní se sklepním vlhkem zeď

měď ve dvou copech. Nemlč. Hraj.

A na můj přízvuk moc se nesoustřeď

Velšsky se šeptem čeká na tramvaj.

Tak mnoho smějících se přátel,

kdo jsi? Jsem světlo magistrál

jsem Sára, Rebeka a Ráchel

Jsem ještě tady. Zpívej dál.

Lampa se zhlíží v stříbru náušnic

už nic. Už není, co bych zpíval

padl ti venku Měsíc do zornic.

Ne já, tak on – můj bledý rival.

\

Do kýble s barvou natěračů stěn

domů opřených jen o zlatý řez

šlápl a zdrhl rozechvěn

zmáčený v barvě, kdysi černý, pes.

Opilý tulák ku radosti

toulavé věci strkal do tašek.

Noviny nové, bez bělosti.

Titulní strana. Bomby. Damašek.

V kavárně přes ulici žena

stříbrnou lžičkou cukr ronila.

Ronila vlasy na ramena

a přísně třes svůj soudila.

Důstojník městské policie

na místě stojí a má bolehlav.

Modlí se. Zvony. Liturgie.

Za světských věcí ranní stav.