CYKLUS: Napoleonovy lásky – začátek

Napoleonovy lásky

Napoleon měl ve svém životě mnoho lásek. Jeho největší byla samozřejmě Francie.

Nikdy ji neopustil, neustále na ni myslel a obětoval jí celý svůj život. Ačkoli bylo napsáno na jeho adresu spoustu knih a publikací, často se na stránku Bonapartova soukromého života zapomíná, protože je zastíněna vojenskými úspěchy, bitvami, válkami a politikou. Málokdo si tak dokáže představit, že Napoleon měl čas i na lásku či milostné pletky.

Bylo tomu tak i navzdory tomu, že nebyl nijak zvlášť hezký, ani galantní, přesto nepostrádal šarm. Ženy miloval a i on byl ve společnosti oblíben. Mladé dívky a jejich matky předpokládaly, že za tichým a zamyšleným (a musím říct i trochu zanedbaným) zevnějškem se skrývá mnohem víc. Prý měl Napoleon v očích jakýsi oheň. Vynikal také svými znalostmi a úvahami. Díky tomu byl zván do předních rodin a salonů města, ačkoli byl chudý jako kostelní myš.

Tak se také stalo, že byl pozvaný i do domu rodiny Colombierových. Ti měli mladickou dceru Caroline, která se Napoleonovi velice zalíbila. V té době se však kolem dívky točilo více nápadníků a ona neuvažovala ani nad nějakým vážným vztahem, ani nad budoucností. Jako každá hezká dívka (i dnes) si spíše vychutnávala pozornost obdivovatelů a tak jejich románek skončil ještě dřív než skutečně začal.

Caroline ale nebyla jediná o kterou se mladý Napoleon zajímal. U mladého muže je běžné, že u něj každý den zahoří nové vášně a to, že vás miloval včera neznamená, že vás miluje i dnes.

Jednoho dne přijel do Paříže. Jel si pro potvrzení generálního kontrolora díky kterému měl jeho otec dostat tři tisíce livrů , které mu vláda dlužila. Zde se osobně seznámil s tzv. Prodejnou láskou. Poodhalené ženy stáli na každém rohu ulice a protože neměl peníze, začal si s jednou z prostitutek alespoň povídat. Ta mu nejdříve pověděla svůj “smutný” příběh a pak se jí zželelo nezasvěceného mladíka a zašla s ním do hotelu. Na svůj první sexuální zážitek nevzpomínal nikdy s velkým nadšením. Nebyla to TA láska, kterou si představoval. Myslím si, že by na to měl jiný názor, kdyby sváděl tu dívku on a ne ona jeho (vzhledem k jeho velitelské povaze).

V roce 1788 se jeho pluk přesunul do Auxonne. Zde se seznámil s Marii Merceretovou se kterou však jen rychle zaflirtoval, věnoval jí šátek a stříbrný prstýnek a dosvištěl k madame Naudinové, které byla také z Auxonne. Ta nejdříve přemlouvala manžela, aby k nim mlčenlivý poručík přicházel na večeře, ale později se na návštěvu dostavoval i když nebyl pan Naudin doma. Románek však skončil, jakmile dostal Napoleon rozkaz opustit Auxonne. ( Když už byl Napoleon císařem a uděloval pocty, jmenoval pana Naudina generálním intendantem Invalidovny v Paříži).

Doposud se mu nestalo, že by k nějaké ženě zahořel opravdovou láskou. Vždy buď jen vyhledával nějaké vzrušení nebo mu šlo do dívčino věno. Po románku s madame Naudinovou se opravdu snažil stýkat se jen s dívkami, které měly zabezpečenou budoucnost. (např. Manesca Pilletová,…)

Je známo, že v době nepokojů se ve vojenství dosáhne rychleji postupu (zvlášť když jste schopný) než v mírovém období a tak se stal Napoleon republikánským brigádním generálem už v 25 letech. V té době byl v Nizze, kam přijela (i se svým manželem) krásná Luise Turreauová. Byla teprve dva měsíce vdaná a nechtěla se od manžela odloučit. Ten ani netušil, že se jeho novopečená manželka sluní v záři zbožňování od ostatních mladíků v armádě. Řekněme, že se v tom přímo vyžívala. Byla ztělesněné pokušení. Nakonec si ale vybrala Napoleona a ujišťovala ho, že se za něj u manžela přimluví na nějakou protekci. Tomu připadal Bonaparte jako génius a rád mu pomohl.

Jak se říká: “Napoleona a Luise spojovala vášeň horkého léta.” Tím se myslí, že po ní velice toužil, aniž by vůči ní pociťoval sebemenší záchvěv lásky a ona na tom byla stejně. To už se tak někdy stává. Jejich vztah se měl ukončit, když Bonaparte odjez z Nizze, ale ti dva se později potkávali i v Paříži.

O devět měsíců poté se Luise narodila holčička. Manželovi sice řekla, že je jeho, ale zcela určitě to byla Bonapartova dcera. (Tarreau se však jednou o nevěře dozvěděl, myslím že z dopisů, a roku 1797 náhle zemřel. Řekněme na “zlomené srdce”) Po letech ji Napoleon poskytl rentu šest tisíc franků, aby nežila v bídě.