I bezplatné videohry mají svoji cenu

Když brouzdáte App Storem nebo Play Storem, co je lákavější? Placená hra za dvě stovky, nebo ta hodně stahovaná hra zadarmo? No, většinou to druhé. Stáhnete si tedy nějakou zdarma. Ať už něco jako Candy Crush, Bubble Witch Saga nebo Mario Cart Tour, všechno jsou to bezplatné hry. Co je ale jejich cílem? A proč se vyplatí vytvářet hry zdarma?

Body bolesti

Většina her zdarma je podobného rázu: Mají nějakou herní měnu, kterou si můžete koupit za peníze, vše dlouho trvá nebo je spousta funkcí zamčena, dokud nezaplatíte. Říká se jim anglicky „free-to-play“ (zdarma-na-zahrání). Spousta lidí ale na těchto hrách utratí jen velmi málo, většina vůbec nic. Tak proč se to vyplatí?

Podobné hry totiž cílí pouze na ty, kteří podlehnou tzv. bodům bolesti, které tyto hry vytvářejí. „Prohráli jste? Zaplaťte pouhých 10 rubínů a jste zpátky
ve hře!“ Nebo „Jujky, vy chcete další úroveň? To musíte počkat až pozítří, leda že zaplatíte 17 modrých diamantů!“ To vše aktivuje body bolesti, respektive situace, kdy jste utrpěli nějakou újmu a máte tu možnost si zaplatit za její vyřešení.

Střevle, delfíni a velryby

Tyto tři ryby jsou odpovědí na otázku, z koho tahají vývojáři peníze. Odpovídají velikosti utrácení daného člověka na hře. Střevle utrácí jen málo, delfíni středně a velryby hodně. Pod takovými pojmy si můžeme představit chudé lidi, bohatší lidi a bohaté lidi, ale ve skutečnosti pojmy zakrývají podstatu věci. To, že někdo utrácí na hře, nutně neznamená, že má dostatečné prostředky na živobytí!

Děti a lidé náchylní k hazardu, to je hlavní cílová skupina. Děti často pořádně ještě nemají ponětí o hodnotě peněz, a tak přemlouvají své rodiče, aby jim něco ze hry koupili. Pokud si ale zapamatují heslo nebo není zapnutý rodičovský zámek, můžou utratit na hře tisíce. Dále je zvláště účinný hazard. Nějaké to kolo štěstí nebo náhodný balíček karet
s fotbalovými hráči ve Fifa, a děti i dospělí nemohou přestat, dokud nedostanou to, co chtějí.

Bohužel pod současnými zákony je vše z výše uvedeného legální a společnosti (PEGI, Apple, Google atd.), které hry hodnotí podle věku, na tyto praktiky neberou ohled. PEGI je dokonce brání. Jediná Británie vydala prohlášení, že bude pracovat na tom, že všechny hry s těmito mechanikami budou označeny „18+“, protože obsahují hazard s reálnými penězi.

Bezplatné? No to se přeci vyplatí!

Celý tento debakl v jednom oddělení světového byznysu poukazuje na obecný trend ve společnosti, tedy že jsme si zvykli neplatit. Nemyslím v restauracích, ale za to, co je volně dostupné na internetu: hry, články, fotografie a podobně.

Spousta společností je kvůli tomu ohrožena a snaží se vydělávat peníze jiným způsobem, který ale už nemusí být tak počestný. Koneckonců příkladem toho jsou videohry „pro děti“, které obsahují hazard. Na druhé straně se některé noviny pokoušejí o větší čtenost tím, že se zaměří na méně důležité události a více na čtivé zajímavosti.

Nechci tím říci, že vše, co je bezplatné, je převlečená jáma lvová, ale rozhodně by si měl člověk dávat pozor. Ale také zauvažovat, jestli si radši nepřiplatit
za něco „prémiového“ rovnou, než aby platil ještě více později.

Zdroje: Last Week Tonight, Vox, The Jimquisition, Telegraph

Napsat komentář