Překlady cizích názvů – kupředu, zpátky ni krok

Povinné překlady cizích názvů?

Komunističtí poslanci přišli s návrhem, který by mohl nakázat aby se cizí názvy jako Batman, fast food nebo exit povinně překládaly do češtiny. Protagonistou tohoto zákona je Marta Semelová. Otázku, zda li by se zákon o překladu cizích názvů vztahoval i na ruské trhovce v Karlových Varech, nezodpověděla.

Zákon o překladech v bodech.

  • Všechny zahraniční nápisy překládat do češtiny
  • pokuta 15.000 – 50.000 Kč
  • povinnost pro obchodníky, provozovatele služeb, TV a rozhlasové vysílání
  • lhůta k nápravě až tři měsíce
  • lhůta k nápravě u názvů obcí a měst 24h denně

Argumentace KSČM

Proč má podle poslanců a poslankyň z řad KSČM smysl? Hlavním důvodem k zavedení tohoto zákona (pozn. red. tedy kromě až podivuhodně radostného srovnávání s obdobnými zákony na západě) je, že více než 30% obyvatel České republiky neumí mluvit žádným cizím jazykem. Z těchto třiceti procent největší procento zabírají děti do 12 let a senioři.

Protekce a obhajoba nevědomosti

Pakliže komunisté, jako rytíři v zářivé zbroji na bílém koni, obhajují 30% občanů české republiky, kteří neumí jiný jazyk než češtinu, neobhajují tím i lidskou lenost naučit se něco nového? Nepovažují tak člověka za duchaprostou věc, do které se za žádnou cenu nesmí dostat informace nutné k vývoji? Nehýčkají si tímto zákonem lidi, kteří si libují v nevědomí?

Není jazyk jako jazyk

Komunismus (z latinského communis = „společný“) je politická ideologie, požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi.

– Wikipedie

Marta Semelová v Interview pro ČT24 uvedla, že slovenština je v kontextu historického spolusoužití rovnoprávná s českým jazykem. Podobnou argumentací bychom toto pravidlo mohli rozšířit na všechny slovanské jazyky, především na natolik komunisty kýžený jazyk ruský. Když se tedy na celý zákon podíváme s patřičným odstupem, uvidíme, že tento zákon má za úkol především znovu odtrhnout české povědomí od západních jazyků (ať už to je angličtina, němčina nebo francouzština) a obrátit vývoj češtiny zpět ke svým slovanským velkým bratrům. Je to teda ochrana jazyka českého nebo izolace jazyka českého?

být izolován není izolovat se

Co ovšem komunisté získají? Kromě pozornosti, o které budu psát dále, také pozici politického outsidera. Pozici toho, který může s klidným srdcem tvrdit, že ho zlí kolegové v parlamentu nenechali provést žádné změny a tím pádem se na řízení státu nijak nepodílel. Velmi výhodnou pozici toho, kdo po např. vládní krizi vyjde s čistým štítem. O to jde především. Komunisté dobře vědí, že nemohou vládnout demokracií a parlamentem, ale moc dobře ví, že umí vládnout lidem.

Má zákon šanci?

S největší pravděpodobností ne. Pokud se na zákon podíváme znou z větší perspektivy, dojde nám, že náklady na realizaci tak konceptuálně děravého, byť propagandisticky důležitého (viz poroučíme větru a dešti, přeneseně poroučíme jazyku a mluvě) zákona by byly ohromné. Náklady by nebyly jen peněžního rázu ve formě ohromného množství zbytečně vynaloženého času. Proč tedy komunisté ztrácejí čas s přípravou zákona, který stejně nakonec neprojde? Nejde jim jen o pozornost?

Zapnout drápy a držet

V posledních letech poslanecký klub KSČM nevydal jen jeden kontroverzní návrh zákona na schválení, bylo jich mnohem více. Ať už to byly zákazy sprostých slov či povinnosti překládat cizí názvy do češtiny vždy šlo o dobrácké zákony, jak pokud možno nejlépe ovládnout věci neovladatelné. Z principu jim muselo být naprosto jasné, že se tyto návrhy zákonů nedostanou dál než přes rýsovací prkno, ale muselo jim být jasné, že zákony tak kontroverzního rázu vzbudí ve veřejnosti pozornost. Důležité však je, co se děje v „zákulisí“ komunistické strany v době, kdy jeden z těchto totalitních úletů spatří světlo světla. Nebylo by to poprvé, co by kumunisti kryli své pletichy zdánlivě zajímavějšími tématy. Hlavním poselstvím tohoto zákonu je: stále se pokouší a pomalinku jdou dopředu, zpátky ní krok!