Prokopské údolí: Od poutního místa po cyklistický ráj

V Praze je mnoho zajímavých míst s ještě zajímavější historií a Prokopské údolí je jedním z nich. Běžný návštěvník si ani neuvědomuje, jakými dramatickými změnami toto místo prošlo.

Představte si hluboký les daleko za malou středověkou Prahou a v něm pěšinu, která se strmě klikatí z hlubokého údolí. Všude kolem jsou vápencové skály protkané jeskyněmi. Když vystoupíte na vrchol, spatříte zanedbanou dřevěnou poustevnu s jeskyní a několik ovcí pasoucích se kolem. Takhle asi vypadalo Prokopské údolí a jeho okolí ve středověku. Občas zde pobýval nějaký ten mnich nebo poustevník, ale jinak sem lidé neměli proč chodit.

O několik století později se situace zásadně změnila. Po bitvě na Bílé hoře rekatolizátoři využili zdejší legendu o svatém Prokopovi, aby přiměli davy Pražanů na toto místo pořádat poutě pro zpočátku jen duchovní, později však i tělesný pokrm, jak se dozvídáme od neznámého autora v časopisu Hylos z roku 1820:


„...V den svatého Prokopa a pak po celý týden bývá místo to od Pražanů velmi hojně navštěvováno, kteříž tu v malém kostele velmi mnoho, ale v hospodě velmi málo místa nalézají.“

časopis Hylos, 1820

Další velkou změnu znamenala pro Prokopské údolí průmyslová revoluce. Praha totiž potřebovala čím dál víc vápence na štuk a omítku. A tak se většina zdejších skal proměnila na domy v Královských Vinohradech a vilových čtvrtích v Praze. Materiál se původně do města dopravoval na koňských povozech, ale zvyšující se poptávka si vyžádala stavbu železnice. Prezident První pražské privilegované železniční společnosti Kašpar Šternberk si proto povolal na projekt tratě francouzského inženýra Joachima Barranda. Ten při průzkumu zdejšího terénu našel zkamenělinu trilobita. Poté, co zjistil, že se ve vápencovém souvrství nacházejí i jiné zbytky živočichů prvohorního moře – a to v zatím nebývalém množství – byl natolik nadšen, že opustil kariéru inženýra a doživotně se věnoval zdejší paleontologii. Těžba pokračovala dál a pro lepší dostupnost bylo údolí překlenuto dvěma viadukty, které jsou dnes vyhledávanou turistickou atrakcí a říká se jim Pražský Semmering.

Při těžbě ve Schwarzenbergském lomu byla dokonce odtěžena původní poutní Prokopská jeskyně. Kosterní nálezy přilákaly tehdejšího největšího odborníka na paleoantropologii, podivína Jaroslava Petrboka. Ten většinu kostí označil za zvířecí. Záhadná byla ovšem lebka, která byla natolik obrostlá sintrem, že nešlo určit, jestli je lidská nebo zvířecí. Dnes oblíbené romantické Prokopské jezírko vzniklo také důsledkem těžby, a to za dramatických okolností. Zdejší dělníci po odstřelu v roce 1912 narazili na krasový vývěr, který za velmi krátkou dobu zatopil lom. Podle dobových pramenů stihli dělníci jen taktak odvázat koně a zachránit sami sebe. Vše ostatní, včetně plně naložených vozů, leží dodnes pod vodou. Poslední kapkou bylo zboření kostela sv. Prokopa, který v roce 1966 překážel těžbě. Paradoxní je, že ve stejném roce byla těžba ukončena.

Industrializace ale naštěstí nezasáhla celé údolí. V průběhu největšího rozmachu průmyslu se v centrální části údolí, v okolí mohutného Klukovického amfiteátru a Butovického hradiště, začala rozvíjet turistika. Chodily sem skautské výpravy a místo navštěvoval ještě jako mladý skaut i samotný Jaroslav Foglar. Kromě turistiky se tady rozvíjela i rekreace, a proto bylo v třicátých letech dvacátého století na Dalejském potoce v Klukovickém amfiteátru postaveno malé koupaliště, které patřilo k oblíbenému hostinci “U Kosů”.

Za druhé světové války zde měla vzniknout podzemní zbrojovka, která však nebyla nikdy dostavěna a ještě dnes jsou v oblasti Schwarzenbergského lomu vidět vstupy do tunelů továrny. Dnes toto podzemí i celý Schwarzenbergský lom vlastní armáda.

V současnosti se průmyslem zdevastovaným částem vrátil přírodní ráz a celá oblast je státem chráněnou rezervací Prokopské a Dalejské údolí. Kromě toho se tady, hlavně v bývalých lomech, nachází i několik maloplošných přírodních památek. V údolí stojí za vidění zatopený lom s labutím jezírkem, bývalý tunel úzkokolejky, ve kterém se v zimě tvoří zajímavá ledová výzdoba, Pražský Semmering, na kterém Zlíchovská výtopna pořádá jízdy historickými parními vlaky, Klukovický amfiteátr s volně přístupnými korálovými jeskyněmi a přírodní památku Opatřilka – Červený lom, ve které je jedno z největších nalezišť zkamenělin prvohorního moře v Evropě. Nalezišť zkamenělin je v Prokopském údolí několik a jsou skutečně výjimečné zachovalostí a rozmanitostí. Lze zde nalézt pozůstatky především hlavonožců, lilijic a trilobitů. Navíc je možné sbírat zkameněliny ze sutin, které tady zůstaly po odstřelech v lomech.

Díky dobré dostupnosti, zvláště za slunečných víkendů, trpí místo velmi vysokou návštěvností piknikářů a cyklistů. Ne že bych vám doporučoval chodit sem za deštivý rán, ale kdybyste měli čas přes týden, procházku si užijete mnohem víc.