Netopýří útěk na svobodu

Nedávno ve Stromovce proběhla akce, na níž bylo vypuštěno volně do přírody kolem padesáti netopýrů rezavých, kteří patří, stejně jako ostatní druhy netopýrů, mezi vzácné a ohrožené živočichy. Tato akce by měla pomoci k rozšíření jejich populace. Nejedná se o jedinou akci záchranné stanice, jež se aktivně zapojuje do zabezpečování ohrožených zvířat. Jak probíhala záchrana a péče o netopýry?

Když jsme k večeru dorazili do centrální části Královské obory, již zde stál menší dav lidí, který natěšeně čekal na vypuštění netopýrů. Netrvalo dlouho, a záchranáři si první netopýry opatrně položili na dlaně. Rozmístili se do dvou větších kruhů, aby měli všichni šanci se podívat. Pracovníci zaujatě pojmenovali všechny části netopýra a všem bylo umožněno, aby si mohli malého živočicha zvěčnit. Kolem postávalo také mnoho novinářů s kamerami a čekali na rozhovor.

První netopýr rezavý vzletěl za jásavých zvuků a skandování davu. Postupně vzlétali další a další, aby se naplnil celý počet zachráněných netopýrů. Jásání u každého vzletu začalo po nějaké době utichat a nahradilo ho debatování návštěvníků.

překažený odlet

Pracovnice zvedá dalšího netopýra do dlaně a připravuje se na jeho vzlet. „Co se děje? Proč neletí?“ Pracovnice vysvětluje, že netopýři potřebují čas, aby si zvykli na prostředí a aby se zorientovali. Jenže tento s žalostným pískáním neohrabaně padá na zem. Návštěvníci zpozorní. Pracovnice ho ještě několikrát zvedne s marnou nadějí, že vzlétne. Nakonec ho musí odnést, protože tento netopýr bude muset zůstat v péči o něco déle.

dělníci a nález netopýrů

A jak byli vlastně netopýři nalezeni? Dělníci, kteří v budově zrovna pracovali, byli hlavním důvodem zadržení netopýrů. Při ne zrovna opatrné práci, kdy odbourávali zeď, narušili zimní spánek a režim skupiny netopýrů, kteří se zde ubytovali. Bohužel měli někteří netopýři i jiná poškození, protože byli nešetrně udeřeni nástroji dělníků.

improvizovaný rozhovor

Měla jsem možnost uskutečnit improvizovaný rozhovor s ing. Zuzanou Pokornou, vedoucí této záchranné stanice Lesů hl. města Prahy. Zde jsou zajímavosti, které jsem se dozvěděla.

proč stromovka?

Místo vypuštění, tedy Stromovka, byla vybrána díky svému příznivému přírodnímu prostředí. Důležitou oblastí je dostatek vodní plochy, podle které se netopýři, kromě toho že z ní pijí, orientují. Dále je zde potrava, tedy hlavně hmyz, nacházející se také právě ve vodě. A také je důležité to, že tu můžou netopýři stavět svá obydlí na všudypřítomných stromech a skrýších, které zde nechybí.

z bláta do louže nebo naopak?

Všichni netopýři, kteří byli zachráněni, netrpěli jenom vytržením ze zimního spánku. Měli poškozenou kůži různými oděrkami a ranami, které křehkým netopýrům rozhodně příliš nesvědčí, a někteří trpěli i údery těžkými nástroji do hlavy. Nicméně se nakonec ukázalo, že netopýři měli spíše štěstí než smůlu, protože trpěli infekcemi, kterých by se bez léčby nezbavili.

průběh léčby

Velkým problémem bylo narušení zimního spánku. Pro netopýry se muselo vytvořit umělé prostředí, se správnou teplotou, ve kterém opět usnou. Netopýři byli se svými infekcemi léčeni antibiotiky, bez kterých by nakaženou kolonii, i bez nalezení, stejně čekala smrt. Krmeni byli převážně moučnými červy a cvrčky.

sociální potřeby

I když občas bylo potřeba, aby netopýři byli léčeni jednotlivě, převážně byli ve skupinách. Osamocení se totiž cítí špatně, a tak by se jim mohlo přitížit, nebo by mohli ztratit chuť dále žít. Netopýři jsou zkrátka jako my, lidé, společenští tvorové.