Újezdní básně: vol. 5

/

Tohle město nasadilo lať

Podivně vysoko

A teď nás rovná podle ní

Jen ať!

A přece jen

Jsme jenom na oko

Tak bezostyšně velcí

To naší výšku fabrikuje dým

Když v kotrmelci

Plyne z cigaret

Tohle město naučilo nás

Dívat se hlavně pod nohy

A nohou

střídat

nohu

Oblohu nikdo nezrušil

Jen o ní každý zakopává méně

A není divu –

Žijeme

Každý sám v sobě

Jako v karanténě

Květen

Květen byl v půlce

okna – dokořán

noc začínala

světla v pokoji –

už od devíti

na slunce si hrála

a do těch oken

oken dokořán

a na ta světla

na ta malá slunce

motýli nelétali

Ne

květen byl totiž

neobvykle chladný

a nestál ani za

spálená křídla

Jeden komentář u “Újezdní básně: vol. 5”

Komentáře jsou uzavřeny.