CYKLUS: Bund – propast mezi sionismem a bundismem

Pře sionismu a „zdeskosti“

Jak jsem již zmínila v minulých článcích, Bund byl stranou sekulární, takže náboženství do své ideologie nezahrnoval. Jeho hlavní myšlenkou byla tzv. doikayt, což se sice do češtiny špatně překládá, nicméně je možné toto slovo přeložit trochu humorně jako „zdeskost“. Proč se tedy bundismus nemohl dohodnout s sionismem?

„zdeskost“

Koncept této ideje byl takový, že Židé by od problémů a různých komplikovaných situací neměli utíkat do Izraele a utvořit tam stát (sionismus), ale měli by zůstat tam, kde jsou a žít s tím, co jim bylo dáno v zemi, kde se narodili. Bundisté se tedy proti sionismu („tamskosti“), který nabádal Židy k vystěhování, vymezovali a kritizovali ho. Toto učení o tom, proč je dobré žit na místě, kam patříme a odkud pocházíme, plyne taktéž z chasidismu.

„tamskost“

Krátká povídka Martina Bubera, židovského filosofa, skvěle obsahuje toto téma. Příběh vypráví o Ajziku z Krakova, jemuž se zdál sen o zakopaném pokladu pod Karlovým mostem. Ihned se tam vypravil, ale most byl hlídán strážemi, proto ho několik dní mnohokrát obcházel. Stráže si ho všimli a optali se ho, co hledá. Ajzik odpověděl, že se mu zdál podivný sen o pokladu. Velitel stráží se zasmál a odvětil, že se mu zdálo zase o zakopaném pokladu u jistého Ajzika doma, a také kvůli tomu nejede do Krakova. Hned jak to Ajzik vyslechl, navrátil se domů, kde poklad opravdu našel. Postavil za něj modlitebnu.

Dále je vysvětlován smysl tohoto příběhu, jenž spočívá v tom, že jediné místo, kde je schovaný „poklad“ – tedy plnost bytí, je právě v místě, kde se nacházíme. Nemá smysl ho hledat někde jinde, protože každý má svůj úděl, který musí užít.

„V prostředí, jež vnímám jako přirozenou polohu, danou mi osudem, v tom, s čím se denně potkávám, a co mě dennodenně podněcuje, spočívá můj bytostný úkol a naplnění bytí, které se otevírá mému rozhodnutí.“

Již na začátku zmíněný Chaim Žitlovský, velký odpůrce sionismu, se v časopise Der yidisher arbeter pod pseudonymem „Ben Ehud“ vyjádřil proti sionistům jakožto židovské buržoazii. Argumentoval i tím, že „židovský lid má svou vlastní národní kulturu a jejím jádrem je právě jazyk jidiš“. Ze zmíněné povídky Tam, kde člověk je a Žitlovského článku tedy můžeme zcela jasně vyvodit postoj Bundistů k Židům odcházejícím do Izraele.

V příštím díle

V příštím posledním díle našeho cyklu o Bundu se budu podrobněji zabývat druhou světovou válkou. Kde nalezl polský Bund útočiště? Jak vypadala jeho odbojářská činnost? Vše najdete v poslední kapitole.


dopisovatelka, Marta Krumphanzlová