Jindřich Šídlo: V žurnalistice se musíte držet zdravého rozumu

Během letošní konference a přednáškového cyklu In medias res jsme udělali rozhovor s novinářem a politickým komentátorem Jindřichem Šídlem. Jakožto bývalý redaktor Respektu, Hospodářských novin a Mladé fronty DNES se s námi podělil o zajímavé zkušenosti z oboru žurnalistiky.

 

Co považujete za nejdůležitější na práci novináře?

Jako co je nejdůležitější předpoklad?

Ne jako předpoklad, ale ta práce samotná.

Zajímavé, to je jednoduchá otázka, ale strašně těžko se na ni odpovídá. Já si myslím, že bez těch médií by svět nebyl lepší místo. Že přes všechny vady, které máme, chyby, které děláme a slabosti, kterých se dopouštíme, tak ta média jsou důležitá, protože se třeba občas postaví na stranu slabších.

Takže informovat, koneckonců i bavit třeba někdy, ale hlavně – hledat pravdu.

Takže čeho se při žurnalistice snažíte držet?

Zdravého rozumu. Pravidel, která jsem se naučil, když jsem začínal, která jsou v žurnalistice psaná i nepsaná, a pak prostě zdravého rozumu. Jednak ze starých příruček novinářských doporučuji novinářům, aby se vždycky zeptali, když to vidí „Opravdu to tak je? Opravdu to, co vidím je pravda?“ No a toho když se držíte a toho zdravého rozumu, tak to vám docela stačí.

Myslíte si, že jste schopen si zachovávat objektivitu jako novinář?

Já vlastně nevím co to vlastně je, ten požadavek objektivity. Já mám nějaký pohled na svět, mám nějaké názory, které už ve svém věku nebudu měnit asi moc, i když možná že jo, a já chci být nepředpojatý. Já chci být férový, nebo snažím se, i když si to možná ledaskdo nemyslí, a – to je další pravidlo žurnalistiky – že má být slyšena i druhá strana, to je základ. Nevím, jestli se to nazývá objektivitou.

Na co se nejraději zaměřujete, v jaké oblasti se rád pohybujete? O čem vlastně nejradši píšete?

Já dělám celá ta léta politiku. Politika mě baví, já jí neopovrhuji,nemyslím si, že politika je nutně jenom špinavá. Mám rád volební kampaně. Mám rád třeba Sněmovnu. Takže to je jedna věc a občas si ještě dopřávám výlety jinam, takže třeba píšu o fotbale nebo o ragby, což mě baví moc. Ale je toho méně, než bych chtěl.

Během přednásky jste zmínil „fake news“. Já bych uvedla tento příklad: v Americe během voleb se předpokládalo, že vyhraje Clintonová, většina médií to tak prezenovala a nakonec vyhrál Trump. Jak byste to zhodnotil?

No, jste to zahájila tím „fake news“… Prostě Hillary měla špatnou kampaň. Samozřejmě že asi ledaskdo se snažil do těch voleb zasahovat, asi i v Trumpův prospěch, na druhou stranu si myslím, že to měli republikáni tak špatně rozehrané, respektive demokrati tak dobře, takže za to, že prohrála, si musí klást vinu jen sama sobě. Ona prostě měla neúspěšnou špatnou kampaň a samozřejmě ji mohla poškodit i ta aféra s maily a takovéhle věci, ale ona nebyla zřejmě, zjevně dobrá kandidátka a spoustu lidí iritovala a nevyhrála ve státech, kde měla vyhrát. Když nevyhrajete volby v Pensylvánii nebo v Michiganu, no tak nemůžete být americký prezident za demokraty. To je ta smůla, a přestože do toho asi ledaskdo zasahoval, protože to tvrdí americké služby, tak bych to neviděl jako hlavní důvod.

Ještě k těm „fake news“. Jak se tomu dá předejít?

Tomu se dá předcházet dost špatně. Je dobré být ostražitý a prostě nešířit na Facebooku každou pitomost, která se člověku líbí. Skepse je správná vlastnost a skepse k médiím a zprávám, které vydávají je úplně skvělá, stačí možná jenom začít tím, že si řeknete, jestli ten zdroj, ta stránka webová, nebo ty noviny, které to píší, jestli je znáte.

Takže je to každého povinnost…

Je to, ano, myslím, že lidi do budoucna mají mít čím dál víc školení, vzdělání jak se takovým věcem vyhýbat, anebo na ně včas přijít.

Vy jste hodně mluvil o Facebooku, Twitteru a dalších sociálních sítích. Byl jste vyhlášen Osobností roku českého Twitteru v roce 2013…

Jo to byla taková legrace tehdy před lety…

A jak tedy Twitter využíváte a proč?

Mě občas baví Twitter víc než Facebook, protože nutí ke stručnosti. Máte 140 znaků a hotovo. Víc ho využívám pracovně. Navíc si tam vybírám ty zdroje sám, takže Twitter je pro mě víc pracovní záležitost, taky svoje vlastní věci propaguju víc na tom Twitteru, zkouším si tam některé vtipy, které pak potřebuju použít ve svých věcech, a přijde mi, nerad bych se někoho dotknul, ale v porovnání s Facebookem chytřejší.

My jsme měli v poslední době takovou aféru, že našemu šéfredaktorovi ukradli článek. Stalo se Vám to taky někdy?

Tam je ten rozdíl mezi citací a plagiátorstvím. Když vás cituje, nebo necituje, když vám sebere, aniž by odcitoval, že první jste s těmi informacemi přišli vy. To je takové pravidlo žurnalistiky, že se to má dělat. Pokud vám to někdo takhle přímo ukradl, tak bych si to s ním šel vyřídit.

Nám se to stalo hlavně s tím kradením informací, že lidi necitovali. Mimochodem, jedním z nejvýznamnějších zlodějů v českých médiích byl nechvalně známý antisemita Adam B. Bartoš, ten kradl jak straka svého času. Psal, aniž by citoval. A mně se stalo, že moje texty otiskovali automaticky na weby, s nimiž já nechci mít vůbec nic společného. Třeba texty pro rozhlas se objevovaly v Parlamentních listech, a já jsem je požádal, aby tam nebylo v žádném případě moje jméno jakkoliv s nimi spojeno.

Co byste nám jako relativně začínajícím školním novinám doporučil?

Vydržte. Vydržet a připravit se na to, že v žurnalistice je strašně důležitá, teď to říkám z pozice starce skoro, ale trpělivost. Že přestože máte tuhle průpravu, což je skvělý, já vám fandím, dělejte to, tak až do těch médií přijdete, že vás to čeká celý od znova, od začátku, a že některé věci se v žurnalistice nedají uspěchat. Protože ta zkušenost, kterou získáte těmi lety, se jinak nezíská. Takže já doufám, že vydržíte a že za pár let třeba v nějakých médiích potkáme a budu se na to těšit.

Označeno , , , , , , ,
%d blogerům se to líbí: