CYKLUS: Bund – mezi bolševiky a menševiky

Bund v Rusku

Agitace Bundu měla ale větší rozměry, například užívání jidiš, mateřského jazyka velké většiny východoevropských Židů, místo jazyka oficiálního – ruštiny – jim pomáhalo jejich propagaci, šíření mimo hranice Ruska a sjednocování s podobně smýšlejícími proudy napříč celým „Yidishlandem“, což postupně vedlo k požadavku židovské národní autonomie na ruském území. Kolem roku 1905 v sobě Bund zahrnoval již 35 tisíc členů. Tímto se dostávám k Bundu v Rusku.

Bund – součástí rozpolcené RSDRP

V březnu 1898 se Bund stal členem Ruské sociálně demokratické dělnické strany (Rosijskaja Social-Demokratičeskaja Rabočaja Partija – RSDRP) a dalších pět let v ní reprezentoval zájmy židovských dělníků. Přesto však mezi těmito stranami byly zaznamenané časté spory. Zejména už od začátku se Bund nepohodl s křídlem bolševiků, v němž měl hlavní slovo Vladimír Iljič Lenin (1870–1924). Ačkoli byl Bund spíše stranou sekulární, navazující na židovské osvícenství – haskalu, s hlavním cílem zapojit židovské dělníky politicky do ruského proletariátu a tak ho podpořit (a zároveň získat pro sebe i výhody, které si postupně získávali ruští dělníci), Lenin v něm viděl především židovskou národní stranu a tudíž hrozbu v podobě rozvíjejícího se samostatného politického hnutí „židovského charakteru“.

V srpnu roku 1903 byl Bund z koalice s RSDRP vyloučen. O tři roky později, v roce 1906, byl s ní během 4. kongresu RSDRP opět sjednocen za podpory menševiků, bez kterých by jistě Bund tuto koalici neutvořil. Z tohoto kolísání je zřejmé, že RSDRP nebyla vnitřně názorově jednotná, což vyústilo v její rozštěpení (roku 1903) na dvě již zmíněná křídla menševiků, vedených Juliem Martovem, a radikálnějších bolševiků v čele s Leninem.

Mezi bolševiky a menševiky

Postupem času se ale dostávalo kritiky na účet Bundu i ze strany menševiků, kteří vyjádřili nesouhlas s následným požadavkem židovské národní autonomie – (což zní poněkud absurdně, poněvadž sám Martov byl Žid) – jenž byl Bundem dodán i po několika letech výčitek od RSDRP. Právě ale v tomto bodě byl ruský Bund asi nejzranitelnější. Ber Borochov – marxista a sionista – prohlásil, že slabost Bundu spočívala právě v neschopnosti tuto autonomii jasně definovat a mluvit o ní. „Důvody Bundu pro národní otázku se vždy zastaví a vždy jsou zanechána jen poloviční vyjádření – zpola asimilované, zpola národní,“ řekl Borochov.

Neslavný zánik

V roce 1917 přišla Říjnová revoluce a s ní se ruský Bund tak jako původní RSDRP rozdělil na dvě křídla – sociálně demokratické a bolševické. Brzy nato v nově založeném Sovětském svazu ztratil zbytky politického vlivu, rozpadl se a jeho ruská větev tak zanikla. Ruská odnož Bundu už nebyla nikdy obnovena.

V dalším dílě

V dalším pokračování našeho Cyklu se budu zabývat Polským Bundem. Protože v roce 1914 vypukla 1. světová válka, tak některá území Polska byla zabrána Německem. To vedlo k zhoršení spojení mezi ruskou a polskou odnoží Bundu. Jestli měl polský Bund i nadále fungovat, musel se osamostatnit a nebrat ohled na ruský Bund. Tak se Bund zachránil alespoň v Polsku. V dalším díle budu pojednávat především touto problematikou.


dopisovatelka, Marta Krumphanzlová

Označeno , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,