Byl jsem poslancem

Minulý týden jsme se místo výuky vydali do poslanecké sněmovny. Konal se zde čtvrtý ročník dětské konference pod vedením nadačního fondu Modrá Rybka. Tématem byl návrh na snížení věkové hranice volebního práva na šestnáct let. Naše třídní usnesení jsme předkládali před studenty z ostatních škol a s nimi se následně pustili do hromadné rozpravy, kterou završilo hlasovaní o platnosti samotného návrhu. Byl návrh schválen? Kdo všechno z řad poslanců si naše slibné argumenty přišel vyslechnout?

My proti všem

Do sněmovny jsme se dostavili kolem osmé hodiny, byli jsme tedy jedni z prvních. Nemohli jsme zaujmout místa nikoho jiného než  místa poslanců z SPD. To jsme ještě nevěděli, že se nám usazení stane osudným.

Jak se začala sněmovna plnit, zaznamenali jsme, že jsme výrazně mladší než většina studentů.

Věk by nehrál takovou roli, ale od ostatních jsme se odlišili radikálním a pro některé nezodpovědným pohledem na věc. Mnozí z naší třídy se přikláněli k návrhu snížení věkové hranice volebního práva. Překvapilo mě, jak jednoznačně byl návrh zamítnut, vůbec jsem totiž neočekával tak kritický přístup k otázce, jak bychom s volebním právem naložili.

Nekonečná rozprava

V čem konference splnila svůj účel, bylo to, že průběh této rozpravy vystihoval průběh většiny skutečných jednání v poslanecké sněmovně.

Mluvčí jako by ignorovali dosavadní dění a drali se k řečnickému pultíku jen proto, aby zopakovali to, co už dříve zaznělo.

Na druhou stranu je třeba pochválit každého, kdo se nebál a před plnou sněmovnu předstoupil. Bohužel se po určité chvíli z debaty stalo pouhé opakování argumentů, které už byly vyřčeny.

Když jsem obhajoval návrh na snížení věkové hranice volebního práva a následně cizí návrh interpeloval, všiml jsem si u sebe, jaký pocit moci tento řečnický pultík přináší.

Avšak by bylo v některých případech lepší se kousnout do rtu a s argumentem, jenž už několikrát zazněl, do rozpravy nechodit.

Přítomnost poslanců

Konferenci zpestřila i účast opravdových poslanců.

Po celou dobu byla přítomná paní Helena Langšádlová z TOP 09, která převzala nad čtvrtou dětskou konferenci záštitu. Dále se objevili Markéta Pekarová Adamová, Marek Výborný, Marek Benda, František Kopřiva a Mikuláš Ferjenčík.

Nečekaným překvapením byl Jiří Pospíšil s čestným předsedou TOP 09 Karlem Schwarzenbergem.

Poslanci, kteří byli přítomni na začátku jednání, nám představili svůj pohled na snížení věkové hranice volebního práva. Jeden z mála, kdo se za návrh postavil, byl pan Ferjenčík. Na něm bylo vidět, jak moc je zklamaný, že byl návrh smeten pod stůl.

Vůbec nejlepší na celém dni ve sněmovně byla řeč Karla Schwarzenberga, který hovořil o hodnotách demokracie a jakým hrozbám neustále čelí.

Ke slovu se dostal i nejdéle působící poslanec Marek Benda, a byl nucen odpovídat na dost palčivé dotazy, například, jak se staví k sňatku homosexuálních párů. Jak je známo, vášnivě proti sňatkům a dokonce i proti registrovanému partnerství homosexuálních párů bojuje.

Všem poslancům, kteří se dostavili, musím poděkovat. Přiblížili nám politické dění o kousek blíž.

Ve sněmovně naposledy?

Když byla rozprava prohlášena za ukončenou a vztyčilo se dalších deset rukou, jejichž majitelé by přeci jen ještě něco rádi dodali, přestal jsem doufat, že se ze sněmovny ještě ten den dostanu.

Ted si už dokážu představit, jak obrovské břímě je politika.

Nicméně bych byl rád, kdybychom na podobný program ještě někdy zavítali.