McDonaldizace společnosti: vliv McDonaldu na naše přemýšlení

Ve své knize McDonaldizace společnosti z roku 1993 sociolog George Ritzer popisuje rozvoj firmy McDonald’s a vysvětluje, v čem spočívá její ohromný úspěch. Zároveň ale, jak se zde pokusím částečně přetlumočit a promítnout do dnešní situace, poukazuje na problematiku s jeho taktikami spojenou. Na začátek bych ještě rád řekl, že nechovám žádnou vnitřní nenávist vůči McDonaldu a ani ho nemíním nijak poškodit, přestože to tak může vyznít.

Racionalismus versus Empirismus

Než přistoupíme přímo k McDonaldu, je třeba si vysvětlit dva (mnohdy) protikladné pojmy, které se s tématem pojí, a to racionalismus a empirismus.

Oba tyto termíny vyjadřují jistý způsob přemýšlení, či směr v hodnocení věcí. Racionalismus, jak už samotné znění slova vypovídá, je uvažování na základě rozumového poznání a v rámci sociologie předpokládá, že se lidé chovají především na základě vlastních účelů a záměrů, jejich činy jsou tedy vysvětlitelné a logicky pochopitelné. Empirismus, na druhou stranu, bere v potaz daleko více smyslové vnímání a tvrdí skoro přesný opak, čili že lidské chování a touhy zkrátka nelze vysvětlit jednoduše, logicky, nýbrž hlubším poznáním duše a lidského nitra (není se také čemu divit, že tento přístup v mnohém vychází z náboženství, na rozdíl od svého, výše zmíněného protikladu).

Racionalistický přístup McDonaldu

Jakou ale tyto dva náhledy na lidské chování hrají roli v kontextu McDonaldu? George Ritzer odvádí v knize poměrně dobrou práci v předložení značného množství argumentů, proč McDonald’s podporuje racionalistické uvažování společnosti – občerstvení v tomto jídelním řetězci je rychlé, barevné schéma prodejen efektní a jídlo, kterého se nám dostává, je vždy to samé, tedy nic nečekaného.

Jinými slovy, McDonald’s se pokouší vyhovět zákazníkovi ve všech směrech, které si dokážeme představit. Spěcháte do práce a nestíháte uvařit ani se zastavit někde na jídlo? Nevadí, v McDonaldu vám dají jídlo oknem do auta, abyste se najedli cestou. Chcete se najíst a neriskovat přitom, že natrefíte na černou ovci mezi podniky? V McDonaldu vám vždy připraví váš oblíbený burger, tak, jak ho znáte. Takto by šlo pokračovat…

Hlavní úspěch McDonald’s zkrátka tkví v jeho využití postmoderní vlny racionalismu. Podle Ritzera jediný smysl McDonaldu spočívá ve zrychlení nezbytné části lidského dne, která je dnes vnímána jako zdržující. Ve světě, kde má čas větší hodnotu, než cokoli jiného, se tomu ale rozhodně nemůžeme divit.

Zdroj: https://www.google.cz/url?sa=i&rct=j&q=&esrc=s&source=images&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwjc3LuL-ILeAhVOM-wKHaTIBbwQjhx6BAgBEAM&url=https%3A%2F%2Fwww.bloomberg.com%2Fnews%2Farticles%2F2014-03-25%2Fhow-the-average-mcdonald-s-makes-twice-as-much-as-burger-king&psig=AOvVaw13-qVxyo0649znq1bavpAD&ust=1539503612150579

Efektivita – záhuba svobodného přemýšlení?

Doposud byla řeč pouze o racionalistickém pojetí jídla, avšak, jak Ritzer ukazuje, onen jev, jemuž říká McDonaldizace, zasáhl a ovlivnil mnoho dalších obchodních, ale i životních sfér.

Nejen, že nyní vnímáme jídlo jako něco, co je pouze potřeba vyřešit, abychom fungovali dál (a naprosto ztrácí například stmelovací funkci, kterou mají společné večeře s rodinou). Teď můžeme identifikovat tuto vlnu logického pojetí businessu i když se podíváme na výrobu aut, s níž je spjatý tzv. „fordismus“, ve vyučování nebo například když jdeme do kina.

Auta jsou z většiny již vyráběna stroji, je zde tedy absence přidané hodnoty lidskou prací nebo snahou za účelem zvýšit efektivitu. Ve školách – a díky Bohu za to, že tomu tak u nás není – berou učitelé žáky jako davy, celky, ne jako jednotlivce. A když si zajdeme do kina, probíhá to velice podobně jako když jdeme do McDonaldu – koupíte si lístky, možná i občerstvení, což vám dohromady nezabere víc, než 10 minut, tak, aby vás před filmem nic neobtěžovalo a vy jste zde nemuseli být nijak zásadně dřív.

Příklady, které podává Ritzer v knize, či já až zde, nemusí být nijak děsivé, dokonce možná často spíše pohodlně se jevící. Je však na každém, aby se sám zamyslel nad tím, co se může ze světa stát, když všechny společenské rituály ztratí svoji vnitřní hodnotu, jak už se zčásti děje.

90. léta oproti dnešku

Ritzer v knize zmiňuje, že v roce 1991 otevřelo McDonald’s svou 12 000. pobočku. V den, kdy tento článek píšu (12. října 2018), disponuje 36 899 pobočkami. McDonaldizace, jak ji nazval Ritzer, však prostupuje do našich životů i mnoha dalšími cestami – dnes existují nápoje suplující stravu, aby nám šetřily čas strávený jídlem, kdejaká firma má mobilní aplikaci pro snazší a rychlejší využití potencionálními klienty apod. Dokonce i mezi některými svými vrstevníky, jimž je většinou okolo 16 nebo 17 let, vidím, jak cennou komoditou se stal čas a jak moc tlačí už i nás.

Zdroj :https://www.google.cz/url?sa=i&rct=j&q=&esrc=s&source=images&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwicsciY-4LeAhUIM-wKHRcUCb0Qjhx6BAgBEAM&url=https%3A%2F%2Fwww.restu.cz%2Fhipster%2Fpraha%2F%3Forder%3Dname&psig=AOvVaw37nj-Lnohu4fyZN9WfVoze&ust=1539503972208548

Abychom ale byli také chvíli pozitivní, je třeba si uvědomit, že dnes, na rozdíl od konce minulého století, funguje jakási dekadence proti tomuto proudu racionalismu v podobě hipsterských kaváren a barů, jazzových tančíren nebo například alternativních škol, kterých je čím dál tím více. Tyto podniky a instituce, na rozdíl od racionalistických magnátů, staví na první místo zase naopak vnitřní hodnotu v rámci „protiproudu“.

Na závěr je třeba je třeba si uvědomit, že McDonaldizace je spíše následek vlny racionalismu a nejde ji řešit jako takovou. Racionalismus samotný rovněž není dle mého názoru nic nutně špatného v jisté míře, jak to mohlo z tohoto článku vyznít, stejně tak, jako může být problematická velká míra empirismu. Jak jsem ale již ukázal, společnost má tendenci si jistým způsobem poradit sama se sebou, což vidíme právě na oné empirické dekadenci. Nic z toho však neznamená, že je McDonaldizace irelevantní a není třeba si na ni dávat pozor.