KONFERENCE: Jakou cenu jsme ochotni platit za lidská práva?

„V demokratických společnostech panuje zásadní shoda na důležitosti lidských práv a jejich dodržování. Tento konsensus však doznává trhliny, pokud se některá lidská práva dostanou do zdánlivého či skutečného konfliktu s jinými důležitými společenskými zájmy, jako jsou bezpečnost, prosperita či většinový princip demokracie.” – Knihovna Václava Havla, pořadatel konference

Jakou cenu jsme ochotni platit za dodržování lidských práv?”

Konference se pořádala ve jménu letošního laureáta Ceny Václava Havla za lidská práva, kterým je Murat Arslan, turecký soudce a předseda Sdružení soudců a prokurátorů, který se stavěl za spravedlivé soudnictví v Turecku a od minulého roku je ve vazbě. Konference sestávala ze tří panelů (bezpečnost, prosperita a demokracie), ve kterých vystupovali přední domácí i zahraniční odborníci, aktivisté i politici.

Na začátek byla připravena krátká prezentace finalistů Ceny Václava Havla za lidská práva, kterými byli kromě laureáta Murata Arslana také Balázs Tóth, zakladatel Maďarského Helsinského výboru – nevládní organizací zabývající obhajobou lidských práv a jezuita Georg Sporschill, který věnoval svůj život pomoci potřebným a založil organizaci Elijah, která pracuje na projektech v Rakousku, Bulharsku a Rumunsku.

Slova vedou k činům

Po tomto bloku následoval velmi působivý proslov Irwina Cotlera, bývalého ministra spravedlnosti a generálního prokurátor Kanady. V této řeči připomínal, že rasismus (tedy slova) vede ke genocidě (tedy činům), a že pokaždé v historii, když jsme se báli jednat proti, aby se něco nestalo, stala se genocida a podobné zločiny narušující lidská práva právě kvůli tomu, že jsme nejednali. Ukázkovým příkladem je nedávná genocida ve Rwandě. Vláda zde nezasáhla, a tudíž je také zodpovědná, a tak přišla řada na mezinárodní komunitu, aby se zapojila. Přestože jsme ale věděli, nejednali jsme. Toto jsou tzv. zločiny elit, proti kterým musí promlouvat obyčejný občan. Tato společenská aktivita se pak může projevit například v propuštění politických vězňů, což může mít transformační dopad na demokratickou společnost (známým příkladem, který pan Cotler uvedl, je Nelson Mandela, který se později stal prezidentem). Nebezpečí mlčení je, že pomáhá utiskovateli, nikdy ne oběti. Proto si vždy musíme vybrat stranu a nestát uprostřed. Pan Cotler citoval Elieho Wiesela:

„There may be times when we are powerless to prevent injustice, but there must never be a time when we fail to protest.“

Irwin Cotler nám připomněl dvě otázky, na které se musíme neustále ptát: „Co jsme se naučili?“ a „Co musíme udělat?“ Máme tedy odpovědnost si pamatovat, co se stalo a povinnost jednat, když je to nutné.

První panel

V prvním diskuzním panelu s titulem „Lidská práva a bezpečnost“ vystupovali Eva Romancovová a Joshua Muravchik, kteří vznesli zajímavé nápady a teze. Shodli se na tom, že krizový stav nesmí přetrvávat déle, než je nutné, protože to snižuje důvěryhodnost dané instituce. Dále se zabývali otázkou, do jaké míry je vhodné omezování osobní svobody a vlastnických práv (zde se mluvilo ve vztahu k útokům 11. září) a dospěli k závěru, že zde musí být jasné předpoklady pro zavedení těchto opatření. Vzhledem k ČR mluvila paní Romancovová o diskuzi, která se prý vede předčasně pro dohodnutí změn ve státní správě a zdůraznila, že klíčová je nyní komunikace.

V diskuzi se dospělo ke kontrolním otázkám před vyhlášením krizového stavu:

  1. Je hrozba opravdová?
  2. Je jasně zřetelná hranice mezi politickými zájmy a skutečným odvracením hrozby?
  3. Máme odůvodněná opatření?

Druhý panel

Druhý panel se zabýval lidskými právy ve vztahu k prosperitě a vystupovali v něm Olga Lomová, Grigory Pasko a Jiří Šitler. Všeobecně se souhlasilo s názorem, že lidská práva jsou priorita a měla by tak být prezentována. Profesorka Lomová prohlásila, že prosperita a dodržování lidských práv se navzájem nevylučují a zdůraznila význam dlouhodobé versus krátkodobé perspektivy. Čína byla v tomto panelu nezřídka zmiňována – je to země, která se začala řídit podle evropského vzoru, ale například Všeobecná deklarace lidských práv, kterou Čína podepsala, zde bývá dávána do pozadí. Dalším otázkou jsou mezinárodní společnosti, které přesouvají svoji působnost do zahraničí, kde se na lidská práva tolik nedbá. Tím vyvstává problém trestní stíhatelnosti těchto společností (z nichž Shell je významným příkladem). Poučením tohoto panelu tedy je, že zkrátka nesmíme zavírat oči před nedodržováním lidských práv ve jménu větší prosperity a pracovat na zákonech, které umožní státu stíhat mezinárodní společnosti, které tuto základní hodnotu lidských práv porušují.

 

Třetí panel

V posledním panelu vystoupili Annie Yang, David Eubank a Roland Oliphant, aby se zabývali tématem „Lidská práva a demokracie.“ Tato část konference sestávala především z osobních příběhů tří diskutujících a zajímavě ukazovala jejich různé pohledy na situace, ve kterých se ocitli. Annie Yang vyprávěla o pobytu v čínském pracovním táboře a příšerných podmínkách, které tam musela snášet. David Eubank povídal o své misi – o tom, jak jako bývalý americký voják s vlastními zkušenostmi založil a vede organizaci Free Burma Rangers, která pomáhá v burmských, iráckých, kurdistánských, syrijských a súdánských válečných zónách. Zahraniční korespondent Daily Telegraphu Roland Oliphant vypravoval o současné krizi ve Rwandě a svými velmi realistickými názory přispíval do otevřené diskuze, která zabrala většinu tohoto panelu. Pro mě se tato část konference vyznačila jako ta nejvíc emocionální a pohnutá, ukázala nám skutečnou tvář mezilidských konfliktů a utrpení utlačovaných skrz osoby, které je zažily na vlastní kůži nebo jim byly velmi blízko.