Strážci záchoda – první část

Autor: Adam B.
Název: Strážci záchoda
Původ tohoto nápadu: přísně tajný
Očekávaný čas dokončení: neznámý
Struktura: humoristické absurdní vyprávění dle stylu Douglase Adamse
Počet „inside joků“: dosud neodhalen

Úvod

Vesmír je obrovské místo. Někteří tvrdí, že je nekonečný. Zabývat se vesmírem, který je nekonečný, by však nemělo smysl, protože bádání by nikdy, doslova nikdy, nebylo u konce. Proto se budeme zabývat pouze jedinou nám známou obydlenou planetou, Zemí. Ta už tak velká není. Poměrně velká samozřejmě ano, když ji porovnáme třeba s jinými planetami, jako například Mars, Venuše a Merkur. Pro lidi, kteří ji však obývají, je malá. Lidí je na ní moc, a i když lidem malá často nepřijde, nevejdou se sem.

Člověk vytvořil pojem práce, který jednotlivcům vydělává na přežití a luxus. Člověk je jediný tvor na této planetě, který za svůj pobyt musí stále něco platit. A v dnešní době, když je lidí tolik, je potřeba stále víc a víc práce. Práce na vysokých úřadech a státních hodnostářích jsou oblíbené, ale velmi omezené, co se týče počtu. Stejně tak i práce pro některé podřazená, leč nejdůležitější – zemědělství. Tam je místa dost, tady však je problém relativní maličkosti naší planety, která je polí plná, a víc se jich už sem nevejde. Takhle bychom mohli pokračovat dál a dál, a vždy se dostaneme k jednomu řešení – je potřeba více pracovních míst. Vysocí státní hodnostáři, kteří mohou být i přes toto oslovení poměrně mrňaví, pochopili, že když dají práci každému, nikdo neuzurpuje tu jejich výnosnou a pohodlnou pozici. Proto vymysleli takzvané „alternativní zaměstnání“. V roce 2083 se tomu říká právě „alternativní zaměstnání“. Dnes, v roce 2017 by tomu asi každý normální člověk s trochou sebeúcty řekl – „zbytečná práce“, nebo „blbost“.

Psát sem celý dlouhý seznam těchto alternativních zaměstnání je zbytečné stejně tak, jako je provozovat, proto zde uvedu jen ty nejabsurdnější, počínaje těmi nejméně podivnými a končeje těmi totálně nesmyslnými:

  • Otvírač konzerv
  • Donašeč psacích potřeb
  • Čistič čepicí
  • Rovnač motýlků
  • Správce koloběžkové dopravy
  • Ochutnavač čistě a vyloženě jen kukuřičných lupínků
  • Snílek – průměrný plat převyšuje většinu učitelů v zemi (poznámka autora)
  • Kontrolor ostrosti ořezávátek – poslední ořezávátko bylo vyrobeno v roce 2051 (poznámka autora)
  • Napínač gumiček
  • Střihač sudoku z novin
  • Cestovatel na kole s mezihvězdným pohonem
  • Kontrolor času – jeho jedinou prací bylo kontrolovat, zda hodinky náhodných lidí jdou správně (poznámka autora)
  • Leštič mincí výhradně z roku 1754 – proč zrovna tento rok, nikdo neví (poznámka autora)
  • Uvaděč reklamních spotů
  • Herec v reklamních spotech
  • Producent reklamních spotů
  • Režisér reklamních spotů
  • Hledač hovínek – hledal hovínka po vašem domácím mazlíčkovi po bytě a uklízel je (poznámka autora)
  • Strážce záchoda – nejzbytečnější a nejpodřadnější práce na Zemi, bez popisu práce, bez pravidel, bez smlouvy, bez zábavy, bez smyslu, bez životního naplnění (poznámka toho blba, co tuhle práci vymyslel)

Strážce záchoda je člověk, který stojí u záchoda, a hlídá ho. Nikdo neví, jestli ho hlídá proti krádeži, zaneřádění, smradu, nebo poškození. Ani on sám to neví, ví jen, že je strážce záchoda a myslí si, že je důležitý. Nevědomost a pýcha tvoří nebezpečného a vyšinutého člověka, na kterého je potřeba dávat si pozor. Každý záchod směl mít maximálně jednoho strážce, to je nepsané pravidlo, kterým se řídí každý záchod. Někoho možná napadne, že v roce 2083 se budou záchody umět postarat samy o sebe – není to tak! Záchody s umělou inteligencí byly vypuštěny na trh v roce 2072, a staženy ještě před vydáním díky prototypu stroje času, ve kterém se nejmenovaný člověk vrátil před vydání této vlezlé plechové příšery a demolekularizoval jejího strůjce. Proto o záchodu s umělou inteligencí nikdy nikdo neslyšel.

KAPITOLA 1 – rutina

Zazvonil budík. Rozbít budík, jak se slušilo v animacích na začátku 21. století, se dnes trestá zvláštní komisí pro „Zločiny proti technologii“. Náš protagonista ho pomalu a opatrně pohladil, a mechanismus se vypnul. Když vstal, jako vždy se rozhlédl po svém malém dvoupokojovém bytě, který zel prázdnotou od doby, co jeho papoušek zazpíval svou poslední sonátu a odletěl zpívat ostatním – služba RoboPapoušek byla velmi lukrativní a luxusní, kupón dostal k narozeninám, dokonce dvoutýdenní. Vyndal své oblečení z malého úložného prostoru pod postelí a oblékl se, měl ještě čas, jako ostatně každý den před odchodem do práce. Šel se nasnídat, dnes se pro celý dům podávalo skrz interkuchyni s výlezem v každém bytě vajíčko natvrdo z exotické hyperslepice, upravené z obyčejného kura domácího v roce 2034, kdy se jejich geny zrychlily manuálně natolik, že jedno neoplodněné vajíčko bylo vyprodukováno za pár hodin. Slepice se od té doby staly hlavním zdrojem potravy, nikoliv však masa, jen vajíček. Zabít slepici byl zločin a byl odsuzován zvláštní komisí pro „Zločiny proti přírodě“. Občas někoho napadlo, že upravit geneticky slepici, aby snášela více vajíček byl také zločin proti přírodě, tito lidé však byli velmi rychle odstraněni tajnou policií pod jménem ZPRM – jednotky Zabránění Potenciálně Revolučním Myšlenkám vznikly na kulatiny v roce 2050, kdy někoho napadlo, že by bylo revoluční s touto jednotkou přijít na scénu obyčejné policie. Když někomu došlo, že myšlenka vytvoření ZPRM je značně revoluční a zlomová, byl objevitel zadržen vlastní jednotkou, která ho obklopila a zavřela do přísně střežené věznice, kde se poté, co mu došlo, co se stalo, zbláznil.

Snídaně byla, jako vždy, výborná. Je to proto, že jinak ani chutnat nemůže. Od roku 2042 existují počítače, které při narození vyjmou novorozeňatům chuťové buňky, analyzují je, a vloží zpět. Všechna strava je poté přizpůsobena těmto choutkám. Existují teorie, že všechno jídlo chutná stejně, a tyto počítače doopravdy nežli aby chuť analyzovaly, ji změní. Oficiální vládní úřad pod jménem „Ničení konspiračních teorií“ tuto tezi odmítá, stejně tak jako všechny jiné.

Po snídani byl čas na hygienu. Hygiena je od roku 2055 povinná pro každého, důvodem je šílený vědec, který předpověděl zkázu světa, pokud si člověk 3 dny po sobě nevyčistí alespoň 6x zuby, nevysprchuje se alespoň 2x a minimálně jednou se neoholí. Z nějakého důvodu to prošlo i přes ZPRM, i když později byl věděc nalezen se zubním kartáčkem hluboko v krku – diagnózou smrti bylo násilné vniknutí zubního kartáčku do hltanu pravděpodobně cizí osobou. Je záhodno říct, že pachatel nebyl nikdy nalezen a všechny teorie o smrti tohoto vědce byly zamítnuty.

Když se Jeff koukl do zrcadla, viděl sám sebe, trochu přitloustlého třicátníka, sebejistého, pohledného s krátkými vlasy a usmál se na sebe. Věděl, že dnes bude hezký den, jako každý jiný. Měl ještě 5 minut, i přesto však, jako vždy, vyrazil. Bylo 7:45, do práce to má 10 minut pěšky. Chtělo se mu na záchod, řekl si ale, že počká do práce. Dorazil přesně v 7:55, 5 minut před začátkem jeho desetihodinové směny. Postavil se do pozoru, rozhlédl se, a odskočil si.

Jeffův záchod se nacházel na velmi nefrekventované silnici mezi 2 velmi neobydlenými městy, z nichž jedno bylo hlavním vývozcem RoboPapoušků a druhé bylo (ne)známé pro nějakého krále, jehož manželka se narodila v jednom z domů. Jméno toho krále si nikdo nepamatuje, poslední zmínky o něm se objevují v roce 2015, kdy nebohý náhodný student dávno zapomenuté školy v dávno zapomenutém městě o tomto králi dělal seminární práci. Ani o tom městě, ani o té škole nebo studentovi neexistují dnes žádné informace. Éra internetu skončila v roce 2019, kdy veškerá globální síť spadla, když ji naboural světoznámý hacker pod přezdívkou anonyme0273 a zahesloval ji. Heslo zná každý, avšak napsat ho není možné, protože k tomu by nestačil ani veškerý věk vesmíru, protože to číslo je, stejně jako ten vesmír, nekonečné. Dnes je to známé pod znakem π. Kdybyste náhodou věděli, o jaké heslo jde a znali jeho přesnou hodnotu, prosíme zavolejte na tísňovou linku ZPRM, která bude u vašich dveří do maximálně třiceti minut. Jakékoliv zpoždění je vynahrazeno univerzální vězeňskou peřinou, což je luxus nad všechny ostatní. Hned den po kolapsu internetu vědci vymyslely náhradu – takzvaný SMS systém, což je vlastně obnovení starého systému zpráv přes mobilní telefony. Tato metoda se ihned uchytila, avšak pamětníci si stále stěžují a chtějí zpět svůj internet a Facebook. Nikdo neví, co to ten Facebook je, uvažuje se o povolání ZPRM, avšak nikdo na světě neodsoudí starce s tak dobrými historkami, jako jsou ti z doby internetu.

Jeff stál teprve 241 minut, když přišel první návštěvník záchoda. Slušně pozdravil a zdál se být milí. I přesto si na něj však Jeff dával pozor, takovou lstivou verbež už viděl tolikrát! Někdy jen nepoložili prkýnko když skončili, ale občas ho i počůrali! Jednou se mu stalo, a tuhle historku stále opakuje svým přátelům v hospodě jako nejděsivější zážitek svého života, že někdo nezavřel kohoutek s vodou, a než si toho Jeff všiml, uplynulo strašlivých 34 sekund! Často se mu o tom zdává, a tyto sny ho pronásledují dodnes. Sny jsou v tomto světě tabu, protože veškeré pátrání v mysli jiného člověka je považováno za narušování soukromí a je trestáno zvláštní komisí pod názvem „komise proti narušování soukromí“. Ano, originalita je také zakázaná – vede totiž k revolučním myšlenkám. Veškeří psychologové, vykladači snů a zkušení obchodníci a diplomati, zkrátka lidi, co to uměli s dalšími lidmi, byli perzekuováni v letech 2031 – 2034 při takzvaném „psychologickém převratu“. Od té doby byl zaznamenán počet šílenců a magorů, co běhají po ulici a řvou své problémy na ostatní, ale nikdo si jich nevšímal – nikdo totiž neví, kde se schovávají tajní agenti ZPRM.

Když se neznámý představil jako člověk-co-spěchá-na-důležitou-obchodní-schůzku-a-už-to-nevydrží-a-nutně-potřebuje-na-záchod, pustil ho Jeff dovnitř. Jeff nebyl zrovna chytrý, ve škole to nikam nedotáhl a byl vyhozen za absenci z tělocviku ve čtvrté třídě. Od té doby stráží tento záchod a je moc šťastný.

Člověk na záchodě si dával načas, byl tam celých 24 sekund, počítal Jeff na prstech. Jak? Neptejte se.

Když konečně vylezl s umytýma rukama, Jeffovi poděkoval a chtěl odejít, uslyšel: „Hejhejhej! Vrať se kámo vole, nechals zvednutý prkýnko, kdo ho po tobě má sakra zvedat vole?“ Otočil se na podpatku svých tanečních bot, které už 2 roky nesundal, protože to byl magor jako většina této společnosti, a dal prkýnko dolů. Jeff jen přikývl hlavou a mávl rukou směrem k autu toho podivína. Už ho nikdy neviděl, a bylo mu to jedno. Čekal dál, ještě mu zbývala spousta času.

Do konce jeho pracovní doby se nestalo nic moc zajímavého. Celkem dnes pustil na záchod šest lidí, z nichž jen dva nesundali prkýnko dolů. V 18:00 skončil směnu, odskočil si na záchod, spláchl, sundal prkýnko, umyl si ruce, a zamkl za sebou. V 18:10 přesně byl už u sebe doma, a zapnul si televizi. Večeře bude za 20 minut, stihne jeden díl svého oblíbeného seriálu. Jeho oblíbenou reklamu dnes uváděla pěkná dáma v modrorůžové sukni. Představila producenta reklamního spotu a režiséra, každý mluvil přesně tři minuty. Jeff se smál a smál, miloval reklamy. Jeho ovladač nikdy nepřepul z kanálu ReklamyProTupce, kde Jeff trávil večery. Dnes mu za těch dvacet minut představily ručník s vzorem klíče, který byl úplně nerevoluční, zdůraznil paranoidní režisér. Klíč má symbolizovat možnosti sušení, které tento ručník odemyká. „Můžete se sušit odshora dolů! Nebo odspoda nahoru! Nebo si můžete otřít vlasy, a potom nohy a skončit tělem! No není to úžasné?“ „Není,“ odpověděla dáma v modrorůžové sukni „a právě proto byste si měli koupit tento normální ručník s nerevolučními myšlenkami a klíčovým motivem!“ Jeff miloval reklamy hlavně proto, že se spoustu naučil o novinkách ve světě a jednou za týden tam viděl i svou milovanou uvaděčku reklamních spotů, která na sobě měla vždy zelenožluté šaty a čepici. Její jméno neznal, ale nevadilo mu to. Jeffovi nevadilo na světě skoro nic.

CINK! To se podávala večeře. Jeff si vyzvedl svůj knedlík s vajíčkem, sýrem, a kečupem a dal se s chutí do jídla. Jedl a jedl a dvakrát si přidal. Skončil, jako vždycky, v 19:00. Za půl hodinky byl domluvený, jako každou středu, zajít s kamarády do hospody. Neměl důvod nejít, nikdy a ani ho nenapadlo, proč by to někdy měl rušit. Setkal se s nimi, povídali si, pili limonádu a smáli se. Alkohol nikdo z nich neznal, existoval pouze jako stará báje kterou vyprávěli lidé, kteří znali rok 2025 a dobu před tím. V tom roce totiž došlo k nehodě ve výrobně alkoholu, kterou využila média a zkorumpovaní dodavatelé limonád a prohlásili, že alkohol je jed a zabíjí víc než zbraně. Od té doby do tří let zkrachovalo 99% alkoholových společností a 99% výrobců zbraní hlásilo obří tržby. Jediné místo, kde se dnes prodává alkohol je izolovaný ostrov Madagaskar, kam zprávy o venkovním světě nedoráží díky překrásně mocnému diktátorovi Matoušovi Sefarínovi.

Domů se vrátil ve 22:00 přesně, lehl si, a usnul s pocitem sebenaplnění, úspěchu, a spokojenosti.

Označeno