Jak megalomanství zničilo skvost

Když přijde neznalý turista do historického centra Bratislavy, náhle ho šokuje, že na místě označeném jako Židovská čtvrť stojí čtyřproudová dálnice s ironickým názvem „Staromestská“. Letos je tomu jen 50 let, co tady stála malebná čtvrť se zdobnou synagogou v maurském stylu.

Důvodem této dramatické změny byla stavba jednoho z dnešních symbolů Bratislavy, mostu SNP, jehož předmostí se nemilosrdně zařízlo do starého města a podhradí. Je sice pravda, že most má nepopiratelnou architektonickou hodnotu a panorama Bratislavy si bez něj dnes lze jen stěží představit, ale to nevynahradí škody napáchané na rázu historického podhradí při stavbě. Z Židovské čtvrti se do současnosti zachovaly pouze dvě stavby. Mezi zbořenými domy byly i dvě synagogy, které měly dokonce statut kulturní památky.


NEOLOGICKÁ židovská obec v pressburgu

Od první poloviny 19. století byl proces emancipace Židů v Uhersku stále intenzivnější. Ten vyvrcholil na Uherském židovském kongresu v roce 1868 rozdělením na ortodoxní a reformovanou část (známou také jako kongresovou nebo neologickou). V druhé polovině 19. století v Bratislavě, tehdy nazývané Pressburg nebo Pozsony a obývané především německým a maďarským obyvatelstvem, začal stoupat počet židovských obyvatel. Stěhovali se sem hlavně Židé z uherských měst, kde byly rozšířeny myšlenky reformace. Patřili k nim hlavně vzdělanci (lékaři, právníci, učitelé), továrníci a obchodníci. Neologové se nevyhýbali kontaktu s jinověrci, dokonce propagovali jakousi asimilaci, svatby s křesťany. To vůči nim vyvolávalo silný odpor u ortodoxních Židů. „Kongresovým“ Židům bylo zakázáno vstupovat do ortodoxních synagog a pohřbívat na starých hřbitovech. Proto si neologická obec v Pressburgu zřídila vlastní hřbitov a chtěla si postavit synagogu.

nová synagoga

Zikmund Fornheim, bohatý obchodník s orientálními koberci, pro tento účel koupil pozemek na Rybném náměstí na místě bývalého zájezdního hostince U zlatého slunce na samotném okraji Židovské čtvrti. Pozemek byl také v těsném sousedství katedrály sv. Martina, což vyvolalo odpor katolického kléru. Přesto byla synagoga postavena a 25. října 1894 začala sloužit svému účelu. Projekt vypracoval architekt Dionýz Milch v tehdy moderním maurském stylu. Ozdobná budova synagogy působila velmi impozantně mezi pozdně barokní a klasicistní zástavbou Židovské čtvrti a Vydrice, ale zároveň do ní vhodně zapadala.

V synagoze působili pouze dva rabíni. První z nich, Julius David, se snažil sjednotit neologickou a ortodoxní obec. To se mu ale nepodařilo a právě proto byla postavena nová synagoga. Po jeho tragické smrti nastoupil na jeho místo svérázný Samuel Funk, jenž toto místo zastával až do zániku obce přes druhou světovou válku. Pocházel z Balkánu a před příchodem do Bratislavy byl rabínem v Sarajevu. Byl obdivovatelem T. G. Masaryka a přesvědčeným a politicky aktivním sionistou. Tím si znepřátelil velkou část nejen asimilovaných slovenských Židů, ale také představenstva neologické obce a některé spory s obcí musel dokonce řešit přes pražské ministerstvo školství a národní osvěty.

Po druhé světové válce

Židovská obec v Bratislavě se po druhé světové válce synagogy vzdala ve prospěch státu v dobré víře, že ji zachová a bude ji používat pro kulturní účely. O to větší bylo rozčarování, když stát v budově zřídil sklad velkoobchodu s potřebami pro domácnost. Židovská obec se proti tomuto rozhodnutí odvolala s tím, že by se v synagoze mělo zřídit židovské muzeum. Odvolání bylo zamítnuto, protože by prý muzeum sloužilo jen úzkému okruhu lidí.

Stát pak v šedesátých letech v prostorech synagogy zřídil provizorní studio Slovenské televize. V tomto období nastalo jisté uvolnění politické situace v Československu a o kultuře se diskutovalo víc veřejně. V médiích dostaly prostor i hlasy obhajující uchování historického a kulturního dědictví a kritizovaly necitlivé zásahy vůči památkám. Tehdejší státní orgány ale už v té době připravovaly výstavbu mostu SNP, a tomu synagoga a celé podhradí stály v cestě. Synagoga byla zbourána v dubnu 1969. Média o této skutečnosti informovala cynickým sdělením, že:

„Trochu nás to i zamrzí, že se ta malebnost ztrácí, ale sentimentalita musí ustoupit před modernizací. A tak nám nezbývá nic jiného, než se zájmem sledovat stavbu nového mostu přes Dunaj, který město tak potřebuje.“

Zpravodajský týdeník Slovenské televize, duben 1969
(https://www.youtube.com/watch?v=O6X66kUoP0w)

Znovuzrození synagogy

V roce 2012, při příležitosti 250. výročí narození celosvětově známého bratislavského rabína Chatama Sofera, město Bratislava společně s velvyslanectvím Státu Izrael na Slovensku připravilo projekt Ztracené město. Jeho největší atrakcí bylo postavení patnáctimetrového modelu zbořené synagogy na jejím původním místě. Uvnitř kulisy se promítal krátký dokument o podhradí a Židovské čtvrti.

Dnes návštěvník Bratislavy na místě bývalé synagogy, na mostem rozpolceném Rybném náměstí, najde památník obětí šoa. Ten také připomíná zbořenou synagogu.