Psychologické okénko: čím blíž tím dál

Čím blíž tím dál

Denně se setkáváme s mnoha lidmi, ať už osobně, nebo prostřednictvím sociálních sítí. Možnost kontaktu dvou lidí mezi sebou nebyla nikdy snadnější. Podle všeho bychom měli být šťastní a plní energie, ale nejsme. Cítíme se vyčerpaní, a byť si to na vědomé úrovni neuvědomujeme, ze všeho nejvíce toužíme po pravém opaku – být chvíli sami se svými myšlenkami.

V současné době se mezi sebou dokážou dva lidé spojit rychleji než předtím. Stačí několik vteřin a na druhé straně nám známý bere telefon nebo odepíše na zprávu.

Všechny plány se dají změnit během mrknutí oka. Nově je jednou ze žádaných schopností na pracovním poli flexibilita. Schopnost přizpůsobit se změně v organizaci času a být s touto změnou smířen. Paradoxem je, že čím více se vzájemně můžeme pomocí několika sekund spojit a přiblížit, tím více jsme frustrovaní a hlavně osamělí.

Obklopenost lidmi jako známka úspěchu v societě

Člověk s nejvíce přáteli, ať už skutečnými či internetovými, je brán za sociálně obratného a schopného. Bývají to ti poslední lidé, u kterých by nás napadlo, že jsou osamělí. Oproti tomu člověk, který si vystačí s pár dobrými kamarády a o širokou škálu známých nestojí, je v lepším případě do této společnosti tlačen a v horším případě zesměšňován. To se děje právě proto, že z našeho pohledu člověk obklopený lidmi je logicky lidmi žádán, a člověk, kterého lidi neobklopují, jimi žádán není, a že tito lidé asi sami dobře vědí, proč ho neobklopují. Málokoho napadne, že tento člověk je takto šťastný a možná více šťastný než ten první.

Psychická vs. fyzická osamělost

Pokud nás ovšem napadne, že sociálně méně angažovaný jedinec je se svým postavením spokojen, nejspíše nás nenapadne, že ten sociálně více angažovaný může být ve skutečnosti osamělý. Ostatně jak by mohl, když stále s někým je. Právě potlačení osamělosti fyzické, která je do jisté míry zdravá, vede k osamělosti psychické.

Závěrem

Čím více se obklopujeme lidmi, čím více podnětů přijímáme a čím více v záchvatu seberealizace ukazujeme společnosti, jak jsme šťastní, tím více jsme uvnitř osamělí. Obklopování se lidmi a societou nám kromě popularity dává důvod odpoutat se od přemýšlení, duševního a duchovního rozvoje a uvažování nad věcmi, o kterých bychom za normálních okolností přemýšleli. Otázkou zůstává, jak dlouho bude tato všeobecná osamělost přetrvávat.