MALÁ MATURITA: Stařec a moře

Ernest Hemingway byl americký spisovatel, který působil v 20. až 50. letech minulého století. Jeho nejznámější knihy Sbohem armádo, Komu zvoní hrana a Stařec a moře. Ernest Hemingway se narodil 1899 v Oak Parku v Chicagu. Otce působil jako právník a matka byla malířkou a umělkyní. Každé léto celá rodina cestovala do severního Michiganu, kde Erneste otec naučil chytat ryby, rozdělávat oheň, lovit a postavit si tábor. Později ho rodiče přihlásili do Oak Park and River Forest High School, kde mimo jiné psal pro školní noviny. V roce 1917 se přihlásil do armády, ale byl odmítnut, kvůli špatnému zraku. Místo studia na univerzitě začal svojí karieru jako reportér v novinách Kansas City Star a kde se naučil psát krátkými větami. Po devíti měsících podal výpověď a přihlásil se do Červeného kříže jako řidič ambulance. Byl vyslán do Itálie, kde zažil hrůzy války, byl vážně zraněn a zbytek války prožil v nemocnici. Svoje zkušenosti využil v románu Sbohem Armádo. Poté co se vrátil do Chicaga, poznal Sherwood Andersona, který mu radil s jeho psaním, a navrhl mu, aby se odstěhoval do Paříže, protože tam bylo více mladých umělců a život tam byl levnější než v Chicagu. V Paříži potkal nové přátele, jako byly Ezra Pound, Gertrude Steinová, John Dos Passos a F. Scott Fitzgerald, o kterých se mluvilo jako o tzv. ztracené generace – šlo o veterány, kteří měli problém se zařadit zpátky do společnosti, protože, pocit měli vykořeněnosti po 1. světové válce. Těsně před 2. světovou válkou byl Hemingway třikrát na dovolené v Bimimi, kde lovil a také získal inspiraci pro svoji knihu Stařec a moře, když mu žraloci napůl snědli 500 kilového marlína. Po 2. světové válce se Hemingway odstěhoval na Kubu, kde roku 1951 sepsal novelu Stařec a moře, kterou publikoval 1952 a získal za ni v roce 1954 Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1961 spáchal sebevraždu.

Naratologické kategorie

Stařec a moře je novela, která pojednává o lidském myšlení a chování, ale také o lidské statečnosti, odhodlanosti, nezlomnosti, schopnosti něco dokázat.

Vyprávěč v této knize je velmi zajímavý. Navenek se tváří jako regulérní Er forma (3 osoba), která jenom konstatuje, nevysvětluje, ale kvůli přímé řeči, při které si stařec mluví sám pro sebe v první osobě, se dílo najednou vypráví z dvou perspektiv, starcovy a vypravěčovy.

Příběh vypráví o starém, ale zkušeném rybáři Santiagovi, který už 84 dní nic nechytil a byl označený jako saolo – nejhorší forma neštěstí – a jeho pomocníkovi Manolinovi, který se o starce staral, ale kterému rodiče, zakázali lovit se starcem, kvůli jeho smůle. Jednu noc se stařec baví s Manolinem a řekne mu, že další den vyrazí na ryby. Druhý den se vydá do Golfského proudu, orientuje se pomocí ptáků a snaží se směrovat loď k velkým hejnům ryb. Stařec si sebou vzal mnoho kotoučů a čtyři návnady. Po dnu od civilizace se cítí osaměle a začne mluvit nahlas o svých problémech, starostech a myšlenkách. Uběhne několik dnů a stařec pořád nic nechytil, ale poté ucítí na jedné šnůře tlak. Stařec je překvapený, protože chytil největší rybu svého života. Ale protože je vyčerpaný, kvůli nedostatku spánku a jídla, rozhodne se vynaložit veškerý zbytek svojí energie, aby chytil tuto rybu. Avšak musí zápasit s přírodou a vlastním zraněním. Na mnoha místech je odřený, má modřiny a dostává křeče do levé ruky. Na rybu začnou útočit žraloci a stařec ji musí ochránit. Ale i když s žraloky bojuje až na pokraj svých sil, žraloci stejně celou rybu snědí. Do vesnice se vrátí jenom s rybí kostrou, ale i tak získá zpátky respekt u všech vesničanů, protože to je jedna z největších ryb, kterou kdy viděli. 

Postavy

Příběh má jenom dvě hlavní postavy:

Stařec Santiago – odvážný kubánský rybář, který má pevnou vůli a bojuje do posledního dechu. Je prostý introvert, který žije společně s přírodou. V průběhu celého příběhu trpí, ale nikdy se nevzdá. Je metonymií Ježíše.

Hoch Manolin – je velmi obětavý, pomáhá starci s přípravou na další lov, jezdí s ním rybařit.

Ostatní postavy se dají rozdělit do dvou skupin, jedna, která se mu vysmívá a druhá, která se mu snaží pomoci.

Čas a místo

Děj je chronologický, bez žádných retrospektiv, nedělí se na kapitoly, je to jeden text bez přestání. Děj se odehrává ve vesnici vedle Havany a v Golfském proudu, v prostředí starcovy chatky, přístavu a lodě. Doba není určená, ale odhaduje se, že jde na 40. léta 20. století.

Téma

Hlavním tématem je souboj člověka s přírodou, při kterém je důležité se nikdy nevzdat a bojovat až do hořkého konce. Jde ale také o úzké sepjetí přírody s člověkem a myšlenku, že hlavním smyslem lidského života není bohatství, ani zisk, ale hluboké uspokojení a čestný zápas.

Motivy

Santiago jako Ježíš – aby Hemingway zvýraznil starcovo utrpení, připodobnil Santiaga k Ježíšovi Asi nejjasnější paralelou je, jak si Santiago rozřízne ruce vlascem. Další symbolika je na konci knihy, kdy Santiago táhne stěžeň ke svému domu – podobně jako Ježíš nesl kříž, na kterém bude ukřižován.

“Kdyby tak se mnou byl chlapec!”, je věta, kterou vždy řekne stařec, když je v nesnázích. To se opakuje v celém příběhu a posiluje efekt osamělosti starce.

Jazyk

Novela je napsaná jednoduchým spisovným jazykem a k barvení děje jsou použity španělské výrazy. Také se zde odráží Hemingwayova minulost reportéra, protože celá novela je napsána krátkými větami. Další věc, která se vyniká je důsledné použití neutrálních pojmenování (ryba, chlapec, stařec atd.), metafory, personifikace a přirovnání.

Poslední, co bych dodal, asi bude můj čtenářský zážitek. Kniha mě velmi zaujala a přečetl jsem ji na jeden zátah. Nejvíc mi imponoval styl, v kterým je kniha napsaná a střídání třetí osoby a první osoby ve vyprávění příběhu.