Nanking! Nanking!

Japonci v srdci Republiky

K filmu Nanking! Nanking! Město na pokraji života a smrti se dostanu pravidelně jednou za čtyři roky. Vždy je to ve spojení s hodinami dějepisu, kde zrovna probíráme 2. sv. válku a kde vždy přehlížíme Čínu. Čínu – pro kterou jsou válečné zkušenosti s demokratickou vládou zásadní pákou při rozhodování mezi Mao Ce Tungem a Republikou.

Hakenkreuz – symbol útočiště pro utlačované a perzekuované

Nanking bylo v meziválečné době hlavním městem Čínské Republiky. Při vpádu japonských vojsk do Číny se proto logicky stalo ústředním zájmem japonského vojenského úsilí. Na obranu města bylo povoláno několik generálů v čele s Tchang Šeng-čem, kteří se ovšem při plánování taktiky nebyli schopni shodnout na společném postupu a tak se nakonec po obklíčení města stáhli do Pchu-kchou. Společně s vyššími důstojníky se do bezpečí letecky dopravila i čínská vláda a její úředníci. Na začátku prosince 1937 tak ve městě zůstalo přes 50 000 vojáků a několik set tisíc civilistů.

Ačkoliv byla čínská armáda v početní převaze a za tlustými kamennými hradbami – bez velení a odstřižena od zásobování nemohla japonské moderní technice dlouho odolávat. Nanking byl dobyt 13. prosince 1937 po třídenních lokálně organizovaných pouličních bitvách, kde hlavní příčinnou smrti nebylo ani tolik zastřelení jako přeseknutí mačetou nebo napíchnutí na bajonet.

Podobně jako v Šanghaji i v Nankingu vznikla prakticky okamžitě Bezpečná zóna pro civilisty. Aby měla zóna pro Japonce váhu, zaštitovali ji příslušníci evropských velmocí. V Šanghaji jimi byli francouzští misionáři, v Nankingu jimi byli američtí podnikatelé a profesoři. V jejich čele ale stál německý podnikatel, manažer pobočky společnosti Siemens a člen NSDAP John Rabe.

Vlajka s hákovým křížem, jež tak vlála uprostřed vlajkořadí společně s vlajkou americkou a standartou Bezpečné zóny, znamenala pro statisíce Nankingňanů příslib bezpečí před lehkovůlí Japonců. John Rabe se aktivně zapojil do správy Bezpečné zóny. Jako příslušník evropské „vyšší rasy“ zpřízněné se zástupci „asijské vyšší rasy “ měl mnohem lepší pozici k vyjednávání s japonskými silami ve městě než jiní členové výboru Bezpečné zóny. Naneštěstí se jeho angažovanost brzy dostala až k samotnému Adolfu Hitlerovi, který mu v osobním dopise Johnu Rabovi prakticky nakázal: stáhnout se zpět do Třetí Říše a nenarušovat tak dobré německo-japonské vztahy.

Na pokraji cenzury

Fakt, že se k filmu pravidelně vracím dokazuje, že se mi v jistém ohledu líbí. Jistě, o nankingském masakru a příběhu Johna Rabeho vypráví i film německého Constantin Filmu – ten ale považuji za kýčovitý neb je natočen ve stylu „hlavně si nasypat aspoň trochu toho popelu na hlavu“. Nanking! Nanking! naopak místy zajímavě proráží mantinely hesla „dějiny píší vítězové“ a děj se odvíjí z několika pohledů. Evropský divák si okamžitě všimne jedné věci. John Rabe je nacista, nosí připínáčky s hákovým křížem, přesto je na stejné úrovni jako američtí profesoři a podnikatelé. Většinu času samozřejmě zíráme na scény políbené čínskou cenzurou, ale na druhou stranu dobytí Nankingu a následný masakr vidíme především z očí Japonců. A nemůžeme zrovna říct, že by film všechny Japonce strkal do jednoho pytle mezi bídné okupanty.

Cenzura se v Číně posunula za leta výrazně dál. Explicitní vyobrazení zahraničního škůdce už není na denním jídelníčku, hanobení Američanů a sprostého kapitalismu už také vyšlo z módy. Cenzura začala útočit na latentní sféry lidského uvažování. Šikovně prostříhané dobytí města udělalo z filmu takovou skrytou propagandičku oslavující partyzány, hrdiny lidu a zbabělost republikánské vlády. Nemluvě o zdánlivě nevinné scéně s čínským chlapcem, podavačem karabin, jenž svým osudem tvoří protiváhu způsobu života posledního čínského císaře Pchu I.

Na pokraji života a smrti

Označeno , , , , , , , ,

Napsat komentář