Jak by hodina programování mohla nebýt zábava?

Jak by hodina programování mohla nebýt zábava?

Dnes jsme byli na přednášce skupiny wITches.

O skupině

WITches je skupina žen, snažících se prorazit ve světě informatiky, programování a oborů s tím spojených. Jejich skupina od založení roku 2015 nabrala několik členek. Snaží se do programování a jiných oborů s ním souvisejících namotivovat co nejvíce dívek, ale nejen jich.

O jejich práci

Celá přednáška, i když šlo o vcelku zajímavé téma, na které jsem se dokonce trochu těšil, byla podána suše a nudně, až na krátkou dobu, kdy bylo možné vyzkoušet jednu „hračku“, Ozobot, která je založena na úplných základech programování.

Tato přednáška začala obeznámením se skupinou wITches pomocí patnáctistránkové prezentace, ve které nám představili všechny členky této organizace, co dělají a jak vznikli. Potom nám na pár minut rozdali již zmíněné Ozoboty a k ním bludiště, které jsme měli upravit, tak aby jím Ozoboti prošli, pomocí barevných čar, které Ozoboti využívají jako program, podle kterých vědí kam a jak jet.

Po chvíli jsme museli Ozoboty odevzdat a začít poslouchat další nudnou přednášku, týkající se života členek wITches a toho, jak se dostali k informatice, programování a dalším podobným oborům.

ilustrační obrázek

Prezentace o jejich životě začala ještě akceptovatelnou přednáškou jedné jejich členky, která pochází z Kazachstánu. Její příběh byl ve zkratce takový: narodila se v Kazachstánu. Šla na školu, tam ji nejvíce bavila matematika. Potom se díky tomu, že v ní byla dobrá, dostala na školu v Americe a později skončila u umělé inteligence a celkově neuronových sítí.

„Teď už to bude jen lepší“ řekl jsem si, ale omyl ihned poté byla na řadě další ze tří členek skupiny, které se nám přišly představit. Jakmile řekla, že její, ani příběh jejich další členky nebude tak zajímavý došlo mi, že jsem se opět zmýlil.

V tu chvíli už mi to stačilo. Odešel jsem, a takovou úlevu jako v tu chvíli jsem nikdy v životě necítil.

Označeno , ,