Ohlédnutí za filmem: BlacKkKlansman

https://www.google.cz/url?sa=i&rct=j&q=&esrc=s&source=images&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwj6oJOT46TdAhWI-qQKHd-SCS0Qjhx6BAgBEAM&url=https%3A%2F%2Fwww.hollywoodreporter.com%2Fnews%2Fadam-driver-john-david-washington-star-as-undercover-cops-spike-lees-blackkklansman-first-look-1106911&psig=AOvVaw2HvSeVDIFlslCAEFHNqpYT&ust=1536268120786627
Do kin před prázdninami dorazil nejnovější film režiséra Spikea Lee nesoucí poměrně ironicky nadnesený název BlacKkKlansman. Přestože nyní již nezbývá mnoho času na něj vyrazit, rád bych zde poskytl vlastní reflexi a rovněž rozebral pár věcí s filmem spojených.

Snímek BlacKkKlansman, založený na skutečných událostech, vypráví příběh Rona Stallwortha, prvního černého policisty v Coloradu, který se za pomoci jednoho ze svých kolegů pokouší infiltrovat do místní odnože nechvalně známé „organizace“ Ku-klux-klan. Už to však probíhá způsobem pro film jako stvořeným – pravý Ron Stallworth komunikuje přes telefon, zatímco místo něj chodí na schůze jeho bílý kolega, falešný Ron Stallworth, který je však shodou okolností Žid.

Film je silně zaměřen na téma rasismu a rasové diskriminace menšin v Americe 70. let. Nejvíce bych asi ocenil, jakým způsobem se mu daří předvést absurditu rasistických spolků, jejichž členové ve filmu většinu času ani nedokážou vést konverzaci o něčem jiném než o velkoleposti bílé rasy a očištění Ameriky.

Vzhledem ke skutečnosti, že se v Americe za poslední dobu objevilo mnoho silně liberálních hnutí, čekal jsem, že bude film namířen vyloženě pouze proti bělošskému rasismu (to by samozřejmě bylo více než pochopitelné). Bylo pro mne ale ohromným překvapením, co do příběhu přináší hlavní postava – zatímco členové Ku-klux-klanu nadávají na kohokoli, komu v žilách neproudí čistá árijská krev, a skupinky černochů se scházejí, aby pořádaly protesty, náš protagonista stojí mimo jakoukoli stranu a uvědomuje si, že ne všichni běloši porušují lidská práva a ne každý policista musí být nutně rasistický grázl. Na druhou stranu, jak již víme, bojuje proti rasismu přímo z řad Klanu.

Nemohu nezmínit vynikající atmosféru filmu, již tvoří skvělý soundtrack, který se zčásti skládá i z černošské hudby 70. let. Díky tomu, kostýmům, prostředí a mnoho dalším se tak můžeme přenést do doby, ve které se příběh odehrává.

Celý film je zároveň poměrně nadlehčen humorem a poněkud absurdními (přestože povětšinou skutečnými) momenty, i přesto se mu však daří udržet jistou úroveň vážnosti a neustále jako by hleděl varujícím pohledem na diváka. Ačkoli se ke konci nedočkáme nijak zvlášť překvapivého rozuzlení, snímek je zakončen hořkosladkým happyendem, který na jednu stranu naplní radostí z kvality díla, které jste právě shlédli, ale na druhou stranu zamrazí. A v tu chvíli přijde jakýsi dodatek režiséra, který všechno postaví do souvislosti s dneškem.

Nebudu mnoho prozrazovat, pro případ, že článek čte někdo, kdo film hodlá shlédnout. Jediné, co však řeknu, je, že ačkoli se ve filmu vydáváme o čtyřicet let zpátky a můžeme mít pocit, že období tohoto rasového útlaku je zanecháno minulosti, je třeba si uvědomit, že se ve skutečnosti rasismus v Americe změnil jen po formální stránce a v hlavách mnoha lidí stále přetrvává.