Telefon pro děti od kolébky, aneb brzdění vývoje dalších generací

Mnohdy při čekání na tramvaj pozoruji děti v předškolním věku, jimž rodiče dají do ruky telefon či tablet, aby nezlobily. Tím kýženého efektu docílí, protože děti jsou fascinované okolností, že kliknou a něco blikne – stejně jako dospělí. Neberou však rodiče tímto počínáním dětem víc, než kolik jim tím dávají?

Patrně jednou z nevýhod rodičovství je ta, že dítě nejde „vypnout“ a že je za něj neustále nesena odpovědnost. Ano, s domácím mazlíčkem je to stejné, ale toho můžete vždy dát utratit či prodat, což s vlastním dítětem udělá asi málokdo. Proto je metoda zpacifikování dítěte telefonem pochopitelná. Nejde však pouze o zdraví dětí, ale o celkový stav, ve kterém se momentálně ocitáme, totiž že technologiím se svěřuje čím dál tím víc soukromí, času a práce a vkládá se do nich stále více důvěry. Takto rodiče dětem předávají vlastní zlozvyky, a to pod záštitou moderního rodičovství.

Tři životy a manuální práce jako přežitek

Dětský mozek se všemu učí rychleji než mozek dospělých a už od narození se formuje. Děti pozorují svět a na základě toho, co vidí, se učí a ukládají si vše do paměti. Upevňují si nervové spoje, rozlišují složitost a strukturovanost jednotlivých situací. A právě v tomto období, kdy člověk získá nejvíc vjemů a zkušeností, kdy je pro něj učení nejsnazší, je mu do rukou dán předmět, který převádí jeho pozornost na děj na obrazovce. Ano, dá se říct, že dítě se prostřednictvím tabletu také učí, ale čemu? Když dítě v reálném životě uvidí kočku, jak zakousne sýkorku, dojde mu, že sýkorka je mrtvá. Bude-li mít ve hře na telefonu sýkorka tři životy, dítě si smrtelnost patrně vyloží jinak. Bude-li si dítě kreslit v programu „Malování“, zabaví se, ale v realitě se stejně kreslit či psát nenaučí, protože když pak bude ze skutečného obrázku chtít část vygumovat, nebude stačit stisknout zpětné tlačítko, ale bude muset vzít do ruky gumu a dát si tu práci vygumovat to manuálně. Takových příkladů by bylo mnoho.

Na internetových diskuzích se již nediskutuje, jestli dětem technologie vůbec dávat, ale od jakého věku a jak. Jako by již bylo dáno, že dvouletému děcku do rukou telefon patří, a kdo vznese námitku, je zpátečník a brzdí pokrok. Základy práce s technologiemi děti připraví na budoucí život, kdy bude zběhlost v jejich používání nutností. Rodiče je tedy připravují na nekompromisní budoucí svět, který jim však sami chystají, a ještě si pochvalují, jak jsou pokrokoví.

Závěrem

Čím dál tím víc se stáváme na technologiích závislí. Než bychom si něco přepsali, je lepší si to vyfotit a ušetřit si práci. Nač si něco pamatovat, když to na Wikipedii vždy znovu najdeme? Proč si hrát s dětmi, když si můžou hrát samy a vydrží v klidu celé hodiny? Možnosti využití nové techniky nás okouzlují již několik dekád. Nemělo by se však zapomínat, že všeho moc škodí a že člověk je samostatná bytost. V okamžiku, kdy budeme na nejlehčí práci potřebovat pomoc počítače, ohrožujeme naši autonomii a vývoj budoucích generací taktéž.

Jeden komentář u “Telefon pro děti od kolébky, aneb brzdění vývoje dalších generací”

Napsat komentář