Od pokroku k znuděnosti

V posledních dvaceti letech žijeme v historicky nezaměnitelném přepychu. Naše domovy jsou napojeny na vodovod a kanalizaci i do elektrické sítě. Byť účty za energie mohou vystupovat do poměrně vysokých částek, což rádi dáváme na obdiv, neměli bychom zapomínat, že nám umožňují další historicky nevídanou věc a to rychlé spojení s okolním světem.

Informační revoluce

Globálně vše začíná 1. ledna 1991 tedy tehdy, kdy byl poprvé zpřístupněn World Wide Web veřejnosti. Otevření internetu podněcuje i velké firmy jako Microsoft k vytvoření uživatelsky přívětivějších rozhraní než jsou operační systémy, na kterých do té doby internet fungoval ve vědeckých sférách. Celkový přerod mezilidské komunikace a rekonfigurace přístupu k získávání informací všeho druhu během 90. let by vydal na předlouze dlouhé analytické texty.

Jako s každou revolucí, přináší i tato několik neduhů. Po celkem rychlé změně, přerodu, totiž dost často nevíme, co s nově nabytými výdobytky. K čemu slouží? Jak s nimi naložit.

Sériová doba

Čas plyne a snažíme se dostat ještě dál, zkoumáme nové využití a podle principu pokus/omyl zkoušíme, kde všude můžeme s novinkami pochodit. Dosavadní hranice padají, jen aby vzápětí mohly nové vzniknout.

Jenže posunutí oněch hranic je paradoxně i prvotním krokem k inicializování zneužívání nově získaných možností. Vždyť pokrok přeci nezná hranic. Pokrok nezastavíš. Lidé zneužívajíce vše nové se začínají vehementně dožadovat svých práv. Odvolávat se na ostatní. Jak vnést morálnost a pravidla do nového prostoru, do nových možností? Právem – cestou neživých a nekonkrétních jednohlasných odpovědí? Moralizováním? Zesměšněním? Přehlížením? Časem? A nebo do prostoru vzniklého bez morálnosti nemůže být morálnost nikdy implementována?

Řešíce (a nebo opovržením z řešení problémů) problémy pokroku přestáváme žít. Nahlížíme na okolí jako na masu, přehlížíme detail. Máme se sice dobře, ale zhrzeni novými (často pomyslnými) hranicemi plejeme na okolí, „nic převratného se nestalo, vše je při starém“, pravíme.

Hledáme a opěvujeme jednoduchá řešení tam, kde by měla být složitá. Jednoduchosti je totiž momentálně málo. Znuděni rutinním zklamáním svrhujeme pokrok, odmítáme jej. Znuděni složitostí vzýváme jednoduchost. Chceme věci tak jako předtím, před pokrokem…

Označeno ,