Jak se uplatnit aneb Novodobá normalizace

Nedávno jsme v hodině občanské výchovy probírali psaní životopisů včetně triků, jak zapůsobit na personalisty. Ačkoli některé tyto tipy byly přinejmenším praktické a patrně by s nimi kýženého efektu dosáhnout šlo, celé mě to přivedlo na jednu myšlenku – jak moc se člověk musí snažit, aby si ho někdo všiml, a není to celé jen voláním do prázdna po patnácti minutách slávy?

Na internetu je mnoho článků s radami na kariérní úspěch, s tipy jak si udělat očko u nadřízeného a jak být co nejvýkonnější v co nejkratším čase. Bohužel se většina rad volajících po stanovení si vlastních hranic mění v jedno velké varování a výzvu k jejich narušení či podkopání. Nadřízený má právo si zmapovat vaší historii, má právo vědět o vašich zájmech a samotnému životopisu věnuje personalista pouhých třicet vteřin – jste jedni z mnoha. Opravdu chceme věnovat tolik sil člověku, který nás milostivě obdaří půl minutou svého času? A tak se stále víc lidí snaží zachytit alespoň vteřinu jeho pozornosti a buší na dveře, které jsou již zavřené. A pro život dítěte je přece nezbytné, aby vědělo, jak si tyto dveře pootevřít, jak získat dobře placenou, nikoli však dobrou práci, a jak ve své podstatě přežít.

Hlavně bezbolestně proplout  

Škola by nás měla připravit na život, nikoli vychovávat. Ale co děláme místo toho? Generaci mladých lidí, kteří si ještě žádné ideály utvořit nestihli, připravujeme rovnou na to, že je záhy ztratí. Mladý člověk je ohýbán, manipulován, jsou mu do hlavy vtloukány rady na co možná nejúspěšnější a bezbolestný život. Ale v jakém smyslu? Ponoř hlavu do písku, propluj davem a přežij, teprve pak budeš hoden uznání! Teď sice prožiješ několik „bouřlivých let“, ale nezapomeň, že v pětadvaceti vystřízlivíš, pořídíš si hypotéku a půjdeš dělat manažera. Nad člověkem, který si chce v čase, kdy je ohrožena demokracie a svoboda v samotném státu, zachovat alespoň špetku důstojnosti a soukromí, se láme hůl. Statečnost je uznávaná jen v případě, kdy každý z bojujících válčí u sebe v obýváku, hlavně nic neriskovat. A pokud se ti něco stane, to máš z toho, my ti to říkali.

Zajištění existence

Veškeré rady na úspěch v práci, vyznívající rádoby seriózně a odhodlaně, nejsou ve své podstatě ničím jiným než návodem na pokud možno bezúhonný a neměnný život. Stejně jako dříve bylo pro zachování či pozvednutí vlastní existence potřeba vstoupit do KSČ, svoje děti poslat do pionýra a případně udat souseda poslouchajícího Svobodnou Evropu, dnes je nutné oslnit personalistu, dítěti koupit chytrý telefon a udat člověka, který nemá v prodejně EET. Mladým lidem stříháme křídla, aby se při nácviku létání neporanili. Člověk je osamělý, nesamostatný a přese všechna moudra o soucitu zůstane v nejtěžších chvílích stejně sám. Dříve se zbídačený člověk mohl alespoň veřejně upnout k Bohu, kdežto dnes se upíná k tisícům přátel na sociálních sítích a prosí je, aby ho chytili pod větví, kterou si sám pod sebou řeže. Jsme sami, nevíme, co si s životem počít a v nouzi nejvyšší jdeme do první dobře placené práce, aby nás aspoň tam měl někdo rád.

Napsat komentář