Nebe nad Berlínem: V zdí rozštěpeném městě

Rozdělení poválečného Berlína na čtyři celky do správy spojenců mělo přinést stabilitu. Paradoxně se ale Berlín stal střediskem výbojů studené války. Jak velké historické události ovlivňovaly život jeho obyvatel?

V letech 1945 až 1961 uteklo z Východu do západního Berlína přes 1,7 milionů východoněmeckých občanů v produktivním věku. Důvod byl jednoduchý: lepší pracovní nabídky, výrazně vyšší platové ohodnocení, dostupnost komodit nikterak nevázaných na přídělový systém. Pro východní Německo, které mělo vlivem války zdevastovanou průmyslovou infrastrukturu a trpělo nedostatkem pracovní síly, zastávali tito emigranti klíčovou roli pro obnovu ekonomiky. Velitelé sovětských okupačních sil si nemohli nadále dovolovat ztrácet svou pracovní sílu a podporovat západoněmecký trh.

Obklíčeni. Bez elektřiny, bez vody

I Sovětskému svazu ležely tři západoněmecké sektory v žaludku, proto se snažil z tíživé situace vytěžit co nejvíce. V letech 1948 zavedli západní spojenci ve svých okupačních zónách novou měnu, tzv. západní marku. Měnovou reformu provedli i představitelé východního bloku. Ale podle jiných měřítek. Tímto způsobem vznikla východní marka, kterou měli platit i berlínští měšťané ze všech sektorů. Došlo by tak k ekonomickému zavázání západních zón Berlína vůči Východnímu Německu. Západní spojenci nakonec zavedli západní marku i ve zbylých berlínských okupačních zónách, to ale spustilo sérii východoněmeckých intervencí, které vyústily v blokádu města.

Východní Německo uzavřelo příliv elektrického proudu do západního Berlína, zablokovalo přístupové cesty a zastavilo přísun vody ze svých vodáren. Západní zóny nebyly připraveny. Bez pomoci ze Západu by dvoumilionové město nevydrželo ani tři týdny. Velitel amerických okupačních jednotek v Německu, generál Lucius Clay, se nehodlal z Berlína stáhnout. Nejdříve navrhnul cestu střetu – prostřílet si cestu pro zásobování. Poté přišel s nápadem vzdušného mostu – dopravování komodit letecky. Nakonec se do Berlína dopravilo přes nepřátelské území okolo 2,5 milionu tun zboží. Letadla přilétala a odlétala na letiště Tempelhof každou minutu. Uskutečnilo se přes 250.000 letů během 11 měsíců blokády.

Během leteckého mostu zahynulo 39 Britů, 31 Američanů a 6 Němců.

Apatie, upevňování moci a čekání

Blokádu Berlína východní blok zastavil 12. května 1949 na příkaz samotného Stalina. Blokáda totiž měla přesně opačný efekt, než měla mít. Místo destabilizování západních zón a jejich následného propojení s okolním NDR se ze západního Berlína stala jedna velká vojenská základna Američanů. Navíc všestranně podporována většinou států OSN.

V následujících letech se prohlubovalo nepřátelství mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. V Berlíně setrvala situace na statusu quo – prohlídky na checkpointech zintenzivněly, ale i přesto byly místa, kde se dalo ze sovětského sektoru přejít do toho francouzského, pouhým překročením ulice. Emigraci navíc pomohla rozvinutá síť S-Bahnu, která patřila východoněmeckým závodům a obsluhovala celý Berlín.

V Sovětském svazu se po odhalení kultu osobnosti změnily poměry, na probíhající studenou válku, ale tyto změny neměly až tak významný dopad.

“Nebylo by potřeba Zdi, kdyby chtěl zabrat celý Berlín. Je to jeho cesta ven z nesnází. Není to ideální řešení, ale je to zatraceně lepší možnost než válka.”

John Fitzgerald Kennedy

Rozdíly mezi zónami byly patrné na každém kroku od nabídky zboží až po graffiti. Navíc se tyto rozdíly prohlubovaly.

Walter Ulbricht, generální tajemník východoněmecké komunistické strany, požadoval dobytí Západního Berlína silou. To Chruščov kategoricky odmítl, nechtěl zatáhnout SSSR do ozbrojeného konfliktu s USA ve chvíli, kdy věděl, že by situace mohla vyústit k použití jaderných hlavic. Na jeho následující krok – postavení Berlínské zdi, by se dalo nahlížet jako na ústupek. Do jisté míry to ústupek doopravdy byl. Jelikož ale oddálil vyhrocení situace, západní svět postavení zdi mlčky odkýval. Ze začátku se o stavbě zdi nepsalo v žádných novinách. Jak těch Východních, tak ani v těch západních.

Velký útěk

13. srpna 1961 vojáci NDR obsazují pohraniční oblasti se Západním Berlínem a začínají s výstavbou zdi. Během několika dní Západní Berlín obklíčí ostnatý drát a nepropustná betonová zeď.

Poslední uprchlíci, kteří úspěšně přešli hranici do SNR, utekli přes Bernauer Straße, kde vyskakovali z oken přilehlých domů. S útěky pomáhalo západní četnictvo a hasičský sbor. Útočiště (tj. uprchlický tábor) uprchlíci získali v Mariendorfu, kde v roce 1961 žilo okolo několika tisíc východních Němců.

Ústřední tajemníku, Gorbačove, pokud hledáte mír, pokud hledáte blaho pro Sovětský svaz a Východní Evropu, pokud hledáte uvolnění, přijďte k této bráně. Pane Gorbačove, otevřte ji. Pane Gorbačove, pane Gorbačove, zbořte tu zeď!“

Ronald Reagan

Ikonou odporu vůči Zdi se stala stavba tunelů. Stavbu tunelů financovala televizní stanice NBC, z toho důvodu se do dnešní doby zachovaly záznamy dokumentující plánování a práce na tunelu. Svůj vlastní tunel si vyrazili i příslušníci Stasi a západní rozvědky, navzájem se tak po dlouhou dobu odposlouchávali. Kromě několika podzemních tunelů čítal seznam útěků i přelet balónem, proražení závor sportovním autem nebo přeplutí Sprévy v ukradeném sovětském člunu. Přes hranice dohromady uprchlo kolem 580 pohraničníků.

Záběr z východoněmeckého S-Bahnu (80.léta)

Město duchů

Berlínská zeď nerozdělila jen ulice a náměstí, kromě rodin, přátelství a vztahů rozštěpila každodenní rytmus města. Lidé na obou dvou stranách města si museli hledat nová zaměstnaní, školy i ubytování. Kvůli výstavbě zóny smrti okolo Zdi muselo opustit svůj domov přes 2.000 Němců. Zdi ustupovaly kostely, činžovní domy, administrativní budovy.

Zatímco se situace na západoberlínských bulvárech vlivem Marshallova plánu značně zlepšila, východní výkladní skříně, ulice Unter den Linden a alej Karla Marxe, zely prázdnotou. Období pouliční mdlé šedi přerušovaly jen každoroční pompézní oslavy 1. května, které svou zdobností a choreografií značně připomínaly události známé z minulého režimu nebo dispozice Orwellova románu 1984.

Šestnáct stanic metra bylo uzavřeno. Linky U6 a U8 spravované Západním Berlínem totiž vedly pod územím NDR. Obyvatelé SNR proto každý den projížděli Východním Německem a pozorovali pracující pohraniční hlídky v uzavřených stanicích metra. Navíc měli východní pohraničníci povoleno projíždějící vlaky zastavovat a prohledávat.

„Tedy… Dnes jsme rozhodli… Přijmout nařízení, které dovoluje každému občanovi NDR opustit Východní Německo přes jakýkoli hraniční přechod,“

Günter Schabowski

K uvolnění došlo až s Gorbačovem a perestrojkou. Sovětský svaz už nebyl dál finančně schopen vojensky udržovat území zajaté po 2. sv. v., východoněmecká vláda v čele s Erichem Honeckerem se tak ocitla bez podpory SSSR. Roky čpící lhostejnosti a opovržení pak vyvřely na povrch jedním nešetrným a unáhleným výrokem Güntera Schabowského.

Autor: Jakub Kuthan

Jakub Kuthan je student oktávy LŠ. V redakci školního časopisu je od jejího vzniku, tři roky byl šéfredaktorem Jew's News, nyní se stáhl do ústraní. Zabývá se editorskými pracemi a příležitostním přispíváním.

Napsat komentář