Luboš Ptáček: Dnes existuje mnohem více cest k alternativním filmům

Luboš Ptáček je filmový expert a autor několika knih zabývajících se kinematografií, jak českou, tak zahraniční. V současnosti přednáší na Olomoucké Univerzitě filmových studií, avšak naši studenti měli to štěstí, že přišel pohovořit o něčem i k nám, konkrétně o filmových adaptacích. Zde si můžete přečíst rozhovor, který snad trochu rozvine, co jsme se dozvěděli na přednášce.

Rozhovor

Hlavní téma vaší přednášky byly filmové, potažmo seriálové, adaptace a zmiňoval jste, že dnes adaptace tvoří zhruba 20 – 30 % filmové tvorby. Jak tomu ale bylo v minulosti, bylo to tak podobně, nebo je to spíš nějaký moderní výdobytek?

To určitě není; to číslo se samozřejmě nějakým způsobem mění, ale tuhle sumu, okolo té třetiny, tvoří adaptace. Ale ovšem se adaptuje různá literatura – od literatury kvalitní, po brakovou, tohle všechno se do toho započítává. Je to tedy konstantní suma.

Dnes jsou ale nejpopulárnější adaptace komiksu, což se podle mnohých blíží právě spíš k nějaké brakové literatuře, než kvalitní. Co podle vás stojí za tímto úspěchem?

Přišlo to v Americe, ale zde bychom asi měli rozlišovat ta mainstreamová nakladatelství jako jsou DC a Marvel s těmi jinými, menšími. Marvel byl mimochodem ještě v devadesátých letech před insolvencí, to znamená, že měl obrovské dluhy a pak se mu nějakým způsobem podařilo vybudovat to filmové univerzum.

Těch příčin jeněkolik – jednak je komiks poutavý, dobrá adaptace komiksu je rychlá, odpovídá čtení doby. Dále ty komiksy mají tu vlastnost, že jejich postavy, které jsou zdánlivě jednoduché, kopírují ty staré hrdiny, až archetypálně, tedy jako Herkules, Perseus a podobně. A třetí věc pak je, že jak se vyvíjí ta filmová technika, ti superhrdinové jdou realisticky zobrazit na filmovém plátně.

To jsou tedy tak nějak hlavní věci, které tyto filmy umocňují. Pak jsou samozřejmě ale i ty nezávislé komiksy, ale vlastně i nezávislé filmy, které mají mnohem menší divácký ohlas, ale na druhou stranu jsou mnohem zajímavější.

S tématem komiksových adaptací se pojí otázka věrnosti. Jednak je asi daleko těžší být věrnější něčemu, co má, narozdíl od knihy, téměř vždy silnou vizuální stránku, ale zároveň i vidíme, žesi filmaři, dejme tomu například Marvelu, často vymyslí pro postavy úplně jiný příběh a kontext, než vidíme na stránkách. Co si myslíte vy – je věrnost materiálu něco, na co by se měl filmař soustředit nebo by to měl ignorovat ve prospěch toho filmu?

Problémem je, jak vnímáme slovo věrohodnost – a co to vůbec je. Věrohodnost uměleckého díla nespočívá v nějaké relevanci k reálnému světu. Máme tu ohromnou tradici nějakých fantaskních filmů, i mimo komiks, protože nás to z nějakého důvodu jako diváky baví, když vidíme něco, o čem víme, že ve skutečnosti neexistuje, ale na druhou stranu působí velice realisticky.

Ale abych vám odpověděl, je třeba chápat, že rovina toho příběhu se dá chápat různými způsoby v různých médiích. Podívejme se tedy na komiks a film – máme stejné postavy, podobné zápletky, více méně podobně to dopadne. Ale v komikse je to podáno jinak, než pak ve filmu, protože tvůrce komiksů se stejně jako filmař snaží, aby jejich dílo bylo dobré. Takže film je v tom jiný, literatura je v tom jiná, komiks také.

Před chvilkou jste trochu nakousl fenomén, který i mně připadá zajímavý, myslím ona filmová univerza, která jste zmínil. Nejsou dnes novým filmovým nástrojem jak v rámci marketingu, tak vytváření fiktivního světa?

Za úspěšností této taktiky stojí ta komplexnost. Divákům se to řetězí – vidíme svět, který už odněkud známe, postavy, které už taky známe, ale najednou přibydou nové postavy nebo zápletky a rozšíří se to. Na to se pak hrozně moc lidí těší, když ví, že se dočkají nějakého rozšíření, případně „crossoverů“ postav.

Zase to ale není něco úplně nového, ale ta velká studia, jak komiksová, tak i jiná, to nějakým způsobem čím dál tím chytřeji využívají. Marvel třeba používá počítačový program, který samozřejmě tají, kde vyhodnocuje, jakou postavu z toho neuvěřitelného množství komiksových hrdinů, které tady většina z nás ani nezná, přivést k životu na plátně. A tohle dělá evidentně úspěšně.

Teď se vám musím přiznat, že jste mě zaskočil s tím, že se to dělo už dřív. Mohl byste to, prosím, specifikovat?

Antická mytologie. Tam máme to univerzum, máme tam ty olympské bohy, z nichž má každý svůj příběh, ale zároveň mezi sebou nějakým způsobem komunikují, mají super-vlastnosti těch komiksových superhrdinů a zároveň do toho vždy i vstupují lidé. Taky tam je vždy o zachování světa, nadvládu nad lidskou rasou, prosazení spravedlnosti…

Poslední dobou vnímám, minimálně ve svém bezprostředním okolí, názor, že se dřív točily daleko hodnotnější a intelektuálnější filmy, zato dnes svět řídí jen mainstreamové blockbustery z Ameriky, zkrátka umění spíše založené na akci a efektech. Je to oprávněný pocit?

Zase bych to asi zobecnil – i v současné době, stejně tak jako v minulosti, má film několik linií, z nichž je ta divácky nejviditelnější v podobě těch blockbusterů. Ale ty vždycky existovaly. A vedle toho jde linie nezávislého uměleckého filmu, která vznikala už od desátých let nebo ještě na konci devatenáctého století.

Zdroj: https://www.google.cz/url?sa=i&source=images&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwjVrIuy-8neAhXM_aQKHagZCQYQjhx6BAgBEAM&url=https%3A%2F%2Fknihy.heureka.cz%2Fakira-kurosawa-a-jeho-filmy-lubos-ptacek%2F&psig=AOvVaw3UZIrccMIAQ3Clx2aA1C4g&ust=1541944047710586
Jedna z knih Luboše Ptáčka

Spíš je ale problém se v tom nějak orientovat, najít si v tom svoji linku. Nezávislé filmy se točí, možná se jich točí větší množství, protože se točí obecně větší množství filmů, ale je možná trochu větší problém se k nim dostat. Na druhou stranu teď existuje spoustu typů alternativní distribuce; dřív jste byli odkázáni jen na to, co šlo v kině nebo co v televizi. Teď jsou alternativní kanály, streamovací služby, samostatná kina…

Na konec bych se vás ještě rád zeptal, kde vás můžeme zastihnout na přednášce, pokud by měl někdo zájem.

U mě je to složitější, protože jsem a učím hlavně v Olomouci. Jinak ale existuje spoustu přednášek všude jinde, kroužků tvorby filmu nebo dokonce filmová letní škola v Uherském Hradišti, takže kdokoli má zájem a trochu zabrousí kolem,určitě najde, co ho v tomto rámci zajímá.