Chroustej mrkev, zachráníš svět

Mnoho lidí se dává na vegetariánství. Někteří proto, že jim maso nechutná, jiní proto, že je jim zvířat líto a nechtějí jim ubližovat. Tento názor jim neberu, ať si každý jí, co chce. Ale skutečně jsou práva zvířat důležitější než svoboda a práva člověka?

Čas od času mě posedne vtíravá myšlenka, že bych měla ve svém životě změnit mnoho věcí. Například začít cvičit jógu, obklopit se všemi těmi moderními vymoženostmi, které stejně nakonec zahodím, ale zkrátka jsou teď in a trendy, snažit se zachránit světový mír a v úplně nejlepším případě se stát vegetariánkou a spolu s mrkví v ruce zachránit svět. Naštěstí během několika vteřin tyto nápady opět zaplaší zdravý rozum a přirozená lenost. Nikdy žádný z nich neuskutečním, hlavně pak ten poslední, nestanu se totiž vegetariánkou. Jednak proto, že vím, že by mi to dlouho nevydrželo, a hlavně proto, že důležitější než soucit se zvířaty mi přijde soucit s lidmi.

Zástupný problém jako záplata

Proti vegetariánství nic nemám. Každý má právo jíst, popřípadě nejíst, co chce. Souhlasím s tím, že by se nemělo nikomu ubližovat, ani lidem, ani zvířatům. Člověk však vyniká jednou vlastností, a sice tou, že má-li řešit několik problémů, začne vždy řešením toho nejmenšího a nejméně důležitého a řešení podstatných problémů odsouvá, co to jde. Tento nejmalichernější problém samozřejmě nafoukne do obrovských rozměrů a vytváří tak mínění, že by celá zeměkoule měla ustat ve veškerém svém dosavadním konání a řešit právě toto téma. Jde o tzv. zástupný problém, který v danou chvíli člověka zaměstná, a on nemusí řešit potíže opravdové a navíc se u toho může dělat náramně ušlechtilým. Vegetariánství je v jistém smyslu takový zástupný problém – místo abychom řešili mnohem palčivější problémy, řešíme práva zvířat. Tím na podstatné problémy přikládáme zcela zbytečnou záplatu.

Z extrému do extrému

V současnosti přecházíme z jednoho extrému do dalšího. Sice neubližujeme zvířatům, ale považujeme je za nám rovná. Přitom zapomínáme, že byla stvořena proto, aby člověku byla k užitku, koneckonců je to už v Tóře. Člověk je jediná bytost stvořená k obrazu Božímu a mimoto je jediný tvor, který dokáže tvořit.

Snažíme se být otevření, upřímní, bez předsudků a nebýt pokrytečtí. Pokud toto platí, pak nechápu, proč se na mě někteří mí vegetariánští známí koukají jako na vraha, kdykoli jím guláš nebo si vezmu koženou kabelku. Jde právě o ono pokrytectví. Raději pomůžeme krávě, aby na ní nebyl testován make-up, než abychom v zimě pomohli bezdomovci, který pravděpodobně jinak na ulici umrzne. Raději si dáme veganský salát, než abychom nabídli přístřeší ženě, kterou její manžel bije. A čím více jsme pokrytečtí a vytváříme si zástupné problémy, tím více ušlechtilí si přijdeme. Až se příště budete z výše svého majestátu povznášet nad tou lůzou, co si dá k obědu řízek, zamyslete se, jestli by nebylo lepší pomoci, třeba maličkostí, náhodnému kolemjdoucímu, který to potřebuje a udělá mu to radost.

Označeno