Za lepší pověst pražskou – část první

Za lepší pověst pražskou

Letošní prázdniny mnozí strávili jinak. Pro mě například ohlédnutí zpět do července znamená úmorné hledání expanzní nádrže pro naše auto Ford Scorpio (zn. stále se hledá). Srpen je zas pro změnu v pohybu: výjezdy na kole, příležitostní stopování nebo poustevničení v lesích.

Ausgleichsbehälter

Slovo, které s přehledem budu znát ve všech evropských jazycích i na smrtelném loži. Expanzní nádrž. Dvoutýdenní úpěnlivé prohledávání internetu, stránek všelijakých vrakovišť a telefonování s mechaniky z celé Evropy nechtělo a nechtělo skončit. Moje trpká muka mi moji přátelé příliš neulehčovali, radostně mi psali, zda li bych se nechtěl zúčastnit této akce, této výpravy či onoho čundru. Moje naplánované prázdniny byly v troskách.

Inicializační festival

Nicméně nakonec jsem se ze spárů vrkotů našeho auta dostal a jal se zmobilizovat tu trošku zbylých, taktéž v Praze uvízlých, přátel. Cosi se povedlo domluvit a v značném kvapu jsem již cestoval v kupé s hrstkou kamarádů na jakýsi festival poblíž Rokycan.

Výsledkem čtyřdenního běsnění bylo několik věcí. Zaprvé jsem citelně pocítil existenci čehosi, čemu se říká “studentský rozpočet”, za druhé (a tak trochu s návazností na bod č. 1) mě festival přivedl na nápad objet Českou Republiku na kole. Nebo teda aspoň kus. A aby toho nebylo dost stanovil jsem si vyšší osvícené cíle – zbořit venkovskou averzi vůči Pražákům.

Jedav lesní plody, spav na posedech cestoval na svém kole značky Favorit

Osvícen třemi slunečními paprsky, které společně s jakousi větrem česanou kakadou vrhaly na zem vznešené stíny, jsem sjížděl a vyjížděl (!) kopce české barokní krajiny. Pokud jsem zrovna nevyšlapával jakýsi kopec s kilometrovým převýšením o 40% stoupání s jazykem v závěsu kdesi u horizontu u krajnice, tak jsem sjížděl jiný kopec s úšklebkem Wernhera von Brauna. Občas ale nastaly i situace, kdy se přede mnou vyklenula rovinka (ovšem jak by s oblibou rádi konstatovali všichni relativisté: ve vesmíru neexistuje žádná dokonalá rovina) a já opojen vidinou snadné jízdy jsem začal pozorovat okolí – pole, lesy, vesnice, lidi, zvířata nebo dopravní značky.

Rád bych vám ještě přiblížil božské seřízení mého jízdního kola.

Teoreticky by moje kolo mělo mít potencionálně k využití 21 rychlostí. Den před výjezdem do divočiny jsem si totiž nechal celé kolo seřídit. Ovšem to první, co padne při výpravám podobným těmto, jsou předsudky a předpoklady. Zejména ty teoretické. Přesmykač na první pohled přehazoval dokonale, nebo respektive s přesností a precizností, s jakou by v normální situaci přehazovat měl. Nicméně jak bude tak choulostivé zařízení fungovat ve chvíli, kdy váš řetěz je ztuhlý jako pendrek? Takže v důsledku jsem měl potencionálně 3 rychlosti k bezstarostnému využití. O ostatních jsem věděl, že ve chvíli, kdybych je použil, riskuji přetržení řetězu, samovolnou akceleraci otáčení talířů nebo ohrožení strukturální integrity rámu kola.

K patáliím s mým kolem (kterého jsem obdaroval jménem Rossinanta) patří i kompletně vypuštěná duše, kterou mi vyměnil a dofoukl jistý farář z Šelmberku.

Autor: Jakub Kuthan

Jakub Kuthan je student oktávy LŠ. V redakci školního časopisu je od jejího vzniku, tři roky byl šéfredaktorem Jew's News, nyní se stáhl do ústraní. Zabývá se editorskými pracemi a příležitostním přispíváním.