Captain Marvel: Jak feminismus zabil hrdinství

Do kin dorazil nejnovější film studia Marvel, Captain Marvel, který je zajímavý hlavně tím, že se po Wonder Woman jedná teprve o druhý superhrdinský blockbuster s ženou v hlavní roli. Pokud jste se ale o něm s někým, kdo ho viděl, bavili, pravděpodobně vám řekl, že za to opravdu moc nestojí. Proč? Za největším problémem tohoto filmu paradoxně dost možná stojí samotný feminismus.

První větší selhání Marvel univerza

Marvel byl se svými filmy posledních deset let mimořádně úspěšný a stal se nedílnou součástí naší popkultury. Je tak až smutné si připustit, že jeho první snímek o ženské hrdince za ostatními značně pokulhává, a to zrovna v aspektu, který je téměř výsadou filmů studia Marvel – vývoj a charakterizace hlavního hrdiny.

Neberte mě špatně, co se týče vizuálů, základního konfliktu filmu a některých vedlejších postav, je zde rozhodně něco, co si lze užít. Když ale přikročíme k hlavní hrdince, která by měla tohle všechno spojit dohromady svým příběhem, všechny tyto pěkné součástky se rozsypou jako domeček z karet.

Zde se již dostávám k jádru problematiky, na níž zde chci upozornit. S filmem byla, naprosto přirozeně, spojena už od počátku produkce feministická kampaň, v níž do jisté míry figurovala i samotná herečka protagonistky, Brie Larson. Odhlédněme nyní však od všech kontroverzí a toho, co kdy kdo řekl, a posuďme, jak se prosazované názory projevily na finálním produktu.

Captain Marvel, bezchybná žena

Jak již bylo zmíněno, naprosto nejhorším aspektem filmu je hlavní hrdinka. Mnoho kritik tvrdí, že je postavou nekonzistentní, špatně zahranou nebo obecně mizerně napsanou už ve scénáři, avšak já jsem přesvědčen o tom, že většina těchto problémů má svůj společný kořen ještě někde daleko hlouběji.

Captain Marvel je doposud nejmocnější postavou, kterou jsme v těchto filmech měli možnost vidět; má neskutečnou sílu a přežije naprosto cokoli, až se občas může zdát, že jí ve filmu vůbec nic nehrozí. A to je částečně právě tím, co je na její postavě tak zvláštní a neuspokojivé.

Ale absence jejího vlastního nasazení života zdaleka není tím posledním, co přehnaná touha po perfektní ženské ikoně způsobila. Captain Marvel zároveň schází jakýkoli vnitřní vývoj, konflikt nebo dokonce problém; od začátku do konce je představována jako nejlepší postava na plátně, která se nijak měnit nemusí a která nedělá chyby.

Nedokonalost našich hrdinů

Je poměrně zvláštní si tohle celé dát do kontextu s ostatními hrdiny Marvelu, jejichž sólové filmy se vždy pokoušely alespoň do jisté míry zaměřit na jejich sebeobětování a cestu postavy.

Tony Stark se stal svědkem následků svého živobytí, a tak se stal Iron Manem, aby sám bojoval proti zneužívání zbraní ve světě, Thor musel prožít naprostou bezmoc, aby poznal hodnotu života a stal se moudrým ochráncem svého lidu, Doctor Strange potřeboval ztratit všechno, aby pochopil, že kromě něho samotného existuje svět plný lidí…

Tímto způsobem by šlo pokračovat, avšak je zde ještě důležitější část vývojů těchto postav. Po tom všem, čím si za film projdou, téměř bez výjimky přichází moment oběti, kdy je hrdina ochoten učinit velkou oběť, ať už sebe, či něčeho pro něj ještě většího významu – jen kvůli ochraně něčeho, co konečně považuje za důležité a smysluplné.

Je to ale právě to, co naprosto Captain Marvel schází – možnost oběti a především pak vnitřní problém, který musí být napraven, pokud má být svět zachráněn. Když jsme si tedy ukázali, jak si Marvel záměrem vytvořit perfektní ženskou postavu omylem pokazil vlastní film, co nám z toho plyne?

Ponaučení

Samotnému mi připadá až hloupé, že někdo dovolil, aby se politické názory staly součástí souhrnného vyznění filmu. Je to teprve něco přes rok, co vyšel Black Panther, který byl prvním dětským filmem o černochu superhrdinovi. Témata útlaku se ve filmu sice objevují, nejsou však součástí hlavního sdělení, ale obecně tématu, s nímž se postavy potýkají.

Navíc si film zdaleka na nic nehraje a jeho protagonista, ať má jakoukoli barvu pleti, je rovněž postavou, která se musí učit a řešit své vnitřní problémy pro dobro těch, jimž přislíbil ochranu. Poslední věcí pak je, že tento snímek byl zároveň ohromnou kulminací světové černošské kultury, od hudebníků, kteří spolupracovali na hudbě, po všemožné designéry.

Na druhé straně nám tu pak stojí Captain Marvel, film, který sice prosazuje feministické tendence, ale v ději je ani trochu nerozvádí, a zároveň už od počátku ani zdaleka nemá tak široké kořeny v rámci vlastní skupiny, tak jako daleko povedenější Black Panther.

Zájmem feministek by tak nakonec vůbec nemělo být, aby superhrdinky byly úžasnější, než všichni muži jejich univerza, ale aby se filmy o nich dělaly, a především, aby byly dobré. V opačném případě může totiž dojít přesně k tomu, co u Captain Marvel, tedy že se ze slova „superhrdinka“ vytratí „hrdinka“ a zbyde už pouze spoustu „super“.

Jeden komentář u “Captain Marvel: Jak feminismus zabil hrdinství”

Komentáře jsou uzavřeny.