Časosběrná fotogalerie – Podskalí

Rozdíl v čase

Zajímalo vás někdy jak vypadala místa po kterých každý den kráčíte před několika lety? Zamysleli jste se někdy nad tím, jak se genius loci daných míst změnilo? V následující sérii fotogalerií se můžete podívat jak se ulice, parky, domy nebo dokonce i celé bloky domů měnily. Jak se měnila tvář jednotlivých čtvrtí.

Další články

24. 1. 2018 Časosběrná fotogalerie – Nusle

26. 1. 2018 Časosběrná fotogalerie – Vyšehrad

28. 1. 2018 Časosběrná fotogalerie – Podskalí

30.1. 2018 Časosběrná fotogalerie – Nové město a Vinohrady

Za poskytnuté komentáře děkujeme Vyšehradskému jezdci, navštivte i jeho facebookovou stránku!

 

Vyšehradská sokolovna

Sokol se chlubí novým peřím. Vyšehradská sokolovna získala na sklonku loňského roku po letech šedivění a prýskání novou bělostnou fasádu. Znovu tak naplno vynikne funkcionalisticky střízlivý duch budovy, která vyrostla roku 1933 na troskách asanovaného pivovaru Libušinka. Autorem stavby byl architekt František Roith. Snímek odhadem z 60. let zachycuje zadní stranu sokolovny od schodiště, vedoucího z Vyšehradu na nábřeží.

Ladova ulice

Tentokrát fotografie představuje řadu činžovních domů v podskalské Ladově ulici, jejíž obě nároží jsou ozdobena sochami vorařů. V době pořízení snímku se ulice jmenovala V ohradách a pohled na dům ještě nezakrývala budova Městské odborné školy pro ženská povolání, která byla slavnostně otevřena až roku 1931. Zdánlivě obyčejné činžáky ve svých zdech hostily řadu známých osobností. V jednom z bytů žil dlouhá léta malíř Josef Lada, o několik vchodů dále pro změnu nositel Nobelovy ceny profesor Jaroslav Heyrovský. V září 1980 se tu však odehrála velká tragédie – po pádu z 5. patra se smrtelně zranil herec Jiří Hrzán.

Přemostění Botiče pod Vyšehradem

Zaměstnanci stavební firmy Herzán a Uhlíř ochotně pózují na železobetonové konstrukci systému Henebique, překlenující ústí Botiče do Vltavy. (1905)

Vratislavova ulice

Bývalá Vyšehradská radnice ve Vratislavově ulici (1910). Svému účelu sloužila v letech 1765-1883, později v ní našli útočiště vyšehradští sokolové. V době pořízení snímku stála přímo před radnicí konečná zastávka tramvajové trati z Karlova náměstí, jak vidno z matných náznaků kolejí v levém dolním rohu.

Vyšehradské fasády

Dvojice čerstvě dostavěných domů ve Vratislavově ulici kolem roku 1910. Pod oběma jsou podepsáni architekt Alois Dlabač a stavitel František Hodek. Spodní budova vznikla o něco dříve a jednalo se o Spolkový dům Vyšehradské záložny. Krátce po druhé světové válce budovu odkoupila Československá církev husitská a zřídila zde modlitebnu. Tomuto účelu slouží dům dodnes. V jeho přízemí v současnosti funguje kavárna Čekárna, skrz kterou lze projít až na malebnou zahrádku pod hradbami.

Druhý dům na fotografii je o dva roky mladší a jedná se o budovu Studentského útulku, sloužící jako učitelský konvikt pro mimopražské učitele a studentská kolej. Vybavení patřilo na svou dobu k naprosté špičce – kromě studoven a čítáren zde byl krytý bazén, sprchové a vanové lázně nebo hudební síň. V dobovém tisku se lze dočíst, že: “…přednost při přijímání do ústavu mají žáci, kteří studia počínají a tudíž jsou v nejnebezpečnějším věku, zvláštní, silné ochrany potřebném.“

Rašínovo nábřeží

Kubistický trojdům

Nejmodernější stavby pražské – sloh kubistický. Tři domy na Libušině nábřeží na Vyšehradě. Architekturu navrhl arch. Chochol, stavěl arch. Belada. (1913, foto Neubert)

Vila Šemík

Předtím, než vyšehradskou skálu provrtal tunel do Podolí, stávala na její severní straně vila Šemík. Velkou část svého života v ní bydlel zakladatel české geologie prof. Jan Krejčí, od jehož narození právě dnes uplynulo 189 let. Jeho památku připomíná pamětní deska na zdi vyšehradské pevnosti pár desítek metrů nad místem jeho bývalého domova.

Před tunelem…

Vyšehrad si koncem června připomněl dvousté výročí tragické události, která se odehrála na bývalém přívoze mezi Vyšehradem a Podolím. Během slavnosti sv. Petra a Pavla v roce 1817, kdy na Vyšehrad a do jeho nejbližšího okolí zamířila spousta pražských výletníků, přišla během odpoledne náhlá vichřice. Kromě toho, že “…na tisíce stromů rozlámala, z kořene vyvrátila, a na tisíce střech snesla,” zapříčinila takové vlnobití na Vltavě, že převoznická loď pod Vyšehradem se vymkla kontrole a vrazila do skály. Osm lidí utonulo a ostatní přežili jen zázrakem. Na dlouhá léta se pak petropavlovské slavnosti na Vyšehradě přestaly z pověrčivosti pořádat.

Převoznický domek vydržel pod Vyšehradskou skálou do roku 1902, kdy byl zbořen a zapracován do zvýšeného nábřeží před nově proraženým tunelem. Raritní fotografie od neznámého autora zachycuje místo tak, jak vypadalo v roce 1887.

Železniční most

Parta nuselských kluků s mičudou na dnes již zastavěném plácku v Jaromírově ulici. Za projíždějícím vlakem vystupuje zpoza kouře Slavojova ulice s hospodou U Olmrů.

Za poskytnuté komentáře děkujeme Vyšehradskému jezdci, navštivte i jeho facebookovou stránku!

Označeno ,