Martin Mahler: řada lidí chodí na psychoterapii tajně

Co se podle vás zásadního změnilo v psychoanalýze od doby zakladatele Freuda?

Tak, to je těžká otázka, o které já budu vykládat asi hodinu a půl. Změnilo se toho strašně moc, protože z psychoanalýzy se stala uznávaná humanitní věda, která zkoumá lidskou duši a mně se přes všechny na vztah v rodinách a zejména na vztahy mezi dětmi a rodiči a ještě hlouběji na vztahy mezi malinkými dětmi a matkami a psychoanalýza dneska je věda, která já bych řekl expanduje přesto, že už je stará sto let, tak přenáší nesmírné množství vědeckých poznatků i technických léčebných poznatků. Já sám nestíhám vůbec číst ty kvanta literatury, které každý měsíc vycházejí o poznatcích v psychoanalýze. 

K čemu má psychoanalýza vést, jak pomůže danému pacientovi?

Psychoanalýza by měla vést k sebepoznání člověka – to je základ – to už je z antického Řecka – Sokratovská zásada „poznej sebe sama“ a ta je k psychoanalýze dovedená do extrému a předpokládá se, když člověk dosáhne značného poznání sebe sama, tak projde nějakou vnitřní změnou. To znamená, že změní svůj život a svoje vztahy s lidmi. Čili cílem psychoanalytické léčby není jenom poznat sebe sama, ale projít také nějakou proměnou. Moje zkušenost je taková, že psychoanalýza opravdu může změnit hlubší struktury osobnosti člověka.

Co si myslíte, že je nejdůležitější faktor ovlivňující současný vývoj společnosti? Jak se společnost mění a čím to je způsobeno?

Já bych řekl, že se čím dál tím víc ukazuje, že to co se ve společnosti děje v tom globálním slova smyslu se už nedá vysvětlit pomocí nějakých exaktních věd jako je třeba matematika, statistika nebo ekonomie. Dříve se tedy říkalo, že ekonomie je exaktní věda a teď se ukazuje, že je velmi zásadně ekonomický pohyb ve společnosti a ve světě ovládaný faktory, které bych já nazval jako psychologické nebo psychosociální. Čili to, co já jsem schopný vnímat je, že teď je víc povědomí, že je potřeba víc si všímat psychologie. A psychologie velkých skupin lidí, dokonce třeba celé společnosti, protože ty psychické síly, které jsou relativně nezávislé na těch materiálech.

Co podle Vás vede k antisemitismu nebo k obavám z menšin?

Antisemitismus je něco úplně specifického, co bych úplně neztotožňoval s xenofobií. Xenofobie je strach z cizinců nebo cizího a antisemitismus se sice dá nějakým způsobem zařadit mezi xenofobie, ale antisemitismus je specifický v tom, že jde už tisíce let kulturami a má řadu vysvětlení. Já nejsem kompetentní k tomu, abych vám vysvětlil, odkud se bere antisemitismus, ale myslím si, že jeden z důvodů je závist, která se předává z generace na generaci a která může souviset s určitým mohutným kulturním, náboženským i intelektuálním přínosem, kterým Židé do západní kultury přispěli, a na kterém západní kultura svým způsobem stojí, ale nemůže se s tím úplně identifikovat.

A jak tedy vzniká xenofobie?

Xenofobie je skoro instinktivní strach z cizího, z toho, co je nedomácí, co k nám nepatří. A všechno co je cizí v nás vyvolává nejistotu, úzkost, třeba i paranoiu a samozřejmě agresi, potřebu se bránit. Čili tím základním impulsem xenofobie je agrese, která je ale obraná a která ve většině případů je realitně neodůvodněná, protože ti co přicházejí, nemusí být nutně nepřátelé. Je to strach z nákazy, z infekce, z něčeho, co nás může poškodit.

Takže je to v podstatě založeno na předsudcích…

Je to založeno na předsudcích, které jsou ale hluboko vkořeněné a nedají se psychoanalýzou odstranit během jedné generace a na té polaritě je my a oni. Čili to věčné odstraňování propasti mezi my a oni, to je něco co nějakým způsobem patří do psychologie člověka co se těžko dá odstraňovat nějak radikálně, ale my se samozřejmě pokoušíme nějakým způsobem hledat možnosti dialogů, konverzace, mostů, spojování… Protože čím víc se zvětšuje ta mezera, tím více narůstá do budoucna nebezpečí nějakého útoku, buď z jedné nebo druhé strany.

Když mluvíme o strachu – proč myslíte, že lidé berou návštěvu psychologa nebo psychiatra jako zkušenost, o které se neradi baví?

Protože chodit za psychologem nebo psychiatrem je tady nějakým způsobem věc blamáže, ostudy, zahanbení. Když není něco v pořádku, tělesné onemocnění je společností přijatelnější než duševní problém. Proto je to pro řadu lidí potíž, řada lidí chodí na psychoterapii tajně. A hlavně ženy chodí, ženy se tolik nebojí, muži jsou stydlivější, muži musí být silní a nemohou si dovolit psychickou poradu.