Svědomí jako přežitek aneb Cesta k emoční plochosti

Ať už lidé v historii dělali něco dobře či špatně, něčeho litovali a něčeho ne, jejich chování vždy alespoň částečně zohledňovalo faktor svědomí. V současné době se však tento faktor pomalu vytlačuje a bývá označován jako přežitek. A tak se pomalu zbavujeme emocí, které mají vliv na naše chování a na náš pohled na život.

 

Potřeba a význam svědomí v životě

„Dobré svědomí je často jen následek špatné paměti.“

– Sir W. Churchill

Svědomí je způsob vnímání morálního hodnocení vlastního chování. Většinou se začne ozývat, když je jedinec v rozporu s vlastními hodnotami či způsobem hodnocení. Otázkou pak je, jestli daný člověk svědomí poslechne a chování změní, nebo pocit špatného svědomí potlačí. Ať tak či onak, svědomí je jednou z nejdůležitějších instancí v mozku člověka. Pocit viny, způsobený tzv. černým svědomím, je totiž z psychologického hlediska jedním z nejhorších pocitů, které můžeme pociťovat.

V pocitu viny jako by subjekt přistihoval sám sebe při něčem nedovoleném, což ovšem předpokládá určitý stupeň vývoje osobní morálky, přičemž nepochybně existují i lidé, kteří nemají pocit viny ani za nejodpornější činy, kterých se dopustili.

– Milan Nakonečný, Psychologie, vydáno nakladatelstvím Triton 2011

Přežitek svědomí a potlačování psychických jevů

V současnosti odsouváme hodně dřívějších ideálů a hodnot. Hodnoty, kterým většina lidí ještě včera věřila, dnes popírá a mění. Otázka je, jestli je to dobře. Tento fakt lze prezentovat například na náboženství. Mnoho lidí přestává být věřícími a ten, kdo se za věřícího prohlásí, se stává podivínem a terčem posměchu. A přesto ještě před sto, sto dvaceti lety byla většina lidí věřících a naopak za zvláštního člověka či podivína byl označován ateista. V průběhu posledních desetiletí bylo náboženství či spíše víra v Boha brána jako přežitek, až se pomalu začala ze společnosti vytrácet. Jako se dříve bralo za samozřejmé, že většina lidísvým způsobem věří, hovořilo se běžně o svědomí, jak o svědomí jednotlivce, tak o svědomí společnosti. V současnosti se však aspekt svědomí začíná vytrácet. Mnoho lidí lne k heslu, že účel světí prostředky, a pocit špatného svědomí úspěšně zazdívají. Ze společnosti se pomalu začíná ztrácet rozdělování věcí na světě na dobré a špatné a vplouváme do období neutrality. Úkolem jedince již není hledat v bytí smysl, ale projít jím pokud možno bez problémů a hladce. Pocit svědomí v tomto způsobu cesty životem již nemá smysl, neboť stoupá trend být stále s většinou, která má vždy pravdu. Z tohoto trendu bychom měli mít strach – například když ve třicátých letech většina lidí volila NSDAP, bylo to správně?

 

Závěrem

Momentálně je jen na nás, jak bude budoucnost vypadat. Chceme životem projít co možná bezbolestně, avšak emočně ploší a našim dětem dát do vínku to samé, totiž bezproblémovost a schopnost být s každým zadobře? Nebo raději chceme věci vidět tak, jak jsou, žít tak, abychom se za sebe nemuseli stydět a naučit naše děti přiznat si, že člověk může udělat chybu? Budoucnost je takříkajíc v našich rukou a je na nás, jak s ní naložíme.

Napsat komentář