Časosběrná fotogalerie – Nové město a Vinohrady

Rozdíl v čase

Zajímalo vás někdy jak vypadala místa po kterých každý den kráčíte před několika lety? Zamysleli jste se někdy nad tím, jak se genius loci daných míst změnilo? V následující sérii fotogalerií se můžete podívat jak se ulice, parky, domy nebo dokonce i celé bloky domů měnily. Jak se měnila tvář jednotlivých čtvrtí.

Další články

24. 1. 2018 Časosběrná fotogalerie – Nusle

26. 1. 2018 Časosběrná fotogalerie – Vyšehrad

28. 1. 2018 Časosběrná fotogalerie – Podskalí

30.1. 2018 Časosběrná fotogalerie – Nové město a Vinohrady

Za poskytnuté komentáře děkujeme Vyšehradskému jezdci, navštivte i jeho facebookovou stránku!

Kostel Zvěstování Panny Marie Na Slupi

Míjíte-li tramvají či pěšky kostel Zvěstování Panny Marie Na Slupi, možná se vám zdá, že kostelní věž se mírně naklání směrem k vyšehradskému nádraží. Nejde o optický klam. Věž je totiž ve svém nejvyšším bodě vykloněná o více než 60 centimetrů vůči svislé ose. Často bývá jako příčina náklonu uváděno bombardování Prahy v roce 1945, nicméně věž byla šikmá už dávno před tím. Na vině je patrně pískové podloží, na kterém byla věž s nepříliš hlubokými základy vystavěna. K dalším pražským šikmým věžím patří severní věž kostela sv. Jiří na Pražském hradě anebo vodárenská věž bývalých Šítkovských mlýnů, dnešního Mánesa.

Na Slupi

Poznej svůj dům. Takto vypadal ve 30. letech nárožní dům na křižovatce ulic Na Slupi a Svobodova. Snímek je pořízen od kostela Panny Marie na Trávníčku; v pozadí se rýsuje dvojice věží Emauzského kláštera.

Studničkova ulice

Apolinářský kostel a porodnice (1927)

Palackého náměstí

Pohled od Palackého mostu směrem k Výtoni se od konce 20. let, kdy vznikl tento snímek, příliš nezměnil. Pouze na domech v levé části fotky přibyly vikýře, které dnes prosvětlují lukrativní podkrovní byty.

Náplavka

Palackého most před sto lety ještě s Myslbekovou sochařskou výzdobou. Po spojeneckém náletu v roce 1945 se čtveřice sousoší přestěhovala do vyšehradského parku na místo vyhořelé zbrojnice.

Pohádkové zákoutí pod Emauzy

Na Moráni

Ulice Na Moráni v roce 1942. Činžáky s nárožní ministerskou budovou bohužel zcela vyčerpaly veškerý prostor pro fantazii, která by si chtěla představit původní podobu tohoto pražského zákoutí. Název Moráň totiž odkazuje až k dávným pohanským dobám, kdy staří Slované vzývali bohyni smrti. Popelka Biliánová o Moráni doslova píše:

“Moraně byl založen svatoháj s její sochou a i božnicí, a to na místě za stara velmi význačném Na Skalce – tam totiž, kde stojí dnes klášter Emauzský. Hleděla přímo k Vyšehradu a dole pod ní rozkládalo se staré Podskalí a za stara les nebo dle pověstí dokonce prales, v němž, jak známo z pověsti o jelenu z myslivny, honil ještě i svatý Václav. Poranil jelena u studánky Pučky, později řečené Svatováclavské, kteráž teprve za naší paměti byla zničena. Studánka byla jen málo na západ od Emauz. V těch místech byla také jako rybník zátoka Vltavy, do níž ústil potok přitékající ze vsi Rybníček u sv. Štěpána.”

Ladova ulice

Začátkem 20. století, dřív než asanace smetla většinu pražského Podskalí, měla Výtoň zcela odlišný ráz. V pravé části snímku už je vidět navážka, která postupně rozšířila nábřeží a zvedla jeho úroveň až o 5 metrů oproti původnímu stavu. Na místě barokních domů pak vyrostly secesní činžáky a Kotěrův Všeobecný penzijní ústav.

Kostel sv. Apolináře

Pohled na kostel sv. Apolináře a bájnou Jedovou chýši. V popředí se vypíná sloup se sochou, o níž se tvrdí, že zpodobňuje sv. Vojtěcha. Jelikož Vojtěch se však neobjevuje v žádných místních souvislostech, pravděpodobněji půjde o sv. Apolináře. Tomu by nasvědčovaly také iniciály vyražené v kamenném podstavci spolu s vročením 1677.

U příležitosti dnešní vichřice se hodí připomenout starý pražský Větrov. Tak se odjakživa říkalo vršku u kostela sv. Apolináře. Na fotografii Zikmunda Reacha ze začátku 20. století je vidět mimo jiné legendární Jedová chýše, která se krčí v přímém sousedství kostela.

Karlov

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově byl po dlouhá staletí nejzazší jihovýchodní výspou Prahy, okolo které se obtáčely hradební zdi. Nejprve ty gotické, kterými nechal Nové Město pražské obehnat Karel IV., posléze i modernější barokní bastionové opevnění. V místech, kde fotograf Zikmund Reach zachytil čtveřici mládenců, stávala až do roku 1892 tzv. Malířská bašta – hranolová zeď s cimbuřím, sloužící k obranné boční palbě. Ani Malířská bašta však v roce 1757 nezabránila útoku Prusů, kteří na kostel s přilehlým klášterem vypálili přes 400 ohnivých dělových kulí. Dodnes lze některé z kulí spatřit ve zdech kostela. Jsou to ony černé tečky, které na fotografii zdobí světlou fasádu.

Za poskytnuté komentáře děkujeme Vyšehradskému jezdci, navštivte i jeho facebookovou stránku!