Jako zabít ptáčka

Harper Lee: Jako zabít ptáčka

Harper Lee ve svém románu Jako zabít ptáčka probírá, co vlastně znamená nevinnost. Já bych chtěla toto téma rozvinout a ukázat, jak se k němu obsah celé knihy pojí. Autorka se dotýká základních konceptů, na kterých stojí společnost – spravedlnost, předsudky, práva, rovnost mezi lidmi a demokracie.

Celý příběh je podán očima malé dívenky, která nemá vůči světu kolem sebe předsudky a mluví otevřeně, chová se tak, jak považuje za správné. Za tyto vlastnosti vděčí svému mládí a výchově svého otce, který se ve svých dětech snaží utužovat smysl pro spravedlnost a poctivost. Tímto způsobem podaný příběh mnohem lépe osloví publikum – kontrast nevinného smýšlení dítěte s konzervativním smýšlením většiny dospělých. Příběh zachycuje dětství hlavní hrdinky – Jany Luisy Finchové, které se přezdívá Čipera. Do jejího poměrně uzavřeného světa se začne vkrádat nespravedlnost ze strany některých obyvatel, a to včetně dětí, z městečka Maycomb. Toto je způsobeno úsilím jejího otce Atika o osvobození nevinného černocha – a i když se to vymyká jakékoliv spravedlnosti, pro americké občany ve třicátých letech minulého století je nemyslitelné, aby černoch měl pravdu a vyhrál soud nad bělochem.

Přestože Atikus jako advokát odvede skvělou práci a zviklá porotu v jejím rozhodnutí, rozsudek stejně nakonec zní vinen. Malé Čipery se tento případ začíná dotýkat již rok před soudem, když její spolužák nazve Atika „negromilem“. Podobné incidenty se udají vícekrát a osmiletá Čipera postupně zjišťuje, že nenávist a pohrdání vůči černochům, které se částečně přenesly na jejího otce, není způsobená ničím jiným než předsudky a povýšeností – typickými vlastnostmi většiny lidí. „… jenže Atikus se ho chystá hájit. To mi právě vadí.“
Název se pojí s citátem z knihy: „je hřích zabít mnohohláska“ a naznačuje, co je nejdůležitějším prvkem v příběhu – odsouzení nevinného člověka z pohodlnosti a zbabělosti. Přirovnání ptáčka mnohohláska, který je neškodný s Tomem Robinsonem, který je nevinný přibližuje čtenáři dané téma – na jednoduchém příkladu ukazuje složitý soudní případ, kde se ale do rozhodnutí zapojují předsudky a jiné lidské vlastnosti.

V knize Jako zabít ptáčka je rozebírána myšlenka, proč se „správní“ lidé nezapojují do rozporů a nezasedají v porotě a dochází se k vysvětlení, že buď jim to není umožněno – v případě žen, nebo by tím mohli ovlivnit svůj společenský status a osobní zájmy jako například obchod. Ukazuje se, že nikdo není dokonalý, ale přesto jsou velké rozdíly mezi lidmi – záleží na tom, jak se kdo narodí – každý má od začátku jiné možnosti – a také na tom, jak je vychován a jaké hodnoty jsou mu vštěpovány, jaké má vzdělání a morální vnímavost.

Fakt, že Tom Robinson, černoch neprávem obviněný ze znásilnění, je odsouzen, vyvrací základní kameny, na kterých je postaveno americké soudnictví: „Ale v jednom ohledu jsou v této zemi všichni lidé stvořeni sobě rovni – … soud.“ Rozhodnutí poroty bylo ovlivněno stereotypními předpoklady, na jejichž základě se běloška opovážila obvinit černocha ze znásilnění – že všichni jsou zkažení a lžou. Je smutnou skutečností, že porotci se opravdu drželi této myšlenky, i když pravda je zřejmá a setkáváme se s ní v každodenním životě: všichni lidé někdy udělali něco nečestného nebo nemorálního a v každé lidské rase jsou zkažení jedinci. Toto je hlavní poselstvím knihy a je důležité, aby si ho lidé opakovali a naučili se vyhýbat stereotypům a dělat to, co je správné, namísto toho, co je jednoduché.

Označeno , , , ,
%d blogerům se to líbí: