Volby budoucnosti: vládnoucí opozice

Předvolební debaty s nádechem Elysejských polí

V Německu se blíží výsledky voleb, které rozhodnou o příštím kancléři popřípadě další kancléřce. Proč nás nečeká žádné překvapení?

Stabilní vláda velkých stran

Současná situace německé politické scény vypadá prostě. Unie skládající se ze stran CDU – křesťanských demokratů a CSU – křesťanských socialistů zabírá společně s poměrně stabilní koaličním partnerem SPD – stranou socialistickou nadpoloviční většinu. Angela Merkelová byla již třikrát zvolena německou kancléřkou, což je nejen na naše poměry, ale i na poměry německé, zcela výjimečné. Totéž se zatím povedlo jen dvěma legendám německé politiky – Konradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi.

To je důležité k pochopení toho, proč bude německá kancléřka Angela Merkelová s největší pravděpodobností zvolena do postu, jenž nyní zastupuje, znovu. Merkelová je oblíbená za svou nenásilnost však i za svou smrtelnou neochvějnost, Němci vesměs souhlasí s zahraniční politikou, jež kancléřka vede. Z čiře ekonomického hlediska je přijetí uprchlíků možná krátkodobě prodělečná záležitost, ale v dalekosáhlejším hledisku po aklimatizaci nově příchozích, Německo díky tomuto kroku bude ještě více prosperovat. Němci si to uvědomují.

Do Bundestagu se volí každé čtyři roky a díky federálnímu uspořádání státu je v Bundestagu pokaždé jiný počet zastupitelů.

Sametová

Dosavadní kancléř a vyzyvatel – takový je standardní model německých předvolebního debat.

Nyní si ovšem připomeňme český standardizovaný model předvolebních debat. Na potítku stojí stávající premiér, předseda té či oné strany a proti němu stojí, nejen metaforicky, zástupy vyzyvatelů a zhrzených voličů. K nevlídnému, štiplavému slovu má každý coby kamenem dohodil. K osočení z lhaní, šíření alternativních lží a k planým slibům mají ještě blíže. Není jediná diskuze, kdy nějaký z politiků neudělá společensky neospravedlnitelnou, nemístnou věc. Naopak. Snaží se jich často udělat co nejvíce, protože si tím budují značku a nachytávají politické body. Politické debaty vysílené z „Krkavčích-Kavčích hor“ pojí od nálepky „středověká inkvizice“ už jen metání shnilých brambor a zkažených rajčat. I když to není nic co by nová produkce nemohla napravit.

Nyní se vraťme do Německa. Vyzyvatel je většinou jen jeden a to ten, který je předsedou strany, jež podle posledních voleb má reálnou možnost nynějšího kancléře porazit. Diskuze se odvíjejí úplně jiným směrem. Osobní výpady proti soupeři nejsou diváky tolerovány, očekává se věcná diskuze, hodnotí se nadhled kandidáta a jeho schopnost udržet emoce na uzdě.

Neúprosná logika a odvrhování emocí

Vyzyvatelem Angely Merkelové z CDU je v těchto volbách Martin Schulz z levicové SPD. Zní to normálně. Ovšem důkazem toho, že vyhranění „levičák/pravičák“ už dávno nefunguje, je nynější koaliční smlouva Unie a SPD (viz výše). Oběma stranám nynější koalice vyhovuje, menší strany jako Grüne (Zelení) nebo die Linke jsou v nevýrazné opozici. V klíčových záležitostech zahraniční politiky Martin Schulz souhlasí (nebo se přinejmenším okatě nepouští do nesouhlasných debat) s kancléřkou.

Sílící AfD

Jediným černým mrakem pro nynější vládnoucí strany a politickou situaci v Německu je sílící strana Alternativ für Deutschland. Tato strana se profiluje přesně naopak než CDU, CSU nebo SPD. Kde CDU-CSU volá po větší integraci v rámci Evropské Unie, AfD řeční o odchodu z EU. AfD vznikla před minulými volbami. V minulých volbách získala 4,8 % hlasů a málem se dostala do parlamentu. Na rozdíl FDP, strana liberální, v minulých volbách ztratila 9,8 % oproti předešlým volbám a do Bundestagu se vůbec nedostala. To je koneckonců příčinou nynější koalice CDU-CSU a SPD.

V souvislosti s těmito volbami se ovšem mluví o nástupu AfD do parlamentu. Preferenční body taky nabírá strana die Linke.

Sledujte volby živě přes Twitter:

Nebo přes hashtag #Bundestagswahl: