Letní toulky Prahou: výstava Fotosyntéza 1978-1980

Ani během letních dnů jsem neotálel a vyrazil za kulturou. Tentokrát jsem navštívil výstavu s názvem Fotosyntéza od japonského fotografa Keiichiho Tahary. Tímto článkem bych vás chtěl s výstavou seznámit a sdělit vám své dojmy.

Výstava

Tahara na tomto cyklu fotografií Fotosyntéza spolupracoval s úspěšným japonským hercem a tanečníkem, Minem Tanakou (známým i v Praze), který se spolupráce účastnil jako model. Jedná se o fotografie pořízené mezi lety 1978-1980. Podnět k vytvoření tohoto cyklu byl Keiichiuv zájem o světlo jako o tvůrce pocitů, proto také výstava pojednává o vztahu lidského těla s fyzikálním světlem. Cituji autora samotného:

Jak světlo ovlivňuje percepci? A co emoce? V té době jsem byl těmito otázkami posedlý.“- Keiichi Tahara

Hodně mě zaujaly polohy, v kterých byl Mino Tanaka focen, na většině fotek byl nepřirozeně zkroucený, tyto pozice mohou připomínat taneční pohyby. V těchto pózách měly paprsky světla největší moc nad vizáží postavy a mohly ovlivnit náš dojem. Nutno zmínit, že Tanaka byl zachycen na snímcích nahý, tím pádem si světelné paprsky hrály s holou pokožkou. Dalším důležitým prvkem bylo to, kde byly fotky pořízeny, v případě, že se postava nacházela v krajině se vzdáleným pozadím hor či na vrcholu města s panoramatem za sebou, působila mocně a velkolepě, zatímco, když byla vecpaná do nepropustného temného prostoru, tak se jevila sklesle a nevýrazně.

Tahara vybral pestrou škálu celosvětových míst k pořízení snímku, mezi ně se řadí: Paříž, Řím, New York, Island, Bordeaux, Tokio, Kudžú-Kurihama a Akikawa-Keikoka. U každé fotky je napsáno, kde byla pořízena. Velké černobílé snímky skvěle zapadají do jednoduchého a prostorného interiéru Veletržního paláce, a lemují tak poslední patro mohutné budovy.

O autorovi

Tahara se narodil roku 1951 v japonském městě Kjóto, dřívějším hlavním městě Japonska. Fotografickým dovednostem se naučil v brzkém věku od svého dědy, který byl rovněž profesionálním fotografem. Keiichi začal fotit na vlastní pěst až poté, co se v roce 1972 přesídlil do Francie, kde zůstal dalších třicet let. Světlo není námětem pouze této výstavy, je s ním spojená celá Taharova kariéra. Během své cesty po Evropě s divadelním spolkem Red Buddha Theater pracoval jako osvětlovač a seznámil se s tvrdým pronikavým světlem, které dosud neznal. Další životní etapu započal cyklem Město (1973–1976), ve kterém zachycoval na černobílých fotografiích jedinečné světlo Paříže. Hned za následující cyklus Okno (1973–1980) získal velkou cenu na francouzském festivalu fotografie Rencontres d’Arles (1977). Ve fotografické tvorbě pokračoval, ale fotografie přestaly být jedinou uměleckou oblastí, které se Tahara věnoval, dále vytvářel sochy, instalace a dokonce světelné plochy, které byly součástí městských projektů. Příkladem takového projektu je Zahrada světla (1989), jedná se o objekty umístěné ve volném prostoru, které jsou vytvořené pouze ze světla. Keiichi Tahara se bohužel nedožil konce své výstavy v Praze, 6. června tohoto roku zemřel.

Mé dojmy

V některých případech ve mně snímky vyvolávaly smutek, jindy jsem pociťoval volnost a svobodu. Překvapilo mě, co všechno světlo dokáže. To, co by jinak pravděpodobně dopadlo fádně a nezajímavě, dostává díky nasvícení výjimečnost a vyvolává emoce, které v divákovi zanechávají silný zážitek. Největší dojem ve mně zanechal snímek, kde se Tanaka nachází před vzdáleným pohořím. Tanakova postava, intenzivně nasvícená, působí v kontrastu s přírodou monumentálně a velkolepě.

(Výstava Fotosyntéza na mě silně zapůsobila a doporučuji vám ji, co nejdříve navštívit, ve Veletržním paláci se nachází do 27. srpna.)

INFO

OTEVÍRACÍ DOBA

Denně mimo pondělí 10.00–18.00.

VSTUPNÉ
Základní 250 Kč
Snížené 150 Kč

ADRESA

Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7

DOPRAVA

Metro C – Vltavská
Tram 6, 17 – Veletržní palác
Tram 1, 6, 8, 12, 17, 25, 26 – Strossmayerovo náměstí